Postřehy, poznámky a drby ze zákulisí přicházejí jako to nejlepší nakonec 
Vyzyvatel Boris Gelfand naštval svoje sekundanty, když se odmítl ubytovat v pětihvězdičkovém hotelu Kempinski na břehu řeky Moskvy a místo toho dal přednost tříhvězdičkovému malému tichému hotýlku v parku kousek od Treťjakovské galerie (asketickému šachovému mnichovi to vyhovuje, ale sekundanti toužili užít měsíc luxusu).
Nejkrásnější šachistkou mistrovství byla ve veřejné volbě tajného samozvaného výboru zvolena devatenáctiletá velmistryně Alina Kašlinskaja.
Letošní šachová olympiáda se nebude konat v Istanbulu, ale v jakémsi konferenční centru kilometr od istanbulského letiště.
Nejstarší žijící velmistr devadesátiletý Jurij Averbach bude hostem letošních Sněženek a Machrů (Czech Coal Chess Match 2012 – od 8. prosince).
Loňského vítěze ruského přeboru a Světového poháru Petera Svidlera nepozvali na letošní Talův memoriál a jako důvod ruští šahcoví funkcionáři uvedli „nutnou cirkulaci kádrů“.
Bývalý nejlepší blicař světa a bankéř z Wall Streetu, velmistr Maxim Dlugy vystavil na závěr zápasu v místnosti pro novináře a ve VIP salónku své pestré obrazy.
Světově proslulý šachový trenér Mark Dvoreckij se chystá na začátku července opět do České republiky a je připraven několik dnů věnovat trénovaní českých šachistů.
Světově proslulý trenér Mark Dvoreckij a velmistryně Alina Kašlinskaja
Z každé z předchozích informací by mohl být samostatný článek. A to ty nejpikantnější jsem si musel nechat jen pro sebe J Prostě zákulisí zápasu o mistra světa bylo tak zajímavé, že jen kvůli němu mělo smysl do Ruska letět. Novinářské centrum bylo plné lidí, které jinde na jednom místě nikdy nepotkáte. I slavný turnaj ve Wijk aan Zee je proti tomu jen druhé louhování slabého čaje. Mám-li jmenovat návštěvníky press-centra posledních dvou kol: velmistři dnešní světové špičky (Vladimir Kramnik, Levon Aronjan, Peter Svidler, Sergej Karjakin), sekundanti Borise Gelfanda (Pavel Eljanov, Jevgenij Tomaševsky a Alexander Huzman), velmistři starší generace (Albert Kapengut, Ilja Smirin a Jevgenij Barejev), šachoví novináři (všichni), delegáti a funkcionáři FIDE (zbytečné jmenovat). A dále nejstarší žijící velmistr Jurij Averbach, jeden z nejlepších šachových skladatelů Oleg Pervakov, jeden z nejuznávanějších šachových trenérů Mark Dvoreckij, autoři knihy o Marcelu Duchampovi Bradley Bailey a Francis Naumann, světově proslulí muzikanti pianista Nikolaj Luganskij a čelista Aleksandr Knjažev, sponzor zápasu ruský miliardář Andrej Filatov…
Nejstarší žijící velmistr Jurij Averbach a šéfredaktor časopisu New In Chess Dirk Jan ten Geuzendam
Tolik zajímavých lidí, tolik zajímavých příběhů, historek a postřehů, že vlastně vůbec nevadilo, že v partiích Anand – Gelfand se zas tolik zajímavého nedělo.
Zápas o mistra světa v šachu byl výborně připraven. Krásné prostředí umělecké galerie, nejlepší možní komentátoři pro návštěvníky v sále i pro internetové posluchače, online přenos i video přenos, mnoho mimořádných hostů, plný sál diváků.
Velmistr, bankéř a malíř Maxim Dlugy
Velká akce, která se povedla, ve velkém městě. K němu bych ještě rád pár postřehů připsal, a kruhem tak uzavřel čtyřdílné Poznámky z Ruska.
Velká Moskva má patnáct milionů obyvatel, tedy mnohem víc než celá Česká republika. Dopravu spolehlivě zajišťuje metro, které jezdí každé dvě minuty a kterého vede v podzemí jedenáct tras. Metrem se vyhnete konstantním dopravním zácpám i častým dopravním nehodám (jen cestou z letiště do hotelu jsme míjeli tři bouračky).
Moskva není jen velká, je i drahá a bohatá. Ceny hotelů jsem už zmiňoval v prvních Poznámkách z Ruska. Obdobně nadstandarně jsou posazené ceny v restauracích, nebo třeba vstupenky na představení francouzského nového cirkusu Cirque de Solei (zatímco v Praze jsou lístky na tyto kouzelníky rovnováhy a akrobacie za dvanáct stovek, v Moskvě si musíte přichystat dvanáct tisícovek). Symbolem se může stát lístek na slavnostní otevření Velkého divadla. Jedna vstupenka stála milion rublů (tedy asi 650 tisíc korun) a bylo vyprodáno. Možná proto, že se vědělo, že ten večer přijde do Bolšovo Těatra i Putin.
I proto mi Moskva dříve nezněla dobře. Asi jako kdysi dávno auto moskvič, to také nebylo auto mých snů a stejně tak Moskva nepatřila mezi města, která bych chtěl navštívit. Do Petrohradu jsem se před pěti lety těšil a nadchnul mě. Do Moskvy jsem jel jen kvůli tomu, že se zde hrál zápas o šachového mistra světa.
Ale byl jsem nadšen a už vím, že přijedu rád podruhé. A doufám, že do té doby budou ty holky punkový venku z kriminálu a mě nebude při procházce po Rudém náměstí mrazit v zádech.
Příjemným překvapením byly ruské noviny. V zemi, kde jsou protestující na politických demonstracích zatýkáni, píší noviny zcela svobodně. Jen dnes byly na prvních stránkách články o víkendových demonstracích, o hrozícím rozkladu Ruska bude-li vláda opozici nadále brutálně potlačovat, o toskánském výletě zkorumpovaného gubernátora, o příliš častých a nevysvětlených úmrtích v ruských kriminálech, o ekonomických potížích důchodců i o zřizování úřadu speciálního prokurátora, který by měl hájit práva podnikatelů a kterým bude jeden z osvědčených v řešení kauzy Jukos…
Sponzor zápasu, ruský miliardář Andrej Filatov s neznámým do přízně se vtírajícím mužem
To město žije, roste, pulsuje. Hodně se staví, opravuje, proudy aut a davy lidí ve dne v noci se někam přesunují. Ale přesto má své kouzlo. Krásné parky (třeba park umění, kde vystavují mladí sochaři i fotografové), hudba či sport na náměstích, nekonečné poklady zdejších galerií, pozorní a ochotní lidé (nemohl jsem se podívat do mapy, aby se mě někdo nezeptal, kam se potřebuji dostat a nešel mě doprovodit), pouštět starší lidi nebo matky s dětmi sednout v metru je tu naprostou samozřejmostí…
Při odjezdu mám na seznamu víc věcí, které bych chtěl v Moskvě vidět, než když jsem před čtyřmi dny přijížděl. Namátkou: Centrální šachový klub, chrám Vasila Blaženého a sbírky Kremlu, představení v Bolšom Těatre, muzeum kosmonautiky, večerní drink na střeše hotelu Ritz, zápas Kontinentální hokejové ligy…
Tak příště.
Zůstávám i nadále v natěšení.
