Jmenoval se František Josef Prokop a celičký svůj dobrodružný život zasvětil šachovým figurkám. Pro šach udělal mnoho dobrého, v životě nešachovém naopak natropil mnoho zla. Těžký osud dobrodruha!
Byl stejně starý jako dvacáté století. Začal studovat strojní inženýrství a přírodní vědy, ale po otcově smrti musel studia ukončit a řešit v praktickém životě mrzutou finanční tíseň. Stará známá smutná píseň.
Už Karel Poláček propověděl, že mnozí zběhlí studenti končívají v redakci nějakého časopisu. Běda: F. J. Prokop skončil (vlastně začínal) v redakci plátku, který měl sice hrdý název 28. říjen, ale jinak všemožně usiloval o zkázu tohoto republikánského programu, neboť byl hlásnou troubou troubů z fašistického Národního hnutí. Teprve za deset let opanuje nacista Hitler Německo, ale zbloudilec F. J. Prokop věří té pomatené ideologii už v roce 1923. A potom bohužel i v dalších letech. Ale to už jsou pány Protektorátu Čechy a Morava Hitlerovi, Himmlerovi, Henleinovi a Heydrichovi poskoci. Bohužel i F. J. P., zběhlý student a zanícený milovník šachu.
Když už Třetí říše mele z posledního, když už není ani papír na vydávání českých časopisů, vycházejí kupodivu tři české publikace. Nikoli o politice a půvabech nacismu, nýbrž o šachu. Autorem je ovšem námi sledovaný muž několika tváří a teď už dokonce šéfredaktor Lidových listů. Tři vykřičníky!!!
Ta první kniha se jmenuje 212 šachových studií a člověk i po 66 letech žasne, co tento zavátý a zapomenutý redaktor dokázal na šachovnici zkomponovat. Byl kouzelníkem skladebné šachové poezie, vynálezcem disciplíny, které říkáme samomat, pečoval o to, aby jeho trojtažky zvučely ryzím kovem české skladby úlohové. Druhá Prokopova kniha nějak reflektuje Hitlerovo snění o tisícileté říši, aspoň v názvu: 1000 vybraných šachových úloh. Málo platné, je to dílo fundamentálního významu: přináší výběr ze současné tvorby předních evropských skladatelů se zvláštním zřením k českému úlohářství. A ještě téhož válečného roku 1944 vyšla Prokopova kniha Duras vítězí, která obsahuje 142 mistrových partií a 73 studií a úloh. Kdo ji má, má poklad. Já jsem tento poklad neuváženě postoupil příteli Wintrovi, novákovskému parťákovi.
Rozporuplný muž, o němž je řeč, byl nejen šachový literát a úlohář, ale i silný praktický hráč. A silný kolaborant. Když se hrál v Praze (1942) Mistrovský turnaj na počest šedesátiletého Oldřicha Durase, protlačil se do nabité 12členné listiny účastníků. Takhle to dopadlo: 1. Aljechin 8 ½, 2. Junge 8 ½, 3. Foltys 7, 4. Opočenský 6 ½. A za nimi: Zíta, Kottnauer, Rejfíř, Hromádka, Podgorný, Thelen, Sämisch. Poslední Prokop s 2 ½ body.
Po válce si odseděl téměř dva roky ve vyšetřovací vazbě a pak ho Národní soud odsoudil na 4 roky, zostřené každý čtvrt roku tvrdým ložem, za to, že jako novinář sloužil vládě vetřelců a podporoval nacistické hnutí tiskem. Pak se vrátil, splihlý a pokorný, do společnosti šachových figurek. Jeho samomaty a studie měly – jak tvrdí znalci této šachové disciplíny - mistrovskou úroveň. Až příliš pozdě si uvědomil, že jeho předválečná a protektorátní náklonnost k nacismu se rovnala životnímu omylu, že byla jeho osudovým samomatem. Snažil se aspoň poněkud si vyčistit svůj zašpiněný štít. Dobrovolně a bez nároku na honorář vedl po mnoho let šachový kroužek Pionýrského domu Julia Fučíka v Praze, kde působil jako vedoucí a trenér. V proslulém Domě mladých ve vinohradské Gröbovce se pod jeho taktovkou vylíhlo mnoho šachových talentů a virtuosů. Se smutkem v oku bych o tom mohl vyprávět.
Když v roce 1968 došlo u nás ke krátkému globálnímu oteplení, mohl F. J. Prokop vydat už dávno připravenou knihu Kouzlo šachového diagramu a některé další. Bylo to dobré, pročež se to líbilo. Například velmistr Marek Vokáč napsal v prosinci 2009 na webu 1. Novoborského šachového klubu: Šachy jsou opravdu i uměním v pravém slova smyslu, dokáží potěšit i rozveselit silou i hloubkou myšlenky. Vyslovme zde své díky panu F. J. Prokopovi, jehož knížka „Poklady bohyně Caissy“ mě hluboce oslovila a patří k nejkrásnějším šachovým beletriím, které můžeme v češtině nalézt.
Jednou jsem se s ním sešel na první šachovnici v utkání družstev. Slavně to pro mne neskončilo, ale bil jsem se statečně; a blýskl jsem se dokonce i nějakou tou obětí figury. Jenže pak mě ten blesk spálil, když jsem mistru úlohářského řemesla dovolil přenést hru na dámské křídlo. Vizte a trpte tiše se mnou:
V. Houška (AZKG) - F. J. Prokop (Stalingrad), 24. února 1964.
1. d4 Jf6 2.c4 g6 3.Jc3 Sg7 4.e4 d6 5.Jf3 0-0 6.Se2 Jbd7 7.0-0 e5 8.Ve1 h6 9.Vb1 a5 10.h3 Kh7 11.Se3 Ve8 12.d5 Jh5 13.g3 Jf8 14.Kh2 b6 15.Jh4 Jf4 16.Sf1 Sf6 17.Jf3 Jh5 18.Dd2 Sg7 19.Se2 Jf6 20.Vh1 Jg8 21.g4 f5 22.exf5 gxf5 23.gxf5 Sxf5 24.Vbg1 Jg6 25.Kg2 Vf8 26.Kf1 Vf7 27.h4 Jf4 28.Jg5+ hxg5 29.hxg5 Jh6 30.gxh6 Sh8 31.Ke1 Jxe2 32.Dxe2 Dd7 33.Dd2 Vg8 34.Vxg8 Kxg8 35.Je2 Kh7 36.Jg3 Sg6 37.Kd1 b5 38.b3 bxc3 39.bxc3 Da4 40.Ke1 Vf8 – bílý vzdal.
