Někdy před rokem mě v jednom rozhovoru zaujala věta – informace, že v případě spadnutí ženy z lodě do vody je správnou reakcí či povelem zvolání: „Muž přes palubu!“
V současné v lecčems podivné době mě toto sdělení zaujalo, vyvolalo úsměv na mé tváři a zůstalo mi v paměti. Dnes jsem si na ně zase vzpomněl, minimálně třikrát mi totiž ze sdělovacích prostředků zaznělo do ucha slovo se základem „gender“.
Už dlouho podvědomě přemýšlím, čemu asi pomůžou bezpohlavní hračky, unisex oblečení, respektive vyrovnávání a stírání rozdílů mezi pohlavími. A kdo to v téhle podobě vlastně chce? A proč!? Fakt mi to vrtá hlavou.
Někdy si také říkám, že slovo „gender“ je možná dalším stupněm ke slovu emancipace. Ve dvaceti jsem emancipaci zvládl. Nepředstavoval jsem si totiž emancipovanou ženu jako traktoristku v modrácích, soustavně překračující mužské rekordy v orbě, tedy tak, jak nám to v té době do hlavy tlačilo Rudé právo a spol.
Já jsem si ji ve svých dvaceti letech představoval například takto; Ona v horkém, erotikou nabitém dni zastaví ve svém nablýskaném fáru u benzinky. V šatech lehounkých jak motýlí křídla a navíc jen tak tak zakrývajících její skvělé křivky si nechá od obsluhy natankovat. (Ona přeci nemá zapotřebí přemýšlet co tankovat, a jak). A potom s rozevlátými vlasy zase dál a dál uhání vstříc novým událostem a dobrodružstvím.
A ty běžné věci? Zajištění rodiny, finance, a tak? O to se přeci a rád(!) postará její manžel, no ten nevýrazný chlapík, tam kdesi v pozadí… A možná si to s tou emancipací takřka stejně představuji dodnes. 🙂
Emancipaci jsem tedy jakž takž zvládl, a bohužel?, bohudík!! možná i naplnil. Ale genderismus, to už nedám. Někdy se mi zdá, že Budoucnost nám v oblasti vztahů ujíždí vystajlovaným elegantním rychlíkem jízdou bez zastávek, do podivných krajů a končin. Na jeho palubě si ti zvláštní lídři notují a s úžasem si vykládají, jak je to trendy být in, být gender. Ale až ten vlak jednou definitivně zastaví, tak už nebude cesty zpět. A uvidíte, bude nám to chybět, no třeba ty letmé, vše naznačující a napovídající doteky, ty někdy tak pekelně nebezpečné, ale zároveň nenahraditelné, neodmítnutelné, a přitom tak přirozené věci mezi Mužem a Ženou.
A až potom jednou v té zvláštní době skočí Muž přes palubu, tak marně přemýšlím, co tak asi zazní … ?
Přeji Vám hezké Vánoce a splnění Vašich Přání
Vlastík
