Možná přijde i Plukovník...

Možná přijde i Plukovník…

Takže, jak začít… Dnes je prý Silvestra, a to by mělo být všude veselo, stejně jako bylo nedávno smutno. Ale copak musí být člověk otrokem všech těch nesmyslných společenských konvencí a dělat jen to, co dělají ostatní? Dokonce se veselit nebo smutnit na rozkaz? Ne, ne a ne! Jako jsem nebrečel nad Havlovou rakví, nebudu ani dnes střílet rachejtle jenom proto, že se to „tak dělá“. Spíše si řeknu s mým oblíbeným klasikem: „Přichází Nový rok, co je mi do něho – co na něm asi tak může být nového?!“

Ale nechci skončit pesimisticky, tím spíše, že jsem ještě ani nezačal – nihilismus opravdu není moje parketa. A tak první básnička bude veskrze optimistická. Vždyť konec roku je skvělou příležitostí poukázat na marnost a pomíjivost všeho pozemského, připomenout, že my všichni… a dokonce i šachisté!

Šachista a smrt

Život se podobá šachové partii

– každému připadla nějaká role.

Někdo je králem a jiní jen párii

jednou jsi nahoře, podruhé dole

Některý dříve a jiný zas později

– stejně tam nakonec musíme všichni

Vteřiny života, kradmé jak zloději…

Nikdo se nevyhne časové tísni

Nejvyšší Rozhodčí zastaví hodiny

tvůj klub ti vystrojí parádní funus.

Jsme přece členové jediné rodiny!

Spi sladce, šachisto – Gens una humus…

Vzpomínky, rozpomínání se na to, co, kdy, kde – to opravdu není moje silná stránka. A tak zkusím takříkajíc vystřelit od boku! Prostě napíšu, co mě právě napadne…

Bylo to na turnaji v Bučovicích, rok 2006? Přesně to už nevím, pamatuji se ale, že jsem se tam setkal s jedním bývalým spolupracovníkem, který mně po obvyklé konverzaci o zdraví a o počasí svým nezaměnitelným brněnským „dialektem“ neboli hantecem řekl: „Žany, val hodit špiz tam na teho malýho betelnýho pakátla na první fošně, jak válcuje ty vycvakaný čučfotry!“ Volně přeloženo: „Honzo, běž se podívat na toho šikovného chlapce na první šachovnici, jak poráží starší zkušené hráče.“ Sice jsem také hrál, ale po skončení své partie jsem se vždy na „teho malýho pakátla“ šel podívat. A skutečně – chlapec byl tak malý, že musel klečet na židli, aby vůbec dosáhl na figurky, ovšem jeho hra uchvacovala svou brilantní technikou. Hrál vlastně jakoby bez přemýšlení, takřka bleskově, a přesto neměl se svými soupeři prakticky žádnou práci. Vzpomínám si na jednu značně složitou koncovku dam a různobarevných střelců a její filigránské, technicky bezchybné vedení až k vítěznému konci. Bylo opravdu komické sledovat, jak poražení vstávali od šachovnice a všichni jako jeden muž tvrdili, jak „to měli jasně vyhrané“ a jaké měl „ten špunt štěstí“. A ten špunt jen měnil strany, aniž by po celý turnaj opustil tu svoji „první fošnu“… Génius? Zázračné dítě? Ne – „pouze“ Vojta Plát…

„Ou Mery!!“ To na mne znenadání vykřikl jakýsi vrávorající muž, a aniž by čekal na moji reakci, už byl u někoho jiného a i na něj zahulákal to své „Ou Mery!!“ Potácející se muž a vyřvávání „Ou Mery!!“ se tak pro mne stalo druhou vzpomínkou na bučovický turnaj. Protože jsem se s tímto člověkem shodou okolností střetl i za šachovnicí, mohl jsem si konečně – a tak říkajíc naživo – zodpovědět otázku, která mne tenkrát již delší dobu vrtala hlavou, totiž, zda je alkohol doping. Po oné partii mohu zodpovědně říci, že není…

Šachista a alkohol

V žilách mám čtyři promile

má krev je zas už v normě

- přestat pít? Ani omylem!

To by hned bylo po mně…

Zvyk je železná košile

zvlášť zvyk pít – v tom mám školu!

Já zvyk si čtyři promile

mít krve v alkoholu…

Dobrý, ne? Ale pojďme dál…

Jako všechno na tomto světě mají i šachy svá pravidla, zákonitosti, ba i zákony. Ano – Morphyho zákony! Jsou specifické mimo jiné tím, že nejsou definitivní, takže každý šachista si je může doplňovat či dotvářet podle svého. Dokonce i já!

Morphyho základní zákon:

Šachista

Obecná definice

Šachista je člověk, který hraje šachy.

Vyvrácení obecné definice

Šachy hrají i lidé, kteří šachisty nejsou.

Upřesňující doplněk

A těch je většina.

Fischerův didaktický axiom

Přesněji řečeno všichni kromě jednoho.

Kasparovův lingvistický protigambit

Fischerovo hodnocení mojí hry je naprosto přesné.

Hofírkova definitivni definice

Šachista je člověk, který hraje šachy nebo si to alespoň myslí.

Morphyho základní pravidlo:

Šachisté při hře tahají figurkami.

První upřesňující doplněk

Narozdíl od loutkového divadla nemají figurky provázky.

Druhý upřesňující doplněk

Přesto se šachová partie může změnit v nechutné divadlo.

Třetí upřesňující doplněk

A oba hráči v tragikomické figurky.

Morphyho finanční zákony:

Čas jsou peníze.

Logický důsledek

V čím větší časové tísni se hráč nachází, tím větší je chudák.

Marxův dialektický princip

Materiální bytí určuje šachistovo vědomí.

Logický důsledek

Čím větší je cenový fond turnaje, tím méně jsou dodržovány zásady fair-play.

Morphyho prohibiční zákony:

Konzumovat alkohol v hrací místnosti je zakázáno.

Upřesňující doplněk

A navíc se to ani nesmí.

Logický důsledek

Nálevna se nachází v bezprostřední blízkosti hrací místnosti.

Notorická výstraha

Pokud přijde hráč k partii opilý, musí počítat s tím, že ho rozhodčí může zcela nekompromisně a bez milosti připustit ke hře.

Capablankova teorie remízové smrti

Šach zhyne remízovou smrtí, až všichni hráči budou hrát stejně blbě.

Anesteziologicko-resustitační protiagrument

K tomu už dávno došlo a remízová smrt nikde.

Archimédův ponorkový zákon

Čím hlouběji se šachista ponoří do přemýšlení, tím větší hrubku následně udělá.

Výkonostní stupnice

Šachy je možné hrát dobře, výborně, skvěle nebo fantasticky, popř. ještě hůř.

…No, měl bych pomalu končit. A protože konec korunuje dílo, chci skončit tak nějak zvesela, radostně, optimisticky, zkrátka silvestrovsky. Myslím, že následující čtyřverší je pro tento účel jako stvořené:

Život je věčný boj o holé přežití

s výsledkem, který je dopředu jasný…

Smrt – naše jistota, jistota Pře-žití

smrt, díky které je život tak krásný…

Pro 31, 2011Jan Hofírek

Comments: 51

H.N.Pillsbury

31 prosince, 2011 at 7:02 pm

Máte pravdu, ten vynucovaný smutek za zemřelého politika – který naprostou většinu svých slibů nesplnil – připomínal podle názorů mnoha lidí dobu, kdy jsme museli povinně oplakávat Brežněva. Básně jsou jako vždy na velmi vysoké úrovni a Morphyho zákony bohužel platí . Ale poněvadž to bývá zvykem, tak bych chtěl Vám, Benediktovi i všem šachistům popřát hodně štěstí, zdraví a úspěchů do nového roku a aby i za šachovnicí dodržovali zásady fair play. A také doufám, že se turnaj v Bučovicích podaří znovu uspořádat. Bylo tam vždy výborné prostředí a nám brněnským šachistům hodně chybí.

ryšan

31 prosince, 2011 at 8:33 pm

Ano, básně jsou super!

Jinak p. Hofírkovi přeju vše nejlepší v roce 2012.

A Benovi mnoho hezkých partií! B. Hofírek by snad měl nastoupit v lednovém Openu Praha, dokonce v „áčku“ - takže, Pražáci, pojďte fandit!!!

A doufejme, že Ben pobije své líté nepřátele!!!

Lubino

31 prosince, 2011 at 11:35 pm

Řekl jsi to pěkně, řekl jsi všechno. Jan Hofírek

Anonym

1 ledna, 2012 at 11:39 am

Fuj tajbl, hovada.

Baron Prášil

1 ledna, 2012 at 7:21 pm

Až poslední příspěvek nebyl od Hofírka ! Článek mě zklamal,protože jsem si po přečtení názvu myslel,že se autor bude zabývat nedávným extraligovým skandálem,kde sehrál,,plukovník,,,když né hlavní,tak alespoň vedlejší roli s mnoha vstupy. To by byl panečku článek ! Ba né,tady se žádného ,,trháku,, nedočkáme.

Jan Hofírek

1 ledna, 2012 at 9:10 pm

H.N. Pillsbury, ryšan – Děkuji za povzbudivá slova a přání do Nového roku. I já Vám přeji vše nejlepší a těším se, že se – alespoň tedy tady na blogu - budu s Vámi setkávat…

Ben

1 ledna, 2012 at 9:14 pm

Tati,proč pokaždé píšeš pod jiným nickem ?

Bond(James)

1 ledna, 2012 at 10:24 pm

Opět jednou po delší době musím udělit p.Hofírkovi (pokud to je tedy všechno z jeho hlavy).

Inconnu

2 ledna, 2012 at 9:37 am

ad H.N.Pillsbury: v tom smutku za zemřelého politika právě vidím oproti dobám minulým jeden zásadní rozdíl – NEBYL vynucovaný, ne pro „obyčejné“ lidi. Je jasné, že elity a celebrity se ukázat musely povinně, aby nestratily tvář, ale to je součást jejich fungování (nemůžou mít ta svá privilegia úplně zdarma, že;-)).

Osobní vzpomínka – když umřel Brežněv (nebo nějaká figurka po něm Černěnko, Andropov) – byl jsem v nemocnici se slepákem. Vyhnali nás v pyžamech na studenou chodbu a drželi jsme minutu (hodně dlouhou) ticha – ležáci, lidé těsně po operaci, a my, nic nechápající děti, pro jistotu hlídané naštvanými zdravotními sestrami.

pawn

2 ledna, 2012 at 12:23 pm

H.N.P. je hlupák, který zjevně nechápe, co znamená, když někdo něco musí.

2 ledna, 2012 at 1:02 pm

Inconnu to napsal velmi přesně.

Jinak je vidět, že pan Hofírek umí psát hezky. Díky

Sice jsme četli na jiném blogu (z 8.7.): „Tady u nás umí o šachu psát jen jeden člověk – a to jsem já“.

I pan Hofírek již vidí, jak je strašné takovéto věty číst.

Diskutující se totiž rozdělí do dvou táborů, jedni mu nadávají a druzí si dělají z něj srandu.

Ještěže máme ten žebříček élo, jinak by se také David mohl obávat, že se ještě vynoří v diskusích i „nejlepší hráč“.

A také-diskutujícím zde, v novém roce, kromě méně nadávek, více legrace, hlavně považujme za největšího hlupáčka, toho, kdo píše pod jiným známým jménem či nickem jiného. Viz příspěvek, který sem někdo dal pod jménem Ben.

Hodně úspěchů všem v novém roce.

H.N.Pillsbury

2 ledna, 2012 at 3:34 pm

Vím, že je pravda pro někoho nepříjemná, ale přehnané vychvalování V.Havla a přehlížení jeho chyb – kterých ve své funkci udělal spoustu – připomínalo místy kult osobnosti. A ten zbytečně dlouhý státní smutek – stačil by určitě pouze v den pohřbu – BYL vynucovaný. Jako jeden z mnoha příkladů uvedu citát z Brněnského deníku: “ Jenže některá opatření už jsou přehnaná. Například na vánočních trzích na brněnském náměstí Svobody ruší po všechny dny státního smutku mimo jiné i naplánovaná vystoupení dětí ze základních a mateřských škol. I když odhlédnu od zklamání dětí, které se na vystoupení dlouho a pečlivě připravovaly, je představa, že by zpěv koled mohl narušit truchlení za Václava Havla, absurdní „. A to už ani nemluvím o televizním programu.

inconnu

2 ledna, 2012 at 3:37 pm

No vida, kdybys zakašlal, třeba bys dnes byl pan disident 🙂

pawn

2 ledna, 2012 at 3:45 pm

2 H.N.P. Vynucené bylo zavření kasin a ještě např. vyvěšení státních vlajek na státních orgánech na půl žerdi, zbytek byl na každém zvlášť. Např. extraliga v hokeji pokračovala. Pokud někdo zrušil zpívání koled, je to jeho hloupost. Kromě toho, že nevíte, co to znamená, když někdo něco musí, zjevně ani nevíte, co je to kult osobnosti. Ale když prezident přirovná EU k SSSR a jeho tajemník soud se žháři z Vítkova k soudu s Miladou Horákovou, je již možné všechno. Je smutné, když lidé přistupují k těmto zcestným příměrům. I na mě bylo Václava Havla v médiích už dost, ale pokud chcete vědět, co je to nucený smutek, zajeďte si do Severní Korey.

Bond(James)

2 ledna, 2012 at 4:06 pm

No každopádně ten státní smutek včetně státního pohřbu kandiduje na frašku roku. Jesltli to Havel viděl, tak se musel v hrobě obracet. On by byl rozhodně kategoricky proti.

H.N.Pillsbury

2 ledna, 2012 at 4:08 pm

Citát z Wikipedie: Specifickou formou je kult osobnosti posmrtný, kdy určité společenské seskupení legitimuje hojným uctíváním zesnulé autority věrnost jejímu odkazu či souhlas s aktuálním stavem věcí v daném hnutí nebo společnosti, přičemž ony konkrétní věci (např. společensko-politické pohyby) byly reálně či fiktivně uvedeny do pohybu zejména onou uctívanou osobou.

pawn

2 ledna, 2012 at 4:23 pm

H.N.P to, že si zabrečím nad hrobem nejslavnějšího disidenta, jehož věhlas je celosvětový, při příležitosti jeho pohřbu zavzpomínám jen na to, co se mu povedlo a čím byl výjimečný a zároveň prohlásím, že se budu snažit, aby jeho myšlenky byly dál mezi námi, se nestane kultem osobnosti jen proto, že takový „nápad“ budou mít další desetitisíce lidí. Ti lidé totiž nepatřili do určitého společenského uskupení, které by legitimovalo hojným uctíváním zesnulou autoritu VH, ale šlo o lidi napříč politickým i společenským spektrem, kteří ho prostě měli rádi a přišli se s ním rozloučit. Nevšiml jsem si, že by zároveň založili nějakou církev VH či politickou stranu na šíření jeho odkazu apod. Ono to totiž ani nelze.

Pepa

2 ledna, 2012 at 4:45 pm

Jen jsem se díval na dokument o Havlovi 25.prosince , který ho měl vychválit. No vylezlo tam, že byl bohatší než prezident v té době. Dostával hodně prachů od západu, takže to dělal pouze pro prachy a ne pro lidi. Měl se jak prase v žitě a ostatní lidi trpěli. Pozornost si zaslouží jiní bojovníci a ne prodejní lidi, kteří za prachy udělají cokoliv. A pak po roce 89 plno majetku zrestituoval.

Taky jeho schvalování humanitárnáho bombardování bylo odporný, to slušný člověk neschválí.

2 ledna, 2012 at 7:08 pm

Re: H.N.Pillsbury

Jestli někdo zakáže dětská vystoupení s koledami, tak bych hnal vidlemi toho aktivního blbce z městského úřadu. Koledy a Vánoce bylo to co přežilo i komunistickou diktaturu.

Bylo jasně řečeno, čeho se týká státní smutek a že pořadatelé sportovních a kulturních akce mají „zvážit“. A jestli se ještě nějakej pablb na městě bál, 20 let po revoluci, a nebo se chtěl zalíbit „vrchnosti“, že se mu třeba odvěčí až půjde o prachy jeho městu, tak v něm bych viděl chybu.

Extraliga hokeje, hojně sledovaná, i politiky, to řekla jasně. Ano, minutu ticha před utkáním, ale místo zápasů nebudeme doma na povel brečet.

Jan Hofírek

2 ledna, 2012 at 8:13 pm

Myslím si, že to, co předváděla média v souvislosti s pohřbem Václava Havla, bylo odsouzeníhodné zesměšnění zemřelého, degradace pietního aktu na reality show nejnižší úrovně. Kdyby se toho VH „dožil“, asi by o tom napsal nějakou absurdní hru…

Podle mého názoru byl Václav Havel rozporuplnou osobností. Nemůže se mu upřít mimořádná osobní statečnost za minulého režimu, ovšem mnoho jiných lidí trpělo ve vězení víc než on, aniž se dnes o nich píše či vůbec ví. Měl zásady, kterých se pevně držel – ovšem tyto jeho zásady byly často v příkrém rozporu s elementární mravností. Převedl naši zemi do demokracie, z níž se ovšem do značné míry jeho vinou postupně stala oligarchie, tj. vláda peněz a pokryteckých darebáků. Byl to idealistický snílek, který byl na hony vzdálen obyčejným lidem a jejich obyčejným problémům. Žil „na vysoké noze“ a v luxusu a myslím, že právě tento bezstarostný život v blahobytu jej postupně zcela odtrhl od reálné situace v naší zemi.

Když jsem šel v jednom „smutečním“ dni ulicemi Brna, všiml jsem si, že většina vlajek není na půl žerdi, ale visí „normálně“. Domnívám se, že i toto dokresluje celou tu šaškárnu, ve kterou se to všechno zvrhlo.

Bond(James)

2 ledna, 2012 at 9:10 pm

Taky je zajímavé, jak celou revoluci zredukovali jenom na Havla. Jako by to nerozpoutali studenti. Kdyby to bylo jenom na „staré gardě“, která zažila 68, tak tu máme komunismus dodneška.

Inconnu

3 ledna, 2012 at 9:13 am

nejen to inconnu: Poprosil bych ctěné přispěvatele, aby si vymysleli svůj vlastní nick. Když už někdo potřebuje používat více nicků (co já vím aby si třeba mohl popovídat sám se sebou nebo vytvořit dojem silné zájmové skupiny) buďte aspoň tak slušní a najděte si svůj nick. Děkuji (i když nepředpokládám, že to pomůže).

Inconnu

3 ledna, 2012 at 9:43 am

Celou show kolem pohřbu VH jsem nesledoval příliš pozorně – jsem v tomto směru trochu exot, nesleduji televizi a na internetu si lze naštěstí témata vybírat. Ale mám k tomu 2 poznámky:

1. Václav Havel je a zůstane především symbolem sametové revoluce a pádu komunismu. To ostatní (ať již pozitivní nebo negativní, literární a politická činnost) je méně viditelné. Z argumentů, že to nebyl zrovna „dělnický prezident“ mi běhá mráz po zádech.

2. Byl naším prvním prezidentem ve svobodné společnosti (po hodně dlouhé době). Prvním prezidentem, kterého jsme chtěli a dostali.

Z toho plyne, že musel být státní pohřeb, státní smutek, show okolo. Asi není aktuálně významnější osobnost. Dovedete si představit ten křik, kdyby se někde v tichu vesnického hřbitůvku sešla vdova, otrávený kněz a 3 utahaní muzikanti…? A jestli by to tak chtěl nebo ne, je z hlediska společnosti bohužel jedno.

Omlouvám se VH, pokud mě slyší, že si jej beru do úst. Původně jsem to neměl v úmyslu a nemyslím to ve zlém vůči němu.

Inconnu

3 ledna, 2012 at 3:18 pm

A ještě to inconnu – dvakrát měř… Až teď jsem pochopil, že to je dovětek k mému příspěvku

Pepa

3 ledna, 2012 at 4:48 pm

Inconnu:k bodu 2. Nevíš, jak probíhaly první volby prezidenta po roce 1989? Jinak by si nepsal, že ho společnost chtěla za prezidenta. Navrhlo ho jedině OF a to přesvědčilo komunistické poslance k volbě Havla. Takže ho nezvolil lid, ale dokonce ani zvolení zástupci lidu. V 1989 nedošlo k demokratickým volbám.

Pepa

3 ledna, 2012 at 4:58 pm

Proto také nebyla zrušena KSČM, která pouze zaručuje, že nikdy u nás nebudou pravé svobodné volby.

bezzemek

3 ledna, 2012 at 6:15 pm

Pepo, tobě asi na VH vadí nejvíc to, že jeho táta byl ve vatě a tak mohl VH něco zrestituovat. Tak s tím už nic neuděláš, snaž se, aby další generace, které přijdou po tobě, neměly holou řiť a něco jim zanechej – tedy kromě kyselých závistivých výpotků

Pepa

3 ledna, 2012 at 7:29 pm

bezzemek : Nezretituoval majetek po otci, ale hlavně po strýci. Na ten majetek platily Benešovy dekrety. Hodně lidí zabavený majetek komunisty nedostalo, proto taky komunisty nesnáším. Stejně tak nesnáším jejich nástupce, kteří jsou stejní.

Sportík

4 ledna, 2012 at 1:14 am

Trochu mimo: Otevřený turnaj Hastings má za sebou již sedmé kolo. Čelo průběžného pořadí si hlídá nasazená jednička GM Yue Wang (6/7). Z našich nejvíce chvály zalouží WIM Karolína Olšarová (foto), která má svém kontě 4,5/7 s průměrem soupeřů 2294. IM Pavel Šimáček (4,5/7) si v dnešní partii připsal čtvrtou výhru v turnaji, taktéž WIM Tereza Olšarová (3/7) brala dnes celý bod.
-pb-

pawn

4 ledna, 2012 at 9:48 am

Pepa: tvrzení „Havel svými restitucemi dostal majetek, na který se vztahují Benešovy dekrety“ je tradiční lež, která se již kvůli opakovaní stala pro Havlobijce pravdou.

Barrandovské ateliéry byly skutečně znárodněny dekretem PR, nejedlao se však o obecný dekret znárodňující majetek kolaborantů a zrádců ale o zvláštní dekret č. 50/1945 Sb. o opatřeních v oblasti filmu. Barrandovské ateliéry s ohledem na to, že se nejde za rok 1948, restituovány nebyly.

Barrandovské terasy byly znárodněny až po roce 1948: http://cs.wikipedia.org/wiki/Barrandovsk%C3%A9_terasy , byly tedy po právu restituovány

Palác Lucerny byl znárodněn po roce 1948 na základě zákona č. 124/1948 Sb. ve spojení s vyhláškou ministra vnitřního obchodu č. 1837/1948. Byl tedy po právu restituován.

Zapamatujte si to – tohle je totiž PRAVDA:

Pepa

4 ledna, 2012 at 11:34 am

pawn: O tom se těžko dovíme pravdu, jednu budou tvrdit to a druzí ono. Ale o čem se můžeme přesvědčit, jak se Havel zachoval v roce 1989. V jeho proslovu lež za lží a pak jeho volba, nenechal se zvolit lidmi a ani zástupci lidu, ale pouze komunisti a lidmi z OF. Asi tak k jeho demokracii… proč by pak nemohl vypustit pár lží o jeho restitucích? Dá se jim věřit? Máme přístup k materiálům, jak všechno bylo. Nemáme…ale jeho lži v roce 1989 si ověřit můžeme.

Anonym

4 ledna, 2012 at 11:54 am

Pepo: jak můžeš mluvit o lži, když říkáš, že nemáme přístup k nějakým materiálům, podle kterých bychom zjistili, jak to všechno bylo? Já vím aspoň to, že kdyby „lid“ zvolil „demokraticky“ v r.89 třeba Adamce, tak ty tvoje příspěvky škrábeš na dveře veřejných záchodků a ne do internetu, protože přístup na něj by byl tady silně omezen (jako všude v rudých reliktních režimech), a pro takové rovné a čisté odbojáře jako jsi ty, by byl nedostupný. Někdo tehdy Husáka musel nahradit (a určitě ne nějaký bývalý soudruh), a kdo měl Havla zvolit, když tam v té době nikdo jiný neseděl. Buďme rádi, že to byli takoví posralbotkové, že dobrovolně Havla zvolili, jinak tady dnes mohla být bida s nouzí.

pawn

4 ledna, 2012 at 12:06 pm

Pepa: Obsah právních norem je veřejný a pro každého přístupný, lze jen vyhledat. Já jsem ještě ulehčil práci tím, že jsem je vypsal. Pravda je zřejmá, pokud to někdo odmítá připustit, jen ukazuje, jaký je….

Inconnu

4 ledna, 2012 at 1:15 pm

to pawn: Pravda je jedna, ta moje…

pawn

4 ledna, 2012 at 1:29 pm

Inconnu: V tomto případě se hodí skutečně spíše napsat fakta jsou jen jedna. Přísloví o jedné pravdě je jistě vtipné, ale pokud chce někdo s odkazem na to zpochybňovat to, co jsem doložil, je už zřejmě nemocný.

Pepa

4 ledna, 2012 at 1:43 pm

|: Máme přístup k jeho proslovu i s videem. Tohle můžeme posoudit. 🙂 Kdo měl Havla zvolit? Přímá volba prezidenta, jenže té se bál jak čert kříže. Havel nebyl demokraticky zvolený prezident a to je faktem.

Se nadávalo v hospodách a to častokrát. Samozřejmě pokud nadával někdo na schůzkách komunistů, tak tam mít problém mohli. Stejně tak bude mít dneska, ze stran ho vyhodí.

pawn: Vypsal si zákony to je pěkný. Jak víš, že všechen majetek, co byl HavlovI zabaven nebyl zabaven na základě Benešových dekretů?

Pepa

4 ledna, 2012 at 1:48 pm

|: Jinak bavíš dobře, v roce 1989 byl tady přístup k internetu silně omezen Do roku 1990 bylo v sítě jen pár v počítačů v USA. Celosvětový rozvoj začal až po roce 1990. Ale ty tohle asi svedeš na komunisty?

pawn

4 ledna, 2012 at 1:54 pm

Pepa: Nerozumím tvé otázce, (tedy tomu, proč ji pokládáš). Myslel jsem, že při použití primitivní formální logiky, je zjevné, že pokud je něco znárodněno na základě zákonů po roce 1948, nemohlo to být znárodněno Benešovými dekrety, které byly vydávány nejpozději do roku 1945. Jakýpak další důkaz si představuješ?

Pepa

4 ledna, 2012 at 1:57 pm

pawn: Jak víš, kdy majetek byl znárodněn?

pawn

4 ledna, 2012 at 2:07 pm

Pepa: odkazuji na svůj příspěvek z 09:48 hod. Čti si ho, dokud to nepochopíš.

Pepa

4 ledna, 2012 at 2:19 pm

pawn: Wikipedia je pěkná věc, ale používat ji jako zdroj informací je úsměvné.

Inconnu

5 ledna, 2012 at 9:14 am

to pawn – já tomu (myslím) rozumím. Jen se bavím konfrontací dvou různých chápání reality. Jak se to pěkně míjí. Ta komunikace má něco z Havlových absurdních dramat.

Pepa

6 ledna, 2012 at 9:14 am

Dobrý večer, milí přátelé,

především děkuji Československé televizi, že mi umožnila říct vám několik věcí. Napsal jsem si to dnes dopoledne a budu to číst z papíru, protože nemám rád podvody, a odsuzuji, když politici čtou své proslovy ze čtecího zařízení na kameře a předstírají, že mluví spatra. Podvodů bylo v této zemi už dost.

Nejprve bych měl říct něco o sobě. Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítel socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách světového imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků a vykořisťovat v nich lidi, a tak dále a tak dokola. Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte, protože tu brzy začnou vycházet mé knihy, z nichž bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím. První z nich vyjde v těchto dnech. Nemluvím o tom proto, že bych chtěl kohokoli teď zdržovat svou osobní obhajobou, ale proto, že se o mně hodně mluví a že z hlediska naší země není zcela bezvýznamné, kdo jsem a co si myslím. Také bych měl o sobě říct, že jsem se vždycky snažil říkat a psát pravdu, a to bez ohledu na to, zda se to vládě líbí nebo ne, a že jsem za to byl několik let ve vězení.

Zítra tomu bude měsíc, co pohotovostní jednotky brutálně zmasakrovaly pokojnou manifestaci. Studenti si chtěli připomenout padesáté výročí podobného masakru, kterého se dopustili nacisté na jejich tehdy studujících dědečcích. Stávkou, do které před měsícem studenti vstoupili, začalo cosi, co bude s odstupem času teprve pojmenováno. Pracovně tomu říkáme pokojná revoluce. Studentům vděčíme všichni za to, že této revoluci dali její krásně mírumilovnou, důstojnou, pokojnou, a řekl bych přímo láskyplnou tvář, kterou dnes obdivuje celý svět. Byla to vzpoura pravdy proti lži, vzpoura čistoty proti špíně, vzpoura lidského srdce proti násilí. Ke studentům se vzápětí přidali divadelníci a posléze celá kulturní obec. I to bylo důležité: pomohlo to obohatit tuto revoluci o její kulturní rozměr. Bylo to v tradici této země: po desetiletí, ba po staletí to byla totiž kultura, která pronášela temnými dobami ideu naší národní svébytnosti. Kulturní obec se zasloužila o to, že jsme mohli navázat na naše nejlepší tradice, spojené s ideálem míru. Představují je jména Jiříka z Poděbrad, Komenského, Havlíčka, Štúra, Masaryka, Štefánika, Patočky.

Posléze se závratnou rychlostí probudil celý národ. Ukázalo se, že jeho občanská kultura, svobodomyslnost a humanita byly sice dlouho potlačovány, dušeny a ničeny, ale zničeny nebyly. Dřímaly a čekaly na svou chvíli. Všichni se divíme, jak se mohlo tak rychle stát tolik dobrých věcí. Rád bych připomenul, že ve stínu oficiálně předstíraného klidu se dělo leccos, co příchod této chvíle připravovalo. Desítky a stovky lidí po celou dobu pracovaly. Byli to spisovatelé, kteří říkali pravdu a trpěli za to. Byli to stateční lidé, kteří – ať už v Chartě 77, nebo mimo ni – pronášeli pochodeň svobody temným lesem za cenu velkých obětí, včetně mnoha desítek let, které

– sečte-li se to – strávili ve věznicích. Byl tu náš exil,který za cenu mnoha obětí jiného druhu vydával české a slovenské knihy, politicky působil v celém světě a obětoval možnost pohodlného života v prosperujících západních zemích mravenčí práci pro naši věc. Svou práci vykonal každý člověk, který se nebál a nelhal v každodenním životě a nebál se témuž učit svoje děti. Myslím, že všichni, o nichž jsem mluvil, dosáhli toho, že jsme dnes tam, kde jsme. Není čas na to, abychom se teď dohadovali, kdo se zasloužil víc, zda takzvaný disident či exulant, zda herec či dělník, zda student nebo zemědělec.

V úterý tomu bude měsíc od okamžiku, kdy vzniklo Občanské fórum. Byl to krok do neznáma. Občas je třeba udělat takový krok. Řídí-li se člověk svým svědomím, svým citem pro situaci, svým rozmyslem a má-li odvahu i schopnost rychle se rozhodovat, nemusí se toho bát. Buď to k něčemu bude, nebo ne. Ale zkazit se tím vlastně nic nedá. To věděl Masaryk, když se rozhodl pro samostatný československý stát, to věděli i ti, kteří kdysi založili Chartu 77.

Myslím, že dnes už můžeme s jistotou říct, že založení Občanského fóra byl krok dobrý. Je to pokus intelektuálně i akčně sjednocovat svobodomyslné lidi, vytvářet prostor k samostatnému občanskému chování a tím i k tvorbě zájmové, odborové a politické plurality. Není to žádná Národní fronta. Ta se zrodila za války a byla ustavena po válce – proto se tak bojovně jmenuje – jako sdružení jedněch k vyloučení druhých, aby se posléze stala manipulačním nástrojem komunistické strany a nakonec jen několika diktátorů, které postavil Stalin do čela strany. Občanské fórum tu není proto, aby občany manipulovalo, ale aby jim dalo příležitost být sami sebou. A je tu také proto, aby se soudobou mocí měl vůbec kdo – opřen o důvěru veřejnosti – jednat. Je nesmírně důležité a krásné, že současně s Občanským fórem vznikla na Slovensku Verejnosť proti násiliu, sesterská iniciativa, vyrostlá zdola, přesně tak jako Občanské fórum. Těsná pracovní spolupráce těchto dvou iniciativ je zárukou, že federalizovanou totalitu nahradí federace autentická. Bude chránit svébytnost našich dvou národů i všech národnostních menšin a etnických skupin.

Občanskému fóru ani Verejnosti proti násiliu nejde o vlastní věc, o slávu, o moc ani o vlastní zásluhy. Jde jim o dobro této země. Přesto však neuškodí říct, že zásluhou těchto dvou iniciativ byla z naší ústavy – ústavní cestou – vypuštěna klauzule o vedoucí roli komunistické strany, že rezignoval prezident republiky a že byla jmenována Vláda národního porozumění. To vše se stalo do 10. prosince, tedy do Dne lidských práv. Jednání, jimiž bylo těchto úspěchů dosaženo, byla nesmírně složitá, ba řekl bych přímo dramatická. Nebyli jste u toho, ale až bude čas a bude-li vás to ještě zajímat, můžete si poslechnout desítky hodin těchto jednání, jak jsme je nahráli na záznam. Nebyli jste sice u toho, ale přece jen vlastně byli: totiž morálně. Bez vaší odvahy, bez vašich ohromných manifestací a shromáždění, bez vaší stávky, bez kultury, s níž jste to všechno dělali, by s námi nikdo o ničem nejednal. Občanské fórum a Verejnosť proti násiliu nejsou spiknutím nekomunistů proti komunistům; nejen proto, že to vůbec není žádné spiknutí, ale i proto, že důležitější, než jakou stranickou legitimaci má dnes kdo v kapse, je, zda je přítelem demokracie a pokojné cesty k ní, anebo přítelem starých pořádků. Občanské fórum a Verejnosť proti násiliu doporučily do vlády některé komunisty, jako například pana docenta Komárka, a nedoporučují některé zkompromitované nestraníky. Milion sedm set tisíc komunistů netvoří nějaký jiný biologický nebo morální druh, než jsme my ostatní. Většina z nich musela dvacet let mlčet tak jako my všichni a mnozí z nich dělali – byť s obtížemi – mnoho dobrých věcí. Promyšlený koncept důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální otřesy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, jak se možná někteří z vás obávají, připravovaly desítky dobrých lidí, mezi nimiž bylo mnoho komunistů, mnoho bývalých komunistů i nestraníků.

Pravda ovšem je, že totalitní systém se zaštiťoval komunistickou stranou, a že tudíž všichni komunisté bez výjimky nesou zvýšenou odpovědnost za marazmus, v němž se naše země ocitla. To je zavazuje k tomu, aby z této odpovědnosti vyvodili příslušné důsledky a ještě víc než všichni ostatní pracovali dnes pro svobodnou budoucnost nás všech. Týká se to i komunistických poslanců dnešního Federálního shromáždění. Nechtějí-li riskovat živelné stávky, chaos a mezinárodní hanbu, prosím je, aby nekomplikovali situaci a nevystavovali se nebezpečí, že je veřejnost odsoudí, ale aby pochopili volání této chvíle. Všechny komunisty pak prosím, aby

– chtějí-li co nejrychleji obrodit svou stranu – dalido jejího čela její nejlepší lidi, totiž takové, s nimiž se dá pracovat a vůbec mluvit. Pan Adamec má velkou zásluhu: byl první, kdo se s námi začal bavit. Naše důvěra k panu Čalfovi, novému premiérovi, hodinu od hodiny roste. Budou-li si i jiní komunisté počínat jako on, bude to dobré pro oba naše národy a nemusíme se už nikoho bát. Bát se nemusíme ani policie a je úkolem nás všech, abychom zabránili pokusům pronásledovat ty, kteří řídí dopravu, zajišťují pořádek a chrání nás před zloději, vrahy a násilníky.

Československo nemá v této chvíli, jak víte, prezidenta. Čekají nás přitom náročné měsíce do svobodných voleb. Těžko si umím představit, že bychom si mohli dovolit luxus čekání a odkladů. Je třeba přijmout mnoho nových zákonů, vytvořit klima pro rychlé formování a profilování různých politických sil. Ty pak půjdou, ať už s podporou Občanského fóra a Verejnosti proti násiliu, či samostatně, do svobodných voleb a budou základem demokratické plurality. Je třeba rychle uskutečňovat ekonomickou reformu, budovat a rozvíjet svobodné odborové a zájmové organizace, budovat záruky svobody projevu. Je třeba mnoho práce. Proto bychom měli mít brzo někoho vhodného na Hradě, nejraději do konce roku.

Nejsme proti přímé volbě prezidenta, nejsme proti referendu jako takovému, naopak ho poprvé v dějinách tohoto státu navrhujeme jako ústavní institut. Přímé volby se nebojíme, občanská kultura je dnes už tak velká, že nelze v přímých volbách zvolit špatného prezidenta. Že demokracie zvítězí, je také jasné. Bojíme se něčeho jiného: že naše země ztratí několik měsíců prezidentskou kampaní, zákonnou a organizační přípravou přímých voleb, a v neposlední řadě několik miliard korun, které by dnes přímá volba stála. Nejvíc se ale bojíme toho, že ohromný morální kredit, který naše země získala, by mohla ztratit tím, že si najednou začne hrát na Ameriku, aniž Amerikou je, a že se zesměšní tím, že si zvolí v rychlosti a zmatku prezidenta na pět let, a za rok pozná, že byl sice dobrý, ale přece jen nikoli ten nejlepší. Proto chceme, aby byl rychle – ústavní cestou a v souladu s československou parlamentní tradicí – zvolen prezident jediného základního úkolu, totiž dovést tuto zemi ke svobodným volbám a zaručit slušnost takové cesty. Nové Federální shromáždění, které vzejde ze svobodných voleb, nechť potom, až se trochu zklidní emoce, zvolí na pět let prezidentem muže, který bude svou důstojností, duchovním obzorem a lidskostí práv postavení, které dal prezidentskému úřadu náš první prezident

T. G. Masaryk. Bude-li to z nějakých důvodů nutné, i tento prezident může být zvolen přímou volbou. Přímá volba před svobodnými volbami do zastupitelských orgánů by rozrušila celou logiku ústavy a byla by přesně tím riskantním krokem do neznáma, o němž mi mé svědomí, můj rozmysl i má znalost situace říkají, že by naší věci spíš ublížil než pomohl.

Mluvím k vám jako jeden z vás, totiž jako občan této země, který pociťuje spoluodpovědnost za její budoucí osud a navíc není zvyklý na kamery, světla a novináře a nemluví vždycky tak jako ti, kteří to všechno umí. Občanské fórum a Verejnosť proti násiliu mne však, jak asi víte, navrhují do úřadu prezidenta, a nemohu se tudíž tomuto tématu vyhnout. Žádnou kampaň si nedělám, nikoho nepřemlouvám, aby mne zvolil. Kdo bude prezidentem, je vaše věc, respektive věc současného Federálního shromáždění, kterému dáte svou vůli vhodným způsobem najevo. Já jsem spisovatel, kterému to nikdy nedalo a vždycky se angažoval jako občan. Nikdy jsem po žádné politické funkci netoužil. Zároveň jsem však člověk, který vždycky nadřazoval obecné zájmy nad zájmy vlastní. Kdybych to byl nedělal, nemusel jsem strávit několik let ve vězení a mohl jsem se místo toho věnovat divadlu ve světě. Je-li v obecném zájmu, abych přijal prezidentský úřad, přijmu ho. Ale se dvěma podmínkami: že bych byl oním prozatímním pracovním prezidentem, kterého teď potřebujeme, a že ten, který usedne na dobu pěti let do Masarykova křesla, vzejde až ze svobodně zvoleného Federálního shromáždění. Druhou podmínkou, kterou si kladu, je, že po mém boku, ať už v jakékoli funkci, bude stát Alexander Dubček. Je to po Milanu Rastislavu Štefánikovi pravděpodobně nejvýznamnější muž, kterého dalo Slovensko naší zemi a světu. Nedopustím, aby se jakýmkoli temným silám podařilo vrazit klín mezi něj a mne, a tím i mezi naše dva národy.

Dlouhých proslovů jsme už zažili dost, budu proto končit. Připomenu to nejdůležitější: Teď už nejde jen o lepší budoucnost Československa. Lepší bude,

o to už nemám strach. Běží o cosi víc: aby cesta, kterou ke své lepší budoucnosti půjdeme, vedla k lepší budoucnosti celé Evropy a celého světa. Aby naše země, ležící v samém středu Evropy, přestala být všem pro smích, ale stala se zemí, k níž budou ostatní vzhlížet se zájmem a respektem.

Děkuji vám za pozornost.

Pepa

6 ledna, 2012 at 9:22 am

Inconnu: Realita je jediná a projev mluví za vše. Podívej se na tuhle větu:Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítel socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách světového imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků a vykořisťovat v nich lidi, a tak dále a tak dokola. Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte.

Kapitlismus tady zavedl a ten spousty lidí nechtělo, ale to nemohl říkat v 89, jinak by u lidí neměl podporu. Dále ve službách imperialismu byl – bylo to nyní v dokumentu, který ho měl vychválit, že dostával plat od západu a jezdil si v mercedesu, byl bohatší než prezident. To je faktem, ukazovali záběry.

Takže otázkou je, když lhal v tomto, tak včem všem nám lhal dále?

Pepa

6 ledna, 2012 at 9:25 am

A zdroj z oficiálních stránek prezidenta: http://www.vaclavhavel.cz/index.php?sec=2&id=6 Žádná wiki!

H.N.Pillsbury

6 ledna, 2012 at 10:47 am

Ještě bych se chtěl – snad už naposled – vyjádřit ke kultu osobnosti V.Havla.Že jsem měl pravdu, dokazují názory mnoha známých osobností, které si myslí totéž. Např. Milan Knížák řekl : “ Je to odporná hysterie. To není úcta k Havlovi, ale kult osobnosti.“ František Matějka na blogu idnes uvádí: “ Rodí se nám tu nový kult osobnosti. Pompézní akce, lafeta po Masarykovi, armádní šiky, přímé přenosy, zákony o zásluhách… ideální pro upozadění aktuálních problémů, které však nezmizely“. Zcela objektivní a velmi kritické zhodnocení Havlových “ zásluh “ obsahuje článek, který uveřejnil Zdeněk Hrabica, s názvem “ Kult osobnosti, jakých je málo – aneb Václav Havel prezidentem – jeden z nejlepších amerických nápadů „. Doufám, že s odstupem času historici objektivně zhodnotí roli V.Havla v našich dějinách a dostane se mu v nich takového místa, jaké si zaslouží…

Anonym

6 ledna, 2012 at 3:04 pm

Knížák může držet ústa, do NG kupoval vlastní „umělecká“ díla za nehorázně předražené ceny, ten bude mít místo lafety nehoblovaná prkna.

A ty, H.N. Pillsbury, bys byl rád, kdyby ti Dáša H. dala – přeber si, co, ale máš smůlu, Havel byl lepší.

Jan Hofírek

6 ledna, 2012 at 3:12 pm

Myslím, že ohledně Dáši to řekl vtipně jeden náš komik: „Já jsem ji měl dřív pod sebou než Havel nad sebou.“

Anonym

7 ledna, 2012 at 8:55 pm

Pane Hofírku, četl jsem náhodou Váš příspěvek ze 4.ledna dříve než tehnle, ale vzhledem k Vaší poslední reakci – tedy pokud jste to psal skutečně Vy - ruším ex post pozdrav „v dokonalé úctě“.

P.S. Bývalého presidenta jsem si od doby „humanitárního bombardování“ nijak moc nevážil, ale pořád více než určitého druhu quasi komiků. J.Š.

Inconnu

9 ledna, 2012 at 9:01 am

Tak ten komik je tedy dobytek - za to, že to řekl (nevím o koho jde).

A u pana Knížáka je to pochopitelné – každý umělec je tak trochu narcis, tak asi těžce nese, že taková show se koná kvůli někommu jinému.

noELO

11 ledna, 2012 at 2:11 am

Omlouvám se, ten (omylem) anonymní – skutečně si za svými názory stojím – příspěvek ze 7.1. byl ode mne.

Možná přijde i Plukovník…

Blog Jana Hofírka

Další články autora

Nejnovější příspěvky

Nejnovější komentáře