Slavné téma, že ano? A vidíte: místo abych se uctivě sklonil před oběma velkými pojmy, začnu sobecky hovořit o sobě. Ale mám k tomu, se mi zdá, přece jen jakýsi důvod. V posledních pěti letech jsem totiž napsal (a nakladatelství Paris mi vydalo) pět knih o zakladateli našeho státu, jehož erbovní znělku TGM zná skoro celý svět. Čímž se rozumí, že jsem v období 2005-2010 žil v radostné myšlenkové společnosti s profesorem, filozofem a prezidentem T. G. Masarykem, kochal se četbou jeho spisů a v nich hledával věci všelijaké – základní, zásadní a třebas i jen nějakou drobnost, jíž si zatím nikdo nepovšiml. Například o jeho vztahu k šachu.
Té hře se říká královská, ale nikoli proto, že jí holdovali králové, carové, císařové, Kateřina Veliká i Napoleon, nýbrž ovšem z toho prostého důvodu, že je to hra her, hra vznešená a nejúchvatnější ze všech, co jich kdy člověk vymyslel, vydumal a vykoumal.
Hlavní fakta sice znáte, ale připomeňme si je. Dne 28. října 1918 vznikla Československá republika, 14. listopadu byla jmenována první vláda a TGM, který dlel tehdy ještě v USA, byl zvolen všemi hlasy revolučního Národního shromáždění prezidentem. Dojemná Masarykova vzpomínka: „Když jsem dostal telegram, že mě doma zvolili za prezidenta, byla to pro mne jen starost. S odjezdem a tak. Odjel jsem 20. listopadu, náhodou je to den ženiných narozenin. Ta cesta na lodi, to byl můj první odpočinek za ta čtyři léta; mohl jsem s dcerou Olgou hrát v šachy – od té doby jsem jich neměl v rukou; chodil jsem po palubě, díval se na moře, uvažoval, jak se to všechno stalo – a měl jsem radost. Bože, tož se nám to přece jen povedlo!“
U Masaryků se muzicírovalo nejen u klavíru, ale i u šachovnice. A to především zásluhou paní Charlotty, která měla v oblibě hudbu, ale také kupodivu dva „mužské“ koníčky – matematiku a šachy. Ještě dříve, než se seznámila s Masarykem, ukončila studia na lipské hudební konzervatoři. A pak se stala dokonce profesionální a koncertní klavíristkou, jenže utrpěla vážné poranění ruky, které jí nedovolilo v hudební dráze pokračovat.
Z tábora vousatých zaznívá občas mínění, že příroda ženám nepřidělila schopnost komponovat opery a vyznat se v tajnostech matematiky nebo šachu. Výjimky potvrzují pravidlo. Tomáš Garrigue o své ženě Charlottě: „Měla výbornou hlavu, lepší než já; charakteristické je, že milovala matematiku. Toužila celý život po přesném poznání; ale tím v ní neutrpěl cit. Byla velice hudební; Smetanu měla ráda a napsala do Naší doby rozbor jeho druhého smyčcového kvarteta Z mého života.“ Zejména paní Charlotta se postarala o rozvoj šachu v rodině: obě dcery (Alice i Olga) sedávaly nad šachovnicí mnohem častěji, než bylo na přelomu 19. a 20. století u žen obvyklé; a také ovšem tata Masaryk se pod jejím vedením v šachu kvapem zlepšoval. Synové měli interes o jinačí druhy kumštu: oba byli závodními rychlobruslaři, starší Herbert akademickým malířem, mladší Honza nezkrotným bohémem s dovedností kavárenského klavíristy a študáckého kytaristy.
Ve svém prvním blogu jsem napsal, že TGM si při některé ze svých návštěv u Tolstého v Jasné Poljaně (byly tři: 1887, 1888, 1910) zahrál s gigantem ruské literatury (a obstojným šachistou) čtyři šachové partie a že zvítězil 3:1. To jsem si, prosím, nevycucal ze svého talentovaného palce, nýbrž jsem informaci převzal od Františka Krčmy, tajemníka Společnosti bratří Čapků, při schůzce nových pátečníků, když filmový režisér Elmar Klos a MUDr. Jaroslav Dostál, manžel dcery Josefa Čapka, vnesli do všeobecné rozpravy téma TGM a šach. Na toto moje tvrzení (převzaté z druhé ruky a bohužel neověřené rukou první) zareagoval Jan Kalendovský a právem objektivního šachového historika mi položil dvě otázky: Víte to určitě? A nemáte náhodou (ať už z ruky první či druhé) záznam některé z Masarykových partií? Dodatečně se omlouvám jemu i čtenářům mého loňského blogu za publikování věci neověřené.
A teď naopak mohu (zásluhou šachového encyklopedisty Kalendovského) přeposlat vám, laskaví čtenáři spolehlivou informaci, že TGM dobře věděl, co se na našich i zahraničních šachovnicích odehrává. Tak například převzal záštitu nad mezinárodním turnajem v Piešťanech 1922 (1. Bogoljubov) a přispěl 2.000 korunami na odměnu za tři nejzdařilejší partie (jimž podle dávné tradice říkáváme ceny za krásu). Také turnaj v Brně 1928 se hrál pod prezidentovým patronátem (1. Réti – Sämisch), jakož i slavná pražská olympiáda 1931.
Masaryk řekl, že demokracie je diskuse, a my, vyznavači hry královské, soudíme, že i šach je diskusí gentlemanů. Ostatně Masarykův objev, že demokracie je diskuse, se už poněkud stydíme vyslovovat, neboť nejenže tento výrok vešel do lidových rčení, ale stal se téměř ohmataným oběživem. Dusí se jím totiž kdekterý vyznavač nehumánních ideologií a obmyslně jím obhajuje své zločinné choutky. Ale i tak si dovoluju označit Masarykův výrok (názor, objev, stanovisko, vyznání, přesvědčení, jistotu) za – geniální. Protože v úsporné zkratce promlouvá o největším (vždy sice nedokonalém, ale lidstvu jedině prospěšném) zázraku, který se nazývá demokracie. A další nesmírná krása Masarykovy ražby: diskusí rozumějme nejen rozmluvu, ale také toleranci – vyslechni odlišný názor, nech soka domluvit, neskákej mu do řeči, vyzvi ho k názorovému nebo aspoň k šachovému střetnutí, ale nepoužívej zlostných a zlomyslných argumentů, nepodsunuj mu výroky, které nevyslovil, nepokládej ho za padoucha, vyvaruj se demagogie a populismu v jakémkoli balení, dodržuj pravidlo Dotknuto, hráno!,dbej, aby vítězil rozum a čestná šachová hra. Amen!
