Je to neuvěřitelné, ale už téměř před dvěma a půl měsíci jsem začal psát své blogy pro tento web. Pokusím se stručně shrnout, co nového jsem se v souvislosti s tím dozvěděl a co ještě ne.
Až z blogu GM Marka Vokáče jsem se dozvěděl, že blog je internetový deník. Věděl jsem o své mezeře ve vzdělání, ale měl jsem na starosti jiné věci. Rovněž obvykle ani nevím, jaký literární útvar píši. Až tolik mi na tom nezáleží, preferuji obsah před formou.
Jak ale právě vidíte, občas ani ten obsah za mnoho nestojí. Potíž je v tom, že mám pocit, že jsem už dlouho nic nenapsal a že bych možná měl. (Přestože mě k tomu nikdo nenutí. Psaní blogů není finančně ohodnoceno, na druhé straně jde o bezplatnou sebeprezentaci.) Už dlouho jsem nenapsal aktuální blog a některé jsem nejprve nechal uležet v šuplíku. Na některých článcích mohou být „proleženiny“ zřetelně patrné. Na druhé straně se nechci zcela odmlčet, takže kvalita někdy ustupuje kvantitě.
Pokud ale napíši špatný blog, není vše ztraceno. Ve slavné knize 1984 George Orwell popisuje svět rozdělený na tři státy. Ten popisovaný (Oceánie, napovídá mi knížka) válčí někdy s jedním (Eurasie), jindy s druhým (Eastasie) ze zbylých. V každém případě je i minulý tisk přepisován tak, aby to vypadalo, že vždy s jedním z nich spolupracovala a se druhým bojovala. Proč toto píši? Zjistil jsem, že blog je možné i zpětně upravovat. Pokud se tento článek nebude líbit, nedivte se, pokud záhadně zmizí. Jako obvykle přeháním, ale asi tři drobné stylistické úpravy jsem už ve svých článcích provedl.
Pokud chcete u blogů dosáhnout dobré sledovaností, musíte v prvé straně dobře a zajímavě psát. Pokud chcete sledovanost ještě zvýšit, můžete toho docílit některým z následujících způsobů:
1. Poutavým nebo až provokativním titulkem
Této možnosti jsem využil u titulku Šachový populista.
2. Správným načasováním článku
Na stránkách se automaticky objevuje nejnovější blog. Proto je výhodné napsat krátce po publikaci několika jiných článků.
3. Vyvoláním diskuse
Nevím, zda se o to snažím nebo ne. Ke svým příspěvkům se párkrát vracím, abych reagoval na příspěvky. Tím samozřejmě zároveň zvyšuji sledovanost. Jsem rád, že příspěvky u dosavadních blogů většinou bývají kultivované. Největší sledovanost mívají asi emocionální diskuse plné osobních urážek, ale po obsahové stránce se o ideál určitě nejedná. Ostatně u takových diskusí počet přístupů bývá silně zkreslený, protože někteří lidé se tam hlásí opakovaně. Ne vždy platí 100 + 100 = 200.
4. Reklamou na článek
V této oblasti mám díky aktivitám Pavla Matochy výhodu. Již formulace typu „David Navara a další osobnosti blogují“ mě (neprávem) zviditelňují oproti ostatním. Také „zajímavé jméno“ může být výhodou. Jako česká jednička si v tomto ohledu nemohu stěžovat. Šachový velmistr ale nemusí být „velmistrem“ v jiných oblastech a když mám chuť vyjadřovat se nejen na internetu ke všemu možnému, musím (měl bych) samozřejmě být opatrný. (Tu myšlenku jsem si vypůjčil od Steinitze, ale u něj vyznívala jinak.)
5. A ještě mnoha dalšími způsoby, které ovládám pouze částečně, jak se dá porovnáním sledovanosti mých a dalších článků zjistit. Samozřejmě nejdůležitější z nich jsem zmínil před prvním bodem, je nutné psát poutavě.
Na závěr bych rád dodal, že mě vysoká sledovanost těší, ale není hlavním cílem mého snažení. A to prosím nechápejte jako vymezování se vůči ostatním bloggerům a bloggerce – mám pocit, že se na věc dívají podobně.
P.S.: Když už píši tento zastaralý blog, ještě zareaguji na výzvu Lukáše Starého a zveřejním dvě své staré básničky.
Poslouchejte, teď vám poví laik něco o Marxovi.
Připomenout máme důvod jeho špatný třídní původ.
Z středních stavů pocházel, za hrabětem docházel.
A pak si vzal jeho dceru, to je pravda, na mou věru. (varianta: šli z
maléru do maléru) Když se to tak vezme vlastně, živořili celkem šťastně.
Živil je syn továrníka, to se dneska lehko říká.
Odmítal Marx vůli Boží, zkoumal fetišismus zboží.
„Dobrý den, soudruzi, braši, komunismus tady straší.
Dejepisci z restaurace udělali mnoho práce,
já, Karl Marx k tomu přídu, dál analyzuji třídu.
Zapomeňte na buržuje, třída konflikt implikuje.
Nemůžem se o to přít, světem hýbou střety tříd.
Jedna vládne, trpí jiná, ta se časem připomína.
Z ní pak vzniká vláda příští, předchozí je v propadlišti.
Dvě hlavní třídy se sváří: továrníci, proletáři.
Samo se to nevyžehlí, dolů spadnou mezilehlí.
Bez prostředků výroby dočká se lid poroby.
Ten, kdo nemá kapitál, životem by klopýtal.
Obětuji rodinu, abych pozved spodinu.
Vznikne režim s lidskou tváří, tak se spojte, proletáři!
Zničte třídu! Kterou? No tu, co nám bere nadhodnotu.
Srp, kladivo držte v ruce, bude z toho revoluce.
Komunismus misto krizí přijde pak a třídy zmizí.“
Toto ani není celá báseň, ale část většího a jinak méně srozumitelného a méně úderného díla, které vzniklo v méí hlavě a možná koluje po internetu. Leccos si pamatuji, ale přesto můj přednes zpaměti je pokaždé trochu jiný a pokaždé neúplný, ostatně báseň vznikla ve dvou verzích. Přednesl jsem ji na sociologickém předvánočním večírku a někdy přes letní prázdniny se dostala snad i na stránky Katedry sociologie FF UK. Rozhodně nejsem marxista, ale připouštím, že ta báseň je vůči Marxovi v něčem nespravedlivá. Ani příliš nezkresluji, ale výběr událostí z jeho života a myšlenek z jeho díla je přeci jen jednostranný. Na druhé straně je vidět, že jsem o tématu něco věděl (a snad ještě vím), Karl Marx je chápán jako jeden ze sociologických klasiků.
Na závěr uvádím ještě svou báseň o Dopplerově jevu. Té je snad 7 let, pochází z nějakého studentského představení naší střední školy (gymnázium Christiana Dopplera, aby bylo jasno). Je to snad jediná z mých nemnoha básní, kterou si (doufám) pamatuji celou. Už jsem líný tam doplňovat diakritiku, možná ji tam po orwellovsku později dopíši. Teď mě ale čeká zkouška ve škole a chorvatská liga, takže nemám čas na psaní, přestože nějaké zajímavé postřehy bych měl.
Oda na Doppleruv jev
Chci mluvit o panu Doppleru, moc vazne slova sva neberu.
Vydal se na loucku uzit si prirody, prodporit chtel tim sve dusevni pochody.
Dbal tak na psychickou hygienu, nahodou shledl vsak tuto scenu.
Kun ma silu nadbytecnou, padi s bryckou s slicnou slecnou,
koci lezi pod zidkou, opil se tam desitkou.
Doppler hned prebehl doprostred na loucku, vytahl bryle, pridrzel obroucku.
Pozornost jeho prejde od opilce, pejici slecna ji prilaka ve chvilce.
Tohleto prece je nejaka opera. Zpiva to falesne, napadlo Dopplera.
Kdyz jela okolo ta slecna na brycce, pan Doppler zastavil, jen rekl kraticce:
„Zpivate falesne, pevkyne vazena!“ {shovivave}“Vzdyt ja jsem solistka, chudaku zmatena!“
„Ten vas posledni ton je prilis kraticky, abych ho slysel lip, pujdu k vam do brycky.“
Posluchac promine, ze ho dal rusim, pan Doppler neveril ale svym usim.
Zpevacka s elanem zpiva, a krasne, a tim se dostavam k tematu basne.
Lec zvenku lide s odporem hledi, ten zpev a rychlost…?! Ano, to sedi!
„Pokud brycka jede k vam, zvuk je vyssi, povidam.
A kdyz jede od vas zas, je to jako kontrabas.
Kvuli klusajici herce slysim vic o 4 Hertze
a kdyz padi ostosest, dvojnasobna zmena jest.“
Doppler se zaduma, je to tak vskutku, pak slavnou vetu ma, jen za minutku.
Kdyz se bude vzdalovati nejaky nadherny zpev,
ton se bude snizovati, vznikne z toho strasny rev.
Rev ten, ktery s lidmi klati, rev pri kterem tuhne krev,
vite kdy a jakpak plati ten slavny Doppleruv jev.
