Tři sparťanští fotbalisté nastoupili v zápase se Zenitem Petrohrad pod cizím jménem. Manuel Pamič hrál jako Jakub Podaný, Tomáš Pekhart jako Martin Abena a Václav Kadlec jako Pavel Kadeřábek. Právě Kadeřábek dal dva góly, komu je započítají do statistik?
Na šachovém turnaji o mistrovství Prahy v roce 1927 hráli také tři borci pod pseudonymy. Opočenský se skrýval za jménem Hradský, Choděra se podepisoval Ceha a Vítkovský byl v tabulce jako Dušek. Narozdíl od dnešních Sparťanů měli prvorepublikoví šachisté štěstí, že tehdy nebyly masově rozšířeny fotoaparáty a také že nebyl internet, kam jsou miliony fotek každou minutu pověšeny, aby si je hned všichni mohli prohlédnout.
Podstatný rozdíl bude i v motivaci. Trapná aférka fotbalové Sparty měla svoji příčinu ve snaze uvolnit své hráče z plnění reprezentačních povinností, aby se mohli připravovat společně s ostatními z klubu na klíčový zápas jara s Liverpolem. Proč se ale maskovali šachisté?
Zajímá mě hlavně mistr Karel Opočenský, který na tom přeboru Prahy skončil na druhém místě. Někteří šachisté nemohli hrát, či publikovat šachové studie či knihy pod svým jménem kvůli svému zaměstnání, jejich šéf takového dřevěného koníčka nerad viděl. Ale to nebyl zjevně případ Karla Opočenského, šachového profesionála. Ten si jméno v šachovém světě naopak potřeboval budovat. A nikdy jindy pod pseudonymem nehrál, alespoň o tom není nic známo.
Proč tedy v roce 1927 vystupoval jako Hradský? Snažím se zjistit něco víc, pár stop už mám. Objeví se to v jeho připravované biografii, která vyjde letos v červnu a bude pokřtěna během šachového festivalu ČEZ CHESS TROPHY 2011. Pokud kdokoli z vás ví nebo tuší, proč před 84 lety nehrál Opočenský jako Opočenský a proč si vybral pseudonym Hradský, napište. Budu vděčný za každou pomoc.
Při googlování jsem narazil na tuto větu: „Opočenský ostroh na opukové skále nad údolím Zlatého potoka, kde sídlí hradský správce vymáhající daně, služby a povinnosti.“ Je z historického pojednání Josefa Ptáčka o hradu Opočno a trhové vsi Dobruška a jejich vztazích v 11. – 14. století. Tato stopa o spojení Opočenský-Hradský bude zřejmě slepá, ale přesto mě posunula dál.
Neměl bych si ještě rozmyslet to místo křtu knihy o Mistru Opočenském. Nebylo by vhodnější Opočno? A mimochodem v severních Čechách je zřícenina hradu Navarov. Tam jednou polijeme šampaňským, jehož hrdlo urazíme šavlí, knihu nejlepších partií nejlepšího současného českého šachisty.
A poslední mimochodem, krásné motto Ptáčkova historického článku: „Nepřítomnost důkazu není důkazem nepřítomnosti.“
