Možná ještě výstižněji než tento název z éry Foglarových Rychlých šípů mi k naší české prezidentské volbě zní název amerického filmu Vrtěti psem.
Národ se rozdělil a k napsání tohoto článku mě přimělo i dnešní ranní setkání s jedním podnikatelem. Po krátkém nevinném úvodu mě najednou začal hloupě a demagogicky, s rudýma očima plnýma zloby a nenávisti, přesvědčovat, koho že bych měl volit. Neříkal výhody svého favorita, ale až křečovitě špinil a zostouzel toho druhého. Na něco jsem se po chvíli vymluvil a s úlevou odešel, ani diskutovat se mi s ním nechtělo a to je u mě co říci.
Média nás neúnavně masírují a místo kvalitních zpráv a informací nám předvádějí laciný politický ajnkeslbuntes.
Pro mě tito dva kandidáti nejsou dobří, nejsou vzorem, ale možná to ani jinak nejde. V přímých prezidentských volbách, nemůže zřejmě vyhrát národ spojující středový kandidát.
V televizní aréně se chce krev, emoce, primitivní polarizace a televize nám to ráda dopřává. To v pozadí, v hloubce a k čemu to vede, třeba v hodnotách dětí teď není vidět, ale jednou se to projeví.
Vlastík
P.S. Samozřejmě by se dalo psát dál a dál. Např.: o nesmyslnosti provedení jednoho izolovaného kroku – zavedení přímé volby – a neprovedení těch dalších, nutných a s tím prvním krokem nedílně souvisejících, o kvalifikaci kandidátů do prvního kola, o politických investorech v pozadí atd. atd. Ale nebudu to dál rozebírat, chtěl jsem, jen když píši takřka o celém svém životě, zmínit i tuto volební epizodu, jak ji ve výsledku vnímám.
Myslím, ale že o té kolonoskopii nedávno se mi psalo mnohonásobně lépe. 🙂
Vlastík
