Na extraligové dvoukolo jsem tentokrát odjížděl silně nachlazený a s bolestmi hlavy, mým hlavním úkolem bylo posunout naše zabijáky na zadní desky a připravit jim tak snazší kořist. Samozřejmě se čekalo, že i mně se může podařit udělat nějaký ten bod.
Litovel – Polabiny 6:2 (+4, =4, -0)
Výsledek vypadá sice jednoznačně, nicméně zápas byl naprosto vyrovnaný. A není to jen klišé vyjadřující úctu a respekt k soupeřům. Ty totiž na dvou šachovnicích zradila taktika a z dvou vyhraných pozic nám dopřáli jednu jednotažku a jednu vyhranou koncovku. Já, jako bezcharakterní člověk řídící se mottem „účel světí prostředky“, jsem si na partii s Martinem Petrem připravil ty nejostřejší varianty nejostřejších systémů směřujících do vynucených remíz…
Tím ale nemyslím remízy v desátém tahu, ale cca v dvacátém až padesátém… Většina soupeřů tak dlouhé sekvence tahů neovládá a svými „novinkami“ se občas dostanou přímo do prohrané pozice. Někteří bojovníci navíc neunesou rychlou remízu a kamenné hradby se pokouší rozbít vlastní hlavou… Má strategie je pak posbírat jejich body za neznalost a za zaslepující touhu po vítězství. Můj soupeř se ale teoretické bitvě vyhnul a boj se tak odehrával v okrajové variantě Grünfelda. Nereagoval jsem přesně a partie se zhruba vyrovnala, a to vydrželo až do konce asi sedmdesátitahové bitvy.
Litovel – Pardubice 4.5:3.5 (+2, =5, -1)
Dnes jsme byli samozřemě papíroví outsideři, nicméně naše včerejší vítězství a prohra soupeře měla určitě značný vliv na pohodu obou týmů. Po několika remízách na začátku jsme vyhráli na sedmé šachovnici, v dobu, kdy už ale moje pozice byla zcela v troskách. Honza Votava mě překvapil již svým prvním tahem a postupně mě vytlačil ze šachovnice. Za stavu 2.5:2.5 jsme stáli na dvou šachovnicích (aspoň opticky) na prohru a na jedné o něco lépe. Pak ale na poslední desce náš hráč udržel remízu s věží méně, asi se mu podařilo dát věčný šach. Honza Krejčí potom svého soupeře pěkně dorazil matovým útokem a za stavu 4:3 jsme všichni čekali na souboj dvou Lukášů. Lukáš Černoušek hájící barvy soupeře tahal na výhru dámskou koncovku tří proti dvěma s naším Lukášem Kuchyňkou. Nevím, kolik partiářů popsali, nicméně v pozdních večerních hodínách jsme i zde udrželi nerozhodný výsledek a z Pardubic jsme nakonec odvezli 6 bodů… Vzhledem k tomu, že se zde i Grygovským podařilo oba zápasy vyhrát, v Pardubicích asi na první prosincový víkend nebudou vzpomínat v dobrém…
Na závěr jsem si pro čtenáře připravil malý testík (viz diagram na konci textu). Jedná se o variantu z partie Krejčí Bobras. Pozice mohla vzniknout, kdyby černý místo svého posledního tahu Vc7-d7 sebral bílého pěšce tahem Va7 x a4. Jak dát nyní černému králi mat dříve, než ho dostaneme sami po Va1 s hrozbami jako Dh1+ atd…? Řešení je více, najdete to nejefektnější?
Člověk se občas nestačí divit, co v partiích nevidíme. Proto je lepší vlastní partie neanalyzovat, mně už skoro šediví vlasy z toho, jak se mi engine vysmívá, když do něj klepu své partie…
Jinak k těm ostrým variantám, má to svou logiku. Šachy jsou ve výchozí pozici určitě remíza a čím víc střelného prachu se vystřílí v zahájení, tím méně ho zbude do další hry. Proto se mnozí hráči teoretickým sporům vyhýbají. Mě ale naopak láká představa, že soupeř bude kreativní v pozici, kde jen jediný tah neprohrává… A příštím tahem bude řešit ten samý problém… A pak zase a pořád dokola. Navíc spousta hráčů se připravuje podle toho, jak před nimi hráli jiní hráči, kteří to ale hráli v 90% blbě…
Se pak často z „dvojsečné hry, kde každý může vyhrát“ stává teoretická poprava, kde jen jeden z hráčů může vyhrát…
Vf5+ je hezký tah, chvíli jsem to počítal, ale pak jsem si radši nechal poradit strojem… No a ten říká mat 7. tahem, takže velmi dobře…
