Je čas Vánoc, a proto jsem si řekl, že bych měl tuto úvahu věnovat vánoční tématice. Druhým důvodem je fakt, že se svým vystoupením na posledních dvou turnajích nejsem vůbec spokojen a příliš se k němu nechci vracet.
Rok 2010 se chýlí ke konci. Bilancuji a mám pocit, že to byl nejpodivnější rok v mém životě, plný úspěchů i pádů. Ale teď, v předvánočním čase, chci ještě jednou vzpomenout na jednu epizodu. Na příběh, který považuji za malý zázrak. Nevím, zda tak bude připadat i Vám, ale to záleží spíše na Vás než na mně.
Psal se leden 2010 a přede mnou bylo dříve slíbené vystoupení ve Všechnopárty. Už jsem je ostatně na těchto stránkách přibližoval, proto tentokrát budu velmi stručný. Po delší době mě čekalo vystoupení téměř v hlavním vysílacím čase. Před pořadem jsem byl velmi nervózní. Bál jsem se, že tam řeknu něco špatného. Proto jsem se modlil, abych tam nevystupoval v rozporu s Boží vůlí. Nežádal jsem o slávu ani o úspěch. Ale dostalo se mi obojího. Přestože ještě odpoledne před pořadem jsem byl dost depresivní, na místě jsem potom dokázal ostatní bavit, aniž by přitom byl můj humor jakkoliv nemorální či urážlivý. Byl to můj styl humoru, ale přinejmenším o dvě třídy nad mou obvyklou úrovní. Možná o pět tříd. (Rusové tomu říkají skok nad hlavu – прыжок выше головы.) Vím, že má aktuální forma bývá dost kolísavá, ale v takové formě jsem byl snad jen párkrát za život. A jednou to bylo právě při natáčení televizního pořadu, což není má obvyklá činnost. Je to jen náhoda? Nemyslím si to. Dobře vím, že při příštím vystoupení bych naopak mohl dost zklamat. Také proto jsem se nepokusil více proniknout do médií, přestože jsem k tomu nějaké příležitosti měl.
Myslím, že jsem celou příhodu zachytil dostatečně přesně, po faktické stránce mi snad nelze mnoho vytknout. Na otázku po interpretaci příběhu si ale musíte odpovědět sami. Stal se zázrak, nebo prostě jen nastala nepravděpodobná možnost, že se ten pořad téměř všem líbil? (Nebo se ke mně negativní reakce pouze nedostaly?) Žádné fyzikální zákony porušeny nebyly, ale to, že celkem uzavřený člověk, který se obvykle vyjadřuje dost nejistě a má poněkud svérázný smysl pro humor, dokáže pobavit tolik lidí, podle mě je zcela mimořádné. Proto si myslím, že se skutečně stal zázrak. Ta možnost mi připadá pravděpodobnější :-). Vyčíslit to samozřejmě neumím, tak jako neumím vyčíslit míru lásky či přátelství, vtipnost nebo moudrost. Slovo „pravděpodobnější“ je zde míněno spíše subjektivně. Myslím, že se stal zázrak, ale to neznamená, že bych byl lepší než ostatní. Nebyl jsem zázračné dítě (o těch daný pořad pojednával) a nejsem ani zázračný dospělý. Měl jsem ale to štěstí, že jsem se dostal k činnosti, která mě baví a v níž dokáži vyniknout. A to štěstí, že jsem byl v životní formě právě ve chvíli, kdy na mě mířila světla kamer. Ani jednu z těchto dvou věcí jsem si ničím nezasloužil, a proto nemám právo se povyšovat nad ostatní. (Což nic nemění na smutném faktu, že to možná občas dělám, byť jen v malé míře.) Mám velké nadání, ale také mnoho nedostatků. Nejsem lepší než ostatní. Nebo spíše jsem v něčem lepší a v něčem horší. Snažím se vypadat sympaticky a ještě o něco více se snažím sympatický skutečně být, ale je to těžká celoživotní dřina. A takové vzácné okamžiky, jako bylo natáčení Všechnopárty, posilují v těžkých okamžicích mou víru a naději, že úsilí o vlastní zlepšování není zbytečné. Že má smysl. A to přesto, že nemám pocit, že by pomíjivá sláva nějak zlepšila můj život. Ani nevím, jestli vlastně Všechnopárty zlepšila život někoho jiného. Co by se stalo, kdybych si přál něco lepšího, rozumnějšího, užitečnějšího? Splnilo by se mi to? Nevím a nebudu o tom spekulovat.
Můžete si o tom myslet, co chcete. Tento text jsem na svůj blog nechtěl psát, zdálo se mi, že se sem nehodí. Možná to je pravda, ale pokud se sem jen trochu hodí, tak právě před Vánoci. Můj příběh není tak silný ani tak pěkně napsaný jako nedávno zveřejněný zážitek pana Chládka, ale právě teď mám pocit, že snad stojí za zveřejnění. A to přesto, že sám jsem člověk vnitřně nejistý a tápající. Náboženství (konkrétně křesťanství) snad v lecčem zlepšilo můj život a můj vztah k druhým lidem), ale nadále mám velmi mnoho nedostatků a k dokonalosti nemám o nic blíže než kdokoliv z Vás.
Ale to jsem se zase nějak rozpovídal. Ať už máte na věc stejný názor jako já, nebo ne, přeji Vám krásné vánoční svátky, pevné zdraví, mnoho štěstí a chuti do života, hodně lásky a přátelství, úspěchy v práci i radost z aktivního odpočinku. Tím jsem zároveň vyčerpal své nápady na tento rok, takže i já začnu aktivně odpočívat a slavit. Zatím nashledanou!
