No, aforismy… spíše pokusy o ně. Ostatně posuďte sami:
Šachy dovedou rozvíjet intelekt, a to dokonce i u lidí s vysokoškolským vzděláním.
Muži hrají šachy o něco lépe než ženy. A někdy ani to ne.
Šachová partie je soubojem dvou individualit. A často i individuí…
Jeho velkou předností bylo umění vzdát se v pravý čas. Proto někdy k partii ani nepřišel…
Tomu, kdo bere šachy příliš vážně, se může velice snadno stát, že skončí jako šachový profesionál.
Vážit si soupeře by měla být pro každého hráče samozřejmost, neboť je to jediný člověk, který vám názorně a beze slov dokáže, že jste vůl…
Rozdíl mezi mužským a ženským šachem je tak velký proto, že ženy při hře více přemýšlejí.
Šachová slepota je zvláštní jev, kdy hráč udělá úplně blbý tah jen proto, že nemohl najít ještě blbější…
Přemýšlet u šachů se obvykle nevyplácí, protože ten, kdo přemýšlí, může občas bohužel i něco vymyslet.
Přímá úměra mezi velikostí mozku a kvalitou hry neexistuje, i když se o to některé ženy snaží.
Hlavní rozdíl mezi šachovým divákem a čumilem je v tom, že čumil šachům rozumí…
Šachový trenér je člověk, který se před svým svěřencem snaží zamaskovat skutečnost, že šachům se nelze naučit tréninkem.
Šachistova špatná hra může být často zapříčiněna faktory zcela mimošachovými – např. kvalitní domácí přípravou.
Novinka v zahájení je tah, po němž ten, kdo ho provedl, prohraje zcela originálním způsobem.
Vzdát se příliš brzy je naprosto nepochopitelná slušnost. Vzdát se příliš pozdě naopak zcela pochopitelná zhovadilost.
Některé ženy hrají šachy skoro tak dobře jako mužatky.
Vyhnout se časové tísni je pro mnoho hráčů velmi obtížné, neboť se jí chtějí vyhnout již od začátku partie.
Diváci jsou u šachové partie velmi důležití, neboť jinak by hráče znervózňovali jen jejich soupeři.
Plán hry je schopnost co nejdéle odvracet nevyhnutelnou porážku.
V zahájení se hráči oťukávají, ve střední hře proklepávají, v časovce rozklepávají a po prohře oklepávají.
.
. Přesto si každý čtenář najde, že se mu alespoň jeden líbí 
.
