Jak už to bývá u mě zvykem, je i tento článek nešachový a jakoby zcela mimo mísu. Náhodou jsem narazil na článek http://polach.blog.idnes.cz/c/161486/10-duvodu-proc-posmrtny-zivot-neexistuje.html a rozhodl jsem se formou blogu na něj reagovat, byť článek na který reaguji, není nejnovější. Dělám to i proto, jelikož mě dané téma zajímá a vždycky jsem toužil, aby můj blog byl co nejpestřejší. Nicméně šachovým fandům slibuji, že příští blog už bude ryze šachový. A budu se držet známého pořekadla: ševče, drž se svého kopyta!
Rozhodl jsem se postupně reagovat na všechny body „obžaloby“. Nicméně musím podotknout, že byť jde o vážný žánr, beru ho s humorem. Zjistil jsem, že cokoliv co člověk dělá a zajímá se, má brát s jistou dávkou humoru. Kde je hranice, kterou když překročíte, se již nevrátíte, nevím, já ji dělat nebudu. Každý si jistě s chutí tu hranici vkusu či nevkusu udělá sám.
Budu zde držet (pokusím se) prapor lidí, kteří věří na posmrtný život a zážitky v blízkosti smrti.
1) Nesrovnalosti v zážitcích pobytu mimo tělo (tzv. OBE – Out of body experience)
Zážitek mimo tělo je bezesporu silným zážitkem. Je docela možné, že někdo ho za ten zážitek pokládá a ve skutečnosti nic takového neprožil. Obvykle „vzniká“ ve vyhrocené situaci (autonehoda, operace, kolaps atd.) a v podobných situacích se lehko může stát, že některé jevy někdo vysvětlí zcela jinak, než se udály. A to neznamená, že lže, pouze podává to, co si myslí. Nicméně věřím, že opravdový zážitek OBE žádnou nesrovnalost nepřináší a nebo se řídí zcela jinou „logikou.“
2) Bezvýsledné experimenty
Pokud věříme na NDE (Near-death experience – zážitky v blízkosti smrti) a věříme tomu, co je popisováno v pracích pana Moodyho (a nejen jeho), pak nás nepřekvapí, že duše, která opustí tělo, nezačne pátrat po nápisech na skříňce, aby posléze dokázala čekajícím lidem, že existuje život po smrti. V zážitcích NDE jde v drtivé většině o silný duchovní přelom a šok z nového světa. Lidské věci z našeho světa jsou v ten „moment“ zcela mimo.
3) Tělesné pocity
Možné to samozřejmě je, duše je neustále spojena s tělem, pokud tělo žije. Nikdo doposud přesně nekvalifikoval vztah duše-tělo. Mohu i poukázat na bod 1 – možná o pravý NDE nešlo. Mistři meditace se dokážou dostat do stavu zcela mimo vědomí, ale přitom svým způsobem vnímají i to co se děje s jejich tělem. Ale tam o NDE nejde. Šamani dokázali (alespoň podle legend) opustit své tělo a putovat jinými světy.
4) Živé osoby
Zajímalo by mě, v kolika případech se to stalo. Autor žádnou statistiku neuvádí. Pokud je to třeba v 1% ze všech případů, pak to mohu lehce „vysvětlit“ tím, že skutečně šlo pouze o činnost mozku a jenom iluzi NDE. Mohu se živé osoby nějakým způsobem promítnout do druhého světa? Jaké tam platí pravidla? Při sdílené smrti se vyskytují živé osoby.
5) Kulturní rozdíly
Podle mě naopak hraje do karet vyznavačům NDE, že jsou tyto zážitky pro různou kulturu/náboženství jiné. Budu se tomu věnovat později.
6) Překročení hranice
To je samozřejmě komické pokládat tento příklad za neexistenci NDE. Asi se ten člověk špatně rozhodl (nebo ve skutečnosti žádnou volbu neměl), a musel, bohužel zpět. To naštve. Aspoň si zajezdil tunelem.
7) NDE lze vyvolat i uměle
Co autor uvádí je dost nepřesvědčivé. Pomoci různých drog a fíglů lze vyvolat pouze určité stavy, které se nějakým způsobem podobají útržkům OBE. Je to vlastně to samé, jako kdybych tvrdil, že inteligence je běžná u počítačů, jelikož vás mohou porazit v šachu. Autor popisuje jednoduchý fígl, který znamená nasazení si speciálních brýlí, které vám umožní „opustit tělo“ a vidět si za záda. Tedy „zažít“ OBE. Nenamítám, že to nejde, věda je věda, dokáže magické věci, ale skutečně to dokazuje, že NDE je nesmysl? Stavy OBE nebyly popisovány jenom, že „vyjdete z těla“, ale taky, že vnímáte jinak prostor, že projdete tunelem (za hlasitého zvuku), či „uvidíte“ (funkce zraku a sluchu je jiná, než naše, podle popisů OBE) podivuhodné „magické“ světlo nebo svoje blízké (zemřelé) a nejdůležitější je fakt, co cítíte. Co jsem četl, byl stav OBE a zažití NDE neskutečným duchovním zážitkem a ne dobrým pocitem hraní PC her nebo pozorováním vnadných sestřiček. Dále autor uvádí falešné vzpomínky, které se dají „implantovat“. Jenomže tím přece nejde vyvrátit celý sled událostí při NDE. Že si někdo něco trochu přikrášlí, nebo není schopen po letech přesně vyjádřit, přece nic neznamená. Navíc „svět“ mimo naši realitu je neskutečný a mnoho lidí jasně řeklo, že lidskou řečí se to nedá dost dobře popsat. Souhlasím se Susan Blackmorovou, že předchozí znalosti a zážitky se nějakým způsobem podepíšou při NDE. Viděl bych to spíše jako „obhajobu“ NDE, než její popření. „Vysvětlení“ bude níže.
8) Ostatní fenomény
Ono bylo něco spolehlivě – vědecky – vyvráceno? Ani jsem si nevšiml. Naopak se mi zdá, že se objevuje více a více různých paranormálních aktivit a jevů, které se nedají vůbec vysvětlit. Myslím tedy ty, které nejsou dílem člověka (cynik by dodal, že tím pádem, není co vysvětlovat). Podívejte se na dnešní vědu, která se v poslední době poněkud „vymkla kontrole“ (tím myslím tzv. zdravému rozumu). Dokážeme teleportovat částice, číst myšlenky na dálku (pokusy přes počítač zadávat pomocí myšlení znaky) a další věci, které ještě před pár lety byly sci-fi. Kvantová fyzika zcela překroutila pohled na svět a dodnes není vůbec jasné, jak vlastně funguje a proč tak funguje. Ukázala nám (podezřelou) spojitost mezi pozorovatelem/myslí a objektem. Nebo existuje nekonečně mnoho paralelních vesmírů? Vyberte si. Kdo si před třiceti lety myslel, že vesmír který známe, je jenom zhruba 4% celkové „hmoty“? I proto si myslím, že tvrzení o spolehlivém vyvrácení různých spirituálních zážitků je naprostý nesmysl. Jelikož věda naopak ukazuje, že je možné „úplně všechno“. Ovšem věda se snaží o jednu důležitou a podstatnou věc, svoje teorie dokázat a používat zdravý rozum, což některým spiritualistům hodně chybí.
9) Evoluční hledisko
Podle mého názoru věda nic nevyvracuje, pouze upřesňuje stávající pohled na svět z hlediska rozumu (ale už i tomu dochází dech, jde-li o kvantovou fyziku). Můžeme použít citát od Einsteina: „Věda bez náboženství je chromá, náboženství bez vědy je slepé.“ To, že v Bibli jsou nepřesnosti z dnešního (vědeckého) pohledu přece nic nedokazuje, (nebo měl duch svatý, někdy před pár tisíci lety říci: „heleď vesmír se asi zhroutí za hóódně miliard let, možná těch vesmírů je nekonečně mnoho, nic vlastně neexistuje, dokud se na to nepodíváš, všechno se pohybuje, žádný střed neexistuje, prostě milej svatej, všechno je úplně na pendrek…“ stejně se to jednou zase změní a všechno bude jinak). Nebudu samozřejmě hájit a ani nechci, lidi, kteří si myslí, že je svět starý ani ne šest tisíc let. Lidé se vyvíjí a vyvíjí se i vztah člověka k Bohu, který je podle mě velmi pružný. Kdyby nyní přišel Mojžíš, asi by místo dvou desek měl dva notebooky (vlastně jeden) s poněkud jiným textem. Níže se pokusím „vysvětlit“ evoluční hledisko.
10) Závislost vědomí na hmotě
Nechci se pouštět do nějakých diskuzí ohledně mozku. Nerozumím tomu ani za mák. Mohu nabídnout článek na britských listech: http://www.blisty.cz/art/65461.html
Mimochodem, to, že někdo přirovná mozek k vysílačce, ještě neznamená, že skutečně funguje jako vysílačka, zřejmě to bude poněkud složitější. Mě by zajímalo, jak to, že se NDE vyskytuje u menšiny lidí, kteří se ocitnou na prahu smrti. Pokud mozek při blížícím se konci začne „takhle řádit“, proč je to jenom u (asi, odhaduji) 5-10% případů? A nebo těch 5-10% všichni lžou, nebo to jsou nějací blázni? Mají nějaký jiný mozek? Nějakou tajemnou schopnost? Modlili se více než ostatní? A nebo málo?
NDE vrací úder
Nyní přichází těžká palba příznivců NDE. Není to tak dávno, co vyšla kniha Doteky věčnosti – zkoumání zážitků sdílené smrti od Raymonda A. Moodyho Jr. a Paula Perryho. Jde o zážitky NDE, ale takové, kde umírající osoba „vcucne“ okolo stojícího člověka, nebo více lidí sebou (naštěstí jenom na chvíli). Tato/tyto osoba/y pak zažije/í část NDE umírajícího. Stalo se to přímo autorovi knihy. Nemyslím si, že by zešílel, či si vymýšlel, nebo to dělal z vypočítavosti. Umírala jeho matka a z jeho knih jsem vypozoroval, že jde o hluboce věřícího člověka. Jistě pochopíte, že velká část argumentů proti NDE zde selhává. Lidé, kteří zažijí sdílenou smrt, nejsou v kómatu, nejsou nadrogováni, nemají poškozený mozek ani nemají žádné speciální brýle na OBE.
Můj pohled
Na téma NDE (OBE) jsem přečetl hodně různých knih, většinu tedy, kde pokládají NDE a posmrtný život za „prokázaný“. Osobně mi nejvíce dala kniha od Deepaka Chopry: Život po smrti ve světle důkazů. Nechci se pasovat do role nějakého rytíře důkazu NDE (a posmrtného života), ani nijak napadat vědu. Naopak vědy si velmi vážím, stejně tak lidí, kteří ve vědě pracují a snaží se o její vývoj. Jen tak se nedozvíme, jak to po smrti vypadá. Zatím se nikdy nestalo, aby někdo prokazatelně zemřel a pak se vrátil. Jediný kdo to dokázal je Ježíš, ale Ježíš je zároveň Bohem.
Co mi moc nelezlo hlavou, bylo, proč vlastně vůbec existujeme z pohledu „nového“ populárního vývoje (chtěl bych jenom ujasnit, že pojem Bůh se může vykládat různě), který asi říká toto: všichni jsme jedno, Bůh je všechno co je, duše jsou částí a součástí Boha a duše se po smrti vrací za Bohem. A za života je vrchol, pokud někdo dosáhne spojení s Bohem, nejlépe pomocí meditace. OK. Tak proč vůbec žijeme, když je podstatné se s Bohem spojovat a to nejlepší co nás může potkat je smrt, abychom se opět spojili v celek, s Bohem. Není lepší se od Boha „neodpojovat“ do lidského těla, které netuší, že má nějaká vyšší JÁ? Které se musí tak pracně snažit (lidské tělo, vědomí), aby navázalo na JÁ a tudíž na Boha? Nechci tento názor kritizovat, pouze poukazuji, že zde bude (asi) nějaký hlubší smysl (pokud to tak funguje), který se dozvíme po smrti. Nicméně si myslím, že každý tuší co to je za onen smysl.
Z tohoto pohledu je tento svět, tato realita pouhá fikce, která nemá se skutečnou realitou málo co společného. Život na Zemi je pouhé mrknutí okem ve věčnosti. To co skutečně jste a co existuje bez času, je duše. Tudíž úvahy jestli opice polovzpřímená či max. vzpřímená měla duši či nikoliv, je nepodstatné. Duše a věčná realita tu byli, jsou a budou. Kdy se Bůh rozhodl a tím i duše, že se ocitnout na tomto světě je zcela jedno. Můžete si vymyslet, co chcete a stejně je to pro skutečnou realitu naprosto nepodstatné. Byť mě by to samozřejmě zajímalo.
Jak jsem již psal – je jenom dobře, že každá kultura má jiné zážitky NED. Myslím si, že vztah Bůh – člověk je flexibilní a vyvíjí se. Stačí se podívat na Starý Zákon a Nový Zákon, na vědomosti co měli lidé před tisíci lety a nyní. Vnímání Boha se liší, nejen dle kultury, ale i samého vývoje člověka. Neřekl bych, že jsou lidé více ateističtí, než byli, ale prostě nevěří na Boha, co sedí na obláčku a Satana, který čeká za rohem s vidlemi. Vidí jiné souvislosti, čtou jinou literaturu a jejich pohled na světě je daleko jiný, než třeba Robina Hooda. Myslím si, že se obzor a vědomosti co se týče Boha a posmrtného života velmi rozšiřuje a prohlubuje. I pohled na Bibli a další staré texty se prohlubuje. Stále a stále se dá čerpat z dávných dob, ale je to třeba číst novýma očima. Člověk, který je celý život islámista, asi neocení, když po smrti přijde světlo a to mu řekne: „Já jsem Ježíš Kristus, tvůj Bůh“. Zdá se, že je zcela lhostejné v co člověk věří, ale důležité jsou jeho skutky, činy vůči druhým a vlastně celoživotní pouť. Až jednou zemřeme, tak si na onen svět, ať už bude jakýkoliv, nevezmeme auto či dům, nebo šekovou knihu (dědici to však ocení), ale svoje vědomosti, zážitky a příběh svého života.
Na závěr bych uvedl jeden zajímavý příspěvek (část příspěvku) z diskuze pod přezdívkou karls:
Autor píše (vyvrací) jako jeden z důvodů neexistence posmrtného života to, že vědomí umírajícího se na konci jakéhosi tunelu setkává s blízkými, kteří již zemřeli, avšak někteří ještě jsou žijící. Vysvětlení je prosté. Autor si neuvědomuje skutečnost, že v životě po smrti nemusí vůbec platit naše fyzikální pravidla, jako je prostor a čas. Jsou to fyzikální veličiny, které nás zde v současném světě vlastně svazují, ovšem v životě po smrti vůbec nemusí platit.
, naivně domnívajíc, že přidám svému příspěvku důležitost. 
.