Otevřený dopis Tereze Olšarové

Milá slečno Terezo, v poslední době mně od Vás přišly 3 emaily, přičemž na ten poslední odpovídám formou tohoto otevřeného dopisu. Napsala jste mi:

„Pane Hofírku,

nevím, co jsem vám já, nebo moje sestra, udělala, že se na vašem blogu jako jediní šachisté těšíme takové pozornosti. S vámi, ani s vaším synem, nemáme krom záliby k šachové hře, nic společného a nevidím důvod, proč bychom se opět měly objevovat ve vašich článcích…

Karolína má za sebou několik úspěchů na reprezentačních akcích: 3. místo na ME mládeže do 10-ti let, 5. místo na MS do 14-ti let a 5. místo na ME do 16-ti let. Svými výsledky se, mimo jiné, zasloužila taky o to, že svaz dostal větší příspěvky na svou činnost. Myslím si, že je nehorázné jí vyčítat snad jediný velký neúspěch (nevzpomínám si na žádný jiný), nehledě na to, že Karolína měla v Indii horečky. Můžu vás ujistit, že na MS v Indii svaz přispěl tolik, kolik by přispěl komumoli jinému – 7 500 Kč, zbývajících cca 30 000 Kč přispěl Karolíně vlastní oddíl jako poděkování za reprezentaci. Je pravdou, že se svaz rozhodl Karolíně zaplatit ME v Bulharsku. Z našich aktuálních mládežníků má nejlepší výsledky a tudíž největší šanci na dobré umístění.

Co se týče mě, asi vám nevyvrátím, že šachu nerozumím a jsem infantilní. Ale něco jiného je mě pomlouvat na blogu, který, jak říkáte, čte několik tisíc lidí, to beru jako urážku na cti a poškození svého jména. Naprosto odmítám jakoukoliv protekci ze strany svazu a stejně tak popírám jakýkoliv „nadstandardní“ mimošachový vztah s vaším IM. Nemám tušení, o čem mluvíte, a proto prosím o vaši veřejnou omluvu.

S pozdravem Tereza Olšarová.“

Milá slečno Terezo, chtěl bych především zdůraznit, že si nejsem vědom ničeho, co by se z mé strany vůči Vám dalo interpretovat jako „urážka na cti“ a „poškození jména“. Vaši žádost o omluvu si nedovedu nijak racionálně vysvětlit, resp. jediné možné vysvětlení, které mne napadá, je to, že jste si zřejmě v našem šachovém prostředí zvykla na jisté výsadní postavení spojené s nekritizovatelností svých názorů, a že tedy již pouhý odlišný názor či kritiku vnímáte jako osobní urážku. Všimněme si jedné Vaší věty: „… asi vám nevyvrátím, že šachu nerozumím a jsem infantilní.“ Já jsem ovšem nenapsal, že jste infantilní, ale že Váš rozhovor pro časopis Šachinfo byl infantilní, což je přece rozdíl. Proč mne tedy necitujete přesně? Ostatně – slovo infantilní nemá negativní, tím méně pejorativní nádech, ve slovníku cizích slov je překládáno jako „dětinský“, „nevyzrálý“ A tak na mne ten Váš rozhovor opravdu působil. Skutečně se tím cítíte uražena?

Já si opravdu myslím, že jste šachově podprůměrná a bezperspektivní. Domnívám se totiž, že pokud se šachu věnujete tak málo, jak říkáte v onom rozhovoru, těžko se můžete zlepšovat. Je to jen a pouze můj osobní názor a nevím, co Vám na něm může vadit.

Co se týká peněz, které dostáváte od svazu, můj názor je tento: Ty peníze Vám přece nedává svaz, ale určití lidé ve svazu, kteří o tom rozhodují. A Vy si ty peníze od nich berete, čímž vlastně dosvědčujete, že jste přesvědčena o tom, že si je svými výkony zasloužíte. Samozřejmě, po formální stránce je všechno v pořádku, já mám ale spíše na mysli rovinu morální. Domnívám se, že pokud byste byla jen trochu sebekritická, tak byste žádné peníze nepřijala.

Pokud jde o Váš vztah s „mým“ IM, za co se Vám mám omlouvat, kdyš sama říkáte, že nevíte, o čem mluvím?!

Chtěl bych Vám navrhnout, abychom tuto diskuzi již ukončili – pokud jsem se Vás, byť nechtěně, nějak dotkl, samozřejmě se omlouvám a věřím, že tuto omluvu přijmete.

Srdečně Vás zdraví a vše nejlepší přeje Jan Hofírek