Před několika dny jsem si při umývání nádobí (u nás doma umývám nádobí já, baví mě to) pustil rádio (tuším, že se ta stanice jmenuje Český rozhlas 2 Praha a je celkem poslouchatelná) a zrovna tam mluvil pan Robert Změlík (nevím, jestli jsem to jméno napsal správně), který před lety vyhrál desetiboj na Olympijských hrách a je tedy jistě člověkem, který mohl k danému tématu ledacos zajímavého i poučného říci. To téma znělo: Financování sportu ze strany státu.
Podle p. Změlíka je to tak, že stát u nás financování sportu hrubě zanedbává (jsme prý v tomto směru až na 25. místě v Evropě), ovšem pokud se nějaký sportovec přece jen vlastními silami a vlastními finančními prostředky vypracuje a stane se např. mistrem světa, tu se k němu všichni politikové o překot hlásí a jeho úspěch vydávají za úspěch svůj nebo alespoň za potvrzení správnosti státní politiky v oblasti sportu. Pan Změlík označil takovéto jednání za neférové a pokrytecké, vyzval k větším státním dotacím do sportu a já jsem s ním v první chvíli naprosto souhlasil – vždyť mi mluvil z duše! Snad proto, že právě čtu knihu anglisty a klasického filologa PhDr. Jana Čulíka s názvem Graham Greene – básník trapnosti, mě ale vzápětí došlo, jak je Změlíkův (a tedy i můj!) názor na financování sportu ze státní pokladny hloupý a ve své podstatě i nemorální. Ano – proč má vlastně stát sportovce financovat?
No – asi proto (řekne si zřejmě většina lidí), že sportovci (hlavně tzv. vrcholoví) jsou svým způsobem vyslanci či reprezentanti státu. Jejich případný úspěch (a samozřejmě i neúspěch!) je tedy záležitostí nejen úzce sportovní, ale současně i politickou. Jestliže tedy sportovci té které země v něčem vynikají, pak se to promítá např. i do obrazu dané země na poli politiky, mezinárodních vztahů, turismu apod.
Ovšem (a to je jádro pudla) je tu jeden háček. Proč podporovat právě sport? Proč nepodporovat i jiné aktivity a jejich představitele – např. sběratele známek, chovatele drobného domácího zvířectva, houbaře, malíře, modeláře, amatérské hvězdáře…? Proč podporovat někoho, kdo běhá na stadiónu a nikoli toho, který si jde zaběhat do lesa za domem? Oba přece sportují a dělají něco pro své zdraví… Odpověď je jasná a už tu byla před chvíli vyslovena: Ten, co běhá na tom stadiónu, se může časem vypracovat, jednou možná pojede na Olympiádu, tam třeba vyhraje nějaký závod a bude stát na stupních vítězů, na stožáru zavlaje česká vlajka, zazní česká hymna, lidé budou dojetím brečet a politici si řeknou – to jsme ale pašáci, vychovali jsme olympijského vítěze…
Vrátím se k tomu Greenovi, který mně otevřel oči. Podle něj žádný opravdový spisovatel nemůže od státu nic přijímat (peníze, literární ceny…), protože je do značné míry nepřítelem státu. Greene doslova říká, že prvotním a hlavním účelem a úkolem spisovatele je „sypat písek do soukolí státního stroje“. Dokonce odmítal spojovat svou tvorbu s vírou: „Nejsem katolickým spisovatelem, ale spisovatelem, který je náhodou katolík“.
Tyto úvahy mne vedou dál a ptám se: Proč sportovci vystupují (tedy musí vystupovat) jen a pouze jako představitelé toho kterého státu? Neměl pravdu Fischer, který říkal, že nereprezentuje USA, ale sám sebe? Vždyť proč by svou zemi měl reprezentovat, když mu na jeho cestě k titulu mistra světa nijak nepomohla, spíše naopak? A co Duras? Ten přece měl na vizitce u jména jako svou zemi uvedeno nikoli Rakousko – Uhersko, ale Čechy. A Kasparov, občan Sovětského svazu, používal vlajku Ruska. Na Olympiádě v Mexiku zase černí atleti USA sice svou zemi reprezentovali, ale na stupních vítězů měli zdvižené pravice na protest proti americké politice…
Přejdu nyní do roviny ryze osobní. Dejme tomu, že můj syn vyhraje Mistrovství České republiky a bude „poctěn“ možností „svou“ zemi reprezentovat. Bude moci se této „státní reprezentace“ zříct a reprezentovat jen sám sebe a nebo bude muset mít na stolku u svého jména českou vlajku? Tedy vlajku země, která pro jeho šachový růst nikdy nic neudělala, spíše naopak? Pokud mu někdo (kromě mě) finančně pomohl, pak to byla jedna soukromá firma (8 000 Kč) a zastupitelstvo naší obce (máme slíbeno 5 000 Kč). Mohl by tedy mít u šachovnice logo té firmy, popř. znak naší obce?
Nebo to dopadne jako v rámci Jihomoravského kraje, kdy se hejtman naparuje, jaké skvělé šachisty má, kolik titulů už vyhráli (a ještě vyhrají – v Koutech nad Desnou a taky v extralize dorostu!), a jak jim drží palce a jak si jich považuje a bla, bla, bla…
Dříve jsem si myslel, že stát by měl sportovce podporovat. Dnes si to už nemyslím, naopak říkám (hejtmanovi, Fialovi, Lamserovi…): Žádné peníze od vás nechci. Zároveň si ale nepřeji, abyste se chlubili úspěchy mého syna…
. Jestli symbol státní moci a státních institucí nebo symbol češství. Pro mě to spíš znamená to druhé. A že se na každém individuálním úspěchu přiživují politici (odstrašujícím příkladem byl třeba Klaus v šatně českých hokejistů, kdybych tam hrál já, tak mu asi přerazím hokejku o záda), no tak to holt bylo, je a bude 
. Děkuji za odpověď.