Nevinné tahy – Hledání Bobbyho Fischera

Sportovní novinář zjistí, že jeho šestiletý syn hraje šachy lépe než on. Přihlásí ho do šachového klubu, najme mu trenéra. Jezdí s ním po dětských turnajích, nechá ho hrát bleskovky s dospělými. Chlapec má nesporně talent, ale vychovat šampióna je těžké. Kam to syn dotáhne?

Kniha In Searching of Bobby Fischer od Freda Waitzkina je stará 25 let, na její motivy natočený film (u nás promítaný jako Nevinné tahy) je jen o pět let mladší. V době, kdy šel film v kinech (1993), jsem šachy nehrál a na rodinný film bych do kina nešel. A když už jsem šachy zase hrál a klidně bych se s dětmi na rodinný film podíval, neměl jsem o tomto filmu ani ponětí. Nakonec jsem se k němu dostal víceméně náhodou, když jsem v jakési knize o výchově dětí našel noticku, že velmi dobře zachycuje rodinné vztahy. Po zhlédnutí filmu jsem neodolal a pořídil si i knihu.

Fred Waitzkin (otec) se stal obětí americké šachové mánie, když v roce 1972 Fischer porazil Spasského a na krátkou dobu se pro Američany staly šachy populárním sportem. Jeho syn Josh se stal obětí dozvuku této mánie – když otcové, kteří v šachu neuspěli v sedmdesátých letech, zkouší do stejného světa prorazit skrz své potomky o dekádu později.

F. Waitzkin na prostředky ani na čas nehledí – najme za trenéra Bruce Pandolfiniho, jezdí i létá se synem po dětských turnajích v celých Spojených státech, kde přespávají v drahých hotelích. Josh je tak ve svém věku mnohem zcestovalejší, než jeho starší spolužáci.  A když si učitelka stěžuje, že syn kvůli šachům zanedbává školu, nemilosrdně školu změní (což se u manželky neshledá s velkým pochopením). V knize (nikoliv ve filmu) vezme syna i Pandolfiniho do Moskvy na zápas Karpov – Kasparov, kde se všichni tři zkouší dostat na výzvědy do dětské šachové školy – což se paradoxně ukáže jako mnohem těžší, než dostat lístky na dávno vyprodaný zápas.

V knize ani ve filmu autor nezastírá, že ani dosažený úspěch nejspíš nevyváží vynaložené úsilí. V americkém šachu se netočí moc peněz a šachisti jsou podivíni. V newyorském Washington Square Parku hrají bleskovky s velmistry a mistry také gambleři, bezdomovci a feťáci (a v některých osobách tyto skupiny občas splývají).

Ambiciózní rodiče čas od času překročí určitou mez a nad partií svých ratolestí se i poperou (tuto půvabnou scénu najdete v knize i ve filmu). Konkurence je vysoká, šachově nadaných dětí je hodně. Upřednostňování šachu nad školou má i negativní stránky – každý slyšel o sestrách Polgárových či Kamském, kde tento přístup fungoval. Na druhé straně v mnoha případech neuspěl. Kdo z nás kdy slyšel například o Jeffovi Sarwerovi (ve filmu vystupujícím jako Jonathan Poe) anebo koneckonců i Joshuovi Waitzkinovi samotném?

Film je určen především pro nešachovou veřejnost a (navzdory šachovým konzultantům) tak některé šachové věci vypadají divně. Na druhou stranu nejen, že v pravém rohu šachovnice dole je vždy bílé pole, ale závěrečná kombinace je parádní (a docela uvěřitelná). V drobných rolích spatříte skutečné šachisty, v roli bezdomovce Israela Zilbera (přeborníka Lotyšska, který porazil Tala) vystupuje herec jménem Vasek Simek, Max Pomeranc v hlavní roli vypadá jak skutečný šachista Pavel Haase a v jakém jiném filmu najdete v šachových rolích matrixového Morfea Laurence Fishburnea anebo Gándhího (či Schindlerova účetního) Bena Kingsleyho?

Kniha je daleko obšírnější (a nešachistům se asi tolik líbit nebude). Kromě již zmíněného výletu do Moskvy tam najdete i spoustu dalších epizod, které se do filmu nedostaly – například neúspěšné hledání Bobbyho Fischera v Kalifornii (po kterém se kniha i jmenuje). Přečtete si půvabnou etudu, kdy se Joshua jako nasazený favorit trápí v prvním kole s hochem z Nového Mexika bez oficiálního šachového ratingu, zatímco jeho nervózní otec začne řešit otázku, zda je legální hrát na dětských soutěžích bez ratingu („fakt, že přijeli autem přes celé Spojené státy, přece musí něco znamenat!“).  Dozvíte se, jak to ekonomicky chodí v amerických šachových klubech, kdy například jednou z hlavních Pandolfiniho povinností v roli šéfa Manhattan Chess Club bylo vysypávání popelníků a doplňování coca-coly v místních automatech. Dozvíte se i životní příběhy několika šachových gamblerů a bezdomovců pozoruhodné šachové síly, anebo například, co se stalo ve Washington Square Parku velmistru Ericu Lobronovi.

Jestli máte rádi šachové filmy, zkuste si Nevinné tahy na internetu stáhnout. A jestli o šachu rádi i čtete a umíte anglicky, zkuste někde najít i elektronickou verzi knihy, anebo si ji kupte v antikvariátu za babku.

Fakt, že je kniha i film přes dvacet let stará, má jednu velkou výhodu navíc – už víte, jak to dopadlo. Kniha měla velmi pozitivní recenze (z šachistů se o ní pochvalně vyjádřil například Nigel Short či publicista Edward Winter) a Paramount Pictures, který na knihu odkoupil filmová práva, doufal, že natočí trhák. Film získal stoprocentní rating na Rotten Tomatoes a kladné recenze od mnoha kritiků. Doporučuje se jako skvělý rodinný film, v csfd má rating 77%, na imdb 7,5 z 10. Naneštěstí však na něj nechodili lidé – v kinech utržil jen 7,3 milionů dolarů.

Joshua Waitzkin se stal mezinárodním mistrem, přičemž dosáhl ELO 2480 (jeho poslední je 2464). Napsal dvě knihy, jednu o šachách, druhou o sebezdokonalování.  Šachy však už od roku 2000 nehraje, místo nich se věnuje bojovým sportům tai-či či džiu-džitsu.

Fred Waitzkin napsal další tři knihy, jednu z nich i o šachu (o Kasparovovi) a jednu o svém dětství, ovšem žádnou další o svém synovi.

Vychovat šampióna je holt těžké.