Další příběh vysoukaný z dědečkovy krabičky je detektivka o dvou dílech. Nejprve půjde řeč o královském gambitu, který ve svých infantilních představách považuju za úžasnou šachovou událost i za báječnou drzost, jíž se velitel bílých figurek vysmívá světovému pořádku. V hlavní roli detektiva Colomba vystupuje mistr Jindřich Kubánek (ale jeho ženu Aloisii vám podle Colombova příkladu nepředstavím).
Co? Mezinárodní velikonoční turnaj. Kdy? Mezi 10. a 30. dubnem 1943.
Kde? V Praze v sálech pražského hotelu Palace. Kdo? Patnáct našich nejlepších šachistů, pět zahraničních, z nichž dva polobohové šachového Olympu. Zvítězil Aljechin, který nebyl ani jednou poražen, patnáctkrát zvítězil a pouze čtyřikrát remizoval, úchvatné skóre: 17 bodů z 19 možných. Bilance druhého Kerese: 7 remíz, 11 výher a jenom jedna prohra. A to s naším Colombem Kubánkem, který se umístil na tragickém 19. místě se 3 ½ body před poslední (feministky prominou) Růženkou Suchou.
„Na této partii,“ píše přítel Jan Kalendovský, „mě vždycky fascinovalo, že ji Keres ve svých teoretických knížkách Offene Spiele apod. uváděl jako důkaz dobře rozehraného královského gambitu bílými, ačkoli ji prohrál.“ Tak pojďme na to, přátelé!
Bílý: Paul Keres, černý: Jindřich Kubánek. Praha 19. 4. 1943
1.e4 e5 2. f4 Sc5 3. Jf3 d6 4. c3 Jf6 5. fxe5 dxe5 6. Jxe5 0-0 7. d4 Sd6 8. Jf3 Jxe4 9. Sd3 Jf6 10. 0-0 c5 11. Jbd2 Jc6 12. Jc4 cxd4 13. Jg5 h6! 14. Vxf6 Dxf6 15. Je4 Sxh2+ 16. Kxh2 Dh4+ 17. Kg1 Sg4 18. Df1 Vae8 19. Sf4 f5 20. Df2! Dxf2+ 21. Jxf2 g5 22. Sd6 Vf6 23. Jxg4 fxg4 24. Vf1 (Po partii řekl slavný estonský mistr, že si měl věž uchovat. Ale jak měl lépe pokračovat, glosuje Kubánek, když stále hrozí b5 a bílý Sd6 nemá vhodné umístění?) Vxf1+ 25. Kxf1 Vd8 26. a4 dxc3 27. bxc3 a6 28. Se4 Kf7 29. Ke2 Ke6 30. Sc7 Vc8! 31. Sg3 Je7 32. Kd3 b5! 33. axb5 axb5 34 Je3 h5 35. Jc2 h4! 36. Jd4 Kf6 37. Se1 Vd8 38. Sd2 h3 39. g3 Jf5! 40. Se1 Jxd4 41. cxd4 Ve8! (To je pointa a rozuzlení této zajímavé koncovky! Pozn. redakce Šachu.) 42. Sc3 Vxe4 43. Kxe4 h2 44. d5+ Kf7. Bílý vzdal.
O dva roky nato skončila válka a já jsem se stal elévem sportovní rubriky Práva lidu. Byl jsem zázračně mladý dvacetiletý jun a v redakci jsem vzbuzoval veselí zejména tím, že když se nikdo nedíval, posunoval jsem papírové figurky na kapesní šachovnici. Pak jednou přišel do naší redakce mistr jménem Kubánek a prý že by chtěl založit a řídit v našem deníku šachovou rubriku. Šéf Oldřich Šimek posílá muže, který se podobá spíše malíři pokojů Kondelíkovi než mistru sportu, ke mně a točením mlýnku na čele mi telegrafuje, abych pana Kubánka zdvořile vyprovodil ze dveří, ježto šach do sportovní říše přece nepatří.
Huhlal jsem tedy nějaké to bohužel a račte prominout, ale stačil jsem ještě špitnout, jak obdivuju a nikdy nezapomenu na jeho vítězný královský gambit s Keresem. Nějak si mě mistr Kubánek zapamatoval a stalo se – věřte nevěřte – že jsme se v podobné situaci ocitli o deset let později. Já redaktor propagačního oddělení Zemědělského nakladatelství, on pořád ještě slavný a známý přemožitel velmistra Kerese. Možná že jsem Kubánkovi nějakou přímluvou dopomohl k tomu, že Zemědělské noviny začaly otiskovat šachovou rubriku, která se nazývala Na 64 polích. A v ní můj uctívaný (a tehdy už lídr našeho šachového kroužku) mistr Kubánek začal zemědělskou veřejnost seznamovat s krásami skladebného šachu a české trojtažky.
Psal se rok 1954, začala se rodit tak trochu už bulvární Večerní Praha, a já jen tak en passant o tom faktu utrousil zmínku. A on vám, ten sympatický, skromný i ambiciózní Kubánek zašel do kypící redakce Večerky a odvážně nabídl projektantům své zasvěcené šachové vědomosti. „Výborně!“ řekli mu. „A pozítří nám už přineste do nultého čísla nějaký šachový trhák.“
Bylo mu z toho nanic a na nic jiného nemyslel, než jak splnit zadaný úkol, který pokládal za nezdolatelný. Dávno už víte, jak to dopadlo: mistr Kubánek požádal nemistra Houšku, aby mu pomohl. A ten usedl k mašině a naťukal během pěti minut článek TAK HRAJE SPASSKIJ. A Večerní Praha řekla, ano, to je ono! A tak se stalo, že jsem týden co týden (asi tak 12 měsíců) vymýšlel nějaké senzační titulky k obyčejným šachovým událostem a přiřazoval dvacet textových řádek k dvaceti Kubánkovým glosám k všelijakým partiím. Dostával za to tehdy 50 korun (dnešních asi tak 500 Kč) a poctivě mi vždycky přinášel do redakce mou polovinu honoráře. Ale kromě toho jsme oba usilovali o vedoucí místo v klubovém žebříčku. Promiňte: on tedy určitě neusiloval, ale já ano.
Druhý díl avizované detektivky. Je 1. červen 1956 a my dva, mistr K. a nemistr H. sedíme u zubaře Pořízka, mého známého, který se uvolil obhlédnout chrup mistra Kubánka, ale prý musíme asi tak půlhodinku počkat. Sedíme a čučíme do prázdna. Mám nápad a povídám: „Zahrajme si partičku naslepo. Vy jste mistr, já začátečník. Takže mám bílé. Souhlas?“
Mistr se jen pousměje a samozřejmě ví, že když je třeba zdolat smělce, který se škrábe na šachový Parnas, musí se začít fortelně. Takže já mírumilovně d4 a on do mne, fechtýř z časů Durasových a Keresových, holandskou. Jindy mě ovšem mistr Kubánek vždy spolehlivě pokořil, jednou sicilsky, jindy španělsky, a když dirigoval bílé figury, nikdy jsem neměl šanci ho znepokojit. Ale teď sedíme u zubaře a já začínám. Hraje se naslepo. Zubní čekárna se diví a žasne, co ti dva tady teď vyvádějí a recitují.
Bílý: Houška, černý: Kubánek.
1.d4 f5 2. c4 e6 3. g3 Jf6 4. Sg2 Sb4 5. Jc3 d6 6. Jf3 0-0 7. 0-0 Jbd7 8. e3 SxJ 9. bxS De8 10. Dc2 Dh5 11 h3 Je4 12. Jh2 Jdf6 13. Ve1 Jg5 14. h4 Jf7 15. Sd2 e5 16. Sf3 Dh6 17. Kg2 g5 18. hxg5 Jxg5 19. Vh1 Dh3 20. Kg1 e4 21. Sg2 - – – A teď se otevřely dveře té nesympatické zubolékařské jizby a jeden z nás osleplých šachistů šel na křeslo.
Vrátivší se mistr Kubánek říká s úsměvem (neboť už má ta muka za sebou), že navrhuje remízu. Žádné takové, štajfuju se, zítra to u nás dohrajeme. Pamatujete si pozici? ptá se vítěz nad Keresem. Buďte bez obav, nafukuje se vítěz zatím nad nikým.
Dohráli jsme to už na viditelno, a sice takhle: 21. … Dh5 22. Db3 De2 23. Se1 b6 24. c5 Se6 25. Da3 bxc 26. Sf1 Jf3 27. JxJ DxJ 28. dxc Jg4 29. cxd6 cxd6 30. Dxd6 Sf7 31. c4 Vfd8 32. Da6 Vd2! 33. Sg2 De2 34. Sf1 Df3 atd. Remíza opakováním tahů.
Končím opakováním, že se mi jen málokdy podařilo pokořit mistra. Velmistra nikdy. Byl jsem šachový břídil, ale měl jsem (a mám dosud) tu hru rád. Promiňte mi, vážení blogoví čtenáři, kiksy a krásy mých vzpomínek. Ale bude to ještě horší, varuju dopředu, neboť breptavost umanutého staříka bude v následujících týdnech ješitně pokračovat. Železné, odolné, nezničitelné šachové stáří vpřed!
Určitě pište dál. Jsou to moc mile texty, rád je čtu. Většinou se tak motivuju, abych se v pondělí ráno (po krásném víkendu) těšil do práce. Nejdříve si uvařím kafe a naladím si frekvenci Blog Houška!