O víkendu mi přišla SMS od Miloše Koudelky, který právě usiloval v Paříži o zdolání své padesáté rozhledny. Spoluhráč z novoborského céčka mne žádal o zprávu, jak jsme na tom na olympiádě. Chvíli jsem tápal, domnívaje se, že má na mysli paralympiádu v Riu. Když jsem se po horečnatém surfování na sportovních webech, na nichž byly v té době zprávy o vrcholné akci postižených sportovců velmi kusé, chystal poslat text „dosud žádná medaile“, rozbřesklo se mi, že má určitě na mysli šachovou olympiádu. Hrdě jsem hlásil: „Včera jsme porazili Poláky, dnes Holanďany. Vždy vyhrál Lázňa, ostatní remis. Po 9. kole jsme pátí. Zítra hrajeme proti Ukrajině“.
Třebaže tomu předchozí text nenasvědčuje, měl jsem v té době při zápasech našich mužů prostřednictvím aplikace Folow Chess oči přilepené na displeji mobilu téměř nepřetržitě. Protože jsme téměř celou olympiádu hráli se silnými týmy, vesměs složenými z velmistrů zvučných jmen, bylo sledování on-line pro českého šachového fanouška mimořádným zážitkem. Naši borci hráli výtečně, vyhráli šest zápasů. Utkali jsme se se všemi medailisty, s vítězným týmem USA jsme dokonce remizovali. Je rozumné, že jsme zbytečně nedráždili Rusy. Kdybychom je vyklepli podruhé za sebou, těžko by to snášeli. Kdo ví, zda by jejich frustrace nevyústila ve vyslání další bratrské pomoci. Stejně tak není třeba litovat prohry s Ukrajinou. Jen necita by měl to srdce zastavit v cestě za medailí reprezentanty národa, sužovaného dlouholetými bratrovražednými boji.
Pro poslední kolo jsem si přál Norsko, doufaje, že David předvede Magnusovi, kdo je tady šachovým Mozartem. Když nám však potměšilý Švýcar místo Seveřanů přiklepl Francouzské mušketýry, věděl jsem, že je zle. Už od dob Alexandra Dumase staršího je známo, že mušketýři sice procházejí mnohými úskalími, při nichž občas dostávají na frak, nakonec však vždy slavně zvítězí. Nejinak tomu bylo i tentokrát. Francouzi nás nemilosrdně odsunuli až na nelichotivé 29. místo.
Kamarád Miloš pomstil krutou porážku českých šachistů přímo v srdci soupeřova hlavního města, pokořiv jejich hlavní chloubu. Poté, co překonal policejní zátarasy, přetrpěl potupné osobní prohlídky a nekonečné fronty u vstupu a u pokladny, neohroženě vystoupal až na vyhlídkovou plošinu Eiffelovky! Jeho heroický výkon v žádném případě nesnižuje to, že při něm použil francouzský výtah.
