Nenarozené partie

Ať se mi to líbí nebo ne, šachová sezona se nezadržitelně blíží. Tentokrát druholigová J.

                Tu cyklistickou závodní jsem ukončil tradiční triatlonovou štafetou v Jedovnicích.  Jel jsem ji už posedmé, ale poprvé  letos  jsem se vnitřně opravdu těšil. Ten, zde v Jedovnicích  zatím nezažitý převážně pozitivní předstartovní pocit, mě docela překvapoval.  Nějak jsem se přestal trápit tím, že zklamu své partnery ve štafetě, věřil jsem si. A možná i to přispělo k mému docela slušnému výkonu. Všechny složitosti trati jsem zvládl, měl jsem nejen dost síly, ale i slušnou techniku. V cíli už byla samozřejmě jen a jen  euforie. Moc bych si přál, aby tyto nádherné pocity po dojezdu nikdy nevymizely. Výsledný čas štafety sice nic moc, ale to nevadí. Papírově dobrého výsledku asi dosáhneme už jen tehdy, až se naše výkony  přehodnotí příslušnými věkovými koeficienty. 🙁 (výsledky)

                Abych se ale vrátil k šachu. Nedávno jsem v jednom z šachových periodik přelétl pohledem článek o oprávněnosti nabízení celých týmových zápasů za remízy. Hodně jsem o něm následně přemýšlel. Nejprve se mi zdálo, že ten názor je velmi dobrý. Hlavně pro svoji svobodu, nemáme jí moc, tak ať si alespoň v šachu každý dělá, v rámci možností, co se mu zachce. Napadla mě i provokativní myšlenka ; „Nepodpořit tuto „svobodu“ soutěží jednotlivců; v rámci soutěží družstev; o dosažení padesátiprocentního výsledku jen samými remízami?“ (Kdysi jsme se ve škole učili o uměleckém směru dekadenci, (tehdy jsem si ho v duchu spojoval s jakýmisi orgiemi a tak podobně,) ten pojem ( a i ty představy) mi nějak uvízly v hlavě – i výše naznačená soutěž mi připadala  tak trochu dekadentní).

Následně jsem ale začal přemýšlet o tom, kolik krásných partií mi asi uniklo, kvůli mému proklatému zlozvyku v soutěžích družstev; „hlavně neprohrát“. A kolik asi dalších; ještě o mnoho krásnějších, a možná i v našich týmových soutěžích; jich kvůli stejnému zlozvyku jiných hráčů nikdy nespatřilo světlo světa? Nepotěšily hráče a i nás ostatní svojí krásou. Nenechali jsme  je narodit.

                Diskuze o legalizacích a zákazech  nemá valného významu, lidi se stejně pokusí prosadit a udělat to, co doopravdy chtějí. Zkusím to tedy  z jiného konce, pokusím se hráče a možná i sebe, abych  sám šel příkladem, namotivovat. Možná  níže popsaná soutěž malinkatou částí procenta přispěje ke snížení počtu remíz, a možná i ke zrodu nových krásných partií.

 

                                                                                                                              Vlastík

 

SOUTĚŽ              

„Kdo v šachových soutěžích Extraliga až KP I odehraje požadovaný počet zápasů, a zároveň všechny tyto jeho zápasy skončí rezultativním výsledkem, a zároveň dosáhne v těchto zápasech požadovaného procentuálního výkonu; tak ten bude zařazen do slosování  o peněžité  a  věcné ceny.“

Upřesňující podmínky;

1)      V extralize a první lize mohou být vynechány maximálně dvě partie a musí být dosaženo minimálně šedesátiprocentního výsledku.

2)      V druhé lize a KP I může být vynechána jen jedna partie, jinak stejné jako v ad1)

3)      Elo postoupivšího hráče může být větší než průměrné ELO jeho soupeřů maximálně o dvě stě bodů, pokud rozdíl bude větší – nepostupuje

4)      V extralize a první lize (dohromady)  budou mezi postoupivší hráče vylosovány dvě peněžité  ceny  à 5000 Kč a uděleny další tři věcné ceny

5)      V druhé lize a KP1 dtto

6)      Tuto soutěž dělám v dobrém úmyslu. Samozřejmě nemohu vyloučit, že tato aktivita může být někomu nepříjemná. To plně respektuji, stačí jenom upozornit malým mailem, že případně nechcete  být uváděni mezi postupujícími hráči.

Přeji všem hráčům a samozřejmě i těm z těch nižších soutěží  hezkou šachovou sezonu.

P.S. Snad jsem se nedopustil nějaké velké systémové chyby. Za případné připomínky samozřejmě děkuji.

P.P.S. Chtěl bych také alespoň tímto způsobem velmi upřímně poděkovat všem lidem, kteří mi na Sýpku donesli nové minilahvičky do vitríny. Více jak z půlky už je naplněná 🙂 .

 

———————————————-

„Přišel mi další článek od jiného autora, připojuji ho k minulému blogu BOWLING V BRATISLAVĚ“