Najskôr to mala byť pasca. Viete, vstať o šiestej niekedy nie je maličkosť. A tak som si vymyslel, že
Najskôr to mala byť pasca. Viete, vstať o šiestej niekedy nie je maličkosť. A tak som si vymyslel, že
Marki, inspirativní nápad! Inspiroval jsi mě. Klobouk dolů za vytrvalost. I tím se musím nechat nakazit (respektive nalepšit)
Milý pane Markoši, těším se vždy na Vaše blogy. Píšete moc pěkně, píšete s přesahem a uvolněním… Shodou okolností si pamatuji svůj dnešní sen. Tedy stručně: stěhovali jsme do jakýchsi skalnatých hor hudební nástroje celého symfonického orchestru, vracel jsem se pomoci s tympány, pak zpět pro kontrabasy a podobně, když jsem stavěl notové stojany zjistil jsem že nemám svůj notový part, říkám to dirigentovi a on na to: -„Hledej, nebo poletíš“. Podíval jsem se z hory dolů, v klidu se rozběhl a…létal! Hodně radosti a zdraví v novém roce!
Nechcem vŕtať, ale ten sen mi pripadá ako dokonalá metafora, čistý hlas podvedomia Trápenie sa s nástrojmi druhých po horách. Bez vlastného partu, vlastného tónu. Dirigent je ten, čo to celé riadi. A aká je to krása občas vypadnúť, uletieť…
Slovom, závidím
Moc hezky napsaný blog, poznámka o hostování v sobě samém mi rezonuje. Je otázka, zdali vnitřek nepoznává vnějšek nebo naopak. Mistr Adler či pán Bollingenské věže by možná poradili. Tu techniku jsem si mnohokrát umiňoval a nikdy až na pár chabých pokusů nerealizoval. Říkám si, že to zase zkusím, takže díky.