Tak to chodí na tom světě,
každou chvíli jinak,
dneska ctěj tě za svatého,
zejtra budeš sviňák.
Nemá schopnost strhávat masy jako Václav Klaus, nemá ani charisma a rétorické nadání Mirka Topolánka. Ministry ve vládě mění bez zjevného důvodu jako fusekle, z čehož personalistům hrůzou vstávají vlasy na hlavě. Umělecký dojem z jeho vládnutí je prachbídný. Pro levičáky je belzebubem, pro mnohé pravičáky socialistou.
Vláda pod jeho vedením však dokázala prosadit mnohé, o čem její předchůdci včetně obou výše zmíněných velikánů pouze mluvili. Ač se to před několika málo dny jevilo jako nemožné, schválil parlament pod Nečasovou taktovkou veledůležitou důchodovou reformu stejně jako velmi potřebné církevní restituce. Ještě předtím se vláda personálními změnami na státním zastupitelství – ať chtěně či nechtěně – rozhodující měrou zasloužila o to, že justice začala konečně stíhat korupčníky i v nejvyšších patrech politiky, padni komu padni. Hlavní milníky vládního programu jsou tak splněny již v poločase volebního období. Přijetím reforem byly vytvořeny předpoklady pro to, aby Česká republika byla nadále ostrůvkem stability v současném neklidném světě.
7. listopadu 2012 se bledá tvář Petr Nečas nesmazatelně zapsal do dějin České republiky jako úspěšný reformátor. Nechtějme raději vědět, jakými prostředky toho docílil. Historie se vítězů neptá…
). A nikdy nikdo sám od sebe nic nevracel! Pokud už seněco vracelo, muselo se to „nějak“ protlačit. Prostě v momentě, kdy nějaká moc (už z principu nedemokratická a konzervativní) příliš zesílila, někdo jí zatnul tipec. Pokud neexistují ve společnosti autoregulační mechanismy, děje se náprava jednorázově – skokově. To se netýká jen církví.
