„Naši senátoři“

Je čtvrtek osm hodin večer a za čtyři hodiny skončí ve své funkci pan prezident Václav Klaus. Mezi čtenáři tohoto portálu budou možná půl na půl, možná ale i úplně jinak, jeho příznivci či odpůrci. Já patřím dlouhodobě, vlastně odjakživa uvědomuji si, mezi ty první. Taky, ale musím poctivě přiznat, že nad některými kroky pana prezidenta z poslední doby jsem, s pocitem neklidu, a i kritiky, dlouze přemýšlel. Samozřejmě, že jsem ale kvůli nim nemohl zapomenout na desetiletí, kdy mi pan prezident svými názory mluvil z duše, kdy jasně a přesně precizoval mně blízké názory na Naše, evropská a světová dění, kdy jsem byl hrdý, a jsem samozřejmě stále, že je mým prezidentem.

            Nejde mi dnes ale o to rozebírat jednotlivé konkrétní události, pitvat se v nich, chválit je či polemizovat s nimi.

            Před závěrečnou větou zmíním jen jediný postřeh, pro mě asi nejdůležitější.

            Chtěl bych tak jako pan prezident; a snad se o to i pokouším; že jestliže mám na věci jiný názor než většina, když jsem o něm přesvědčen, tak se neostýchat, „politicky“ nekalkulovat co by asi bylo výhodné a co ne,  ale jasně ho říkat, a třeba i proti všem. A dělat věci po svém, nebát se toho. Hlavně za tuto inspiraci do života, bych chtěl panu prezidentovi velmi poděkovat.

            Možná někteří čtenáři mají na pana prezidenta jiný názor, ale pevně věřím, že i mezi nimi se najdou takoví, kteří budou souhlasit s názorem, pro který tento blog vlastně píšu, a který pro jeho hrůznost, licoměrnost a pro potvrzení historické zkušenosti, jak nelidsky dokáže čech Čecha trápit, ani nebudu dále komentovat a rozebírat.

            „Celou svou bytostí protestuji proti senátní trestní  žalobě na pana prezidenta Václava Klause za velezradu“!

 

                                                                                                          Vlastimil Chládek