Je třináct hodin čtyřicet tři minut. Čtvrtek. Sedím sám ve zcela prázdném kupé a mířím domů. Rozhodně nemám chuť ani sílu dělat cokoliv byť jenom trochu náročného, přeci jen kováříčci v mé hlavě pracují až až. Jo to je tak, když jde člověk na „welcome party“ pro prváky muzikology a muzikoložky a neví, kdy přestat….:) Na druhou stranu zas tak moc toho taky nebylo, když jsem bez problémů trefil na privát. To by tedy mohl být ideální čas skoro už oprášit můj blog a podívat se zpětným zrcátkem na události v záři minulé.
V první polovině měsíce jsem se choulil v klidu a pohodlí svého bytečku, částečně pracujíce, částečně relaxujíce. V pátek 18. jsem v Praze poprvé natáčel pořad V šachu. Rozhodně zajímavá zkušenost, dokonce když jsem se potom sám na sebe v televizi díval, nebylo to až tak strašné, jak jsem čekal…:) Snad pouze maskérka mohla být trochu „milejší“, když jsem byl usazen na jednu z židlí jejího maskovacího království, podívala se na moje vlasy a pronesla: „Co s tím? V tom nějak nevidím žádný účes…“. A to jsem si dal ráno před zrcadlem obzvlášť záležet…:)
Rovnou z Prahy jsem se spolu s ostatními spoluhráči z Polabin vydal směrem do Františkových Lázní na MČR družstev v rapid šachu. Co k tomu víkendu říct? V Lázních bylo skutečně moc krásně: sluníčko svítilo, ubytování bylo pohodlné a příjemné, stejně tak bohatá snídaně, vskutku honosný hrací sál a v jeho těsné blízkosti vynikající oříšková a karamelová zmrzlina. Jenom ty šachy jsem tentokrát hrál doslova jako KOKOT. Vážně, horší rapid turnaj jsem už hodně dlouho nesehrál. Některé tahy jako bych na šachovnici snad ani neprováděl já a hned po jejich zahrání jsem sám sobě řekl něco vy smyslu: „Ty debile, cos to zase provedl?“ No prostě katastrofa! Vrcholem pak bylo, když jsem s Tomášem Oralem prohrál totálně ale totálně remízovou koncovku různobarevných střelců, kdy já jsem měl asi 6 minut a Tomáš něco kolem dvou. Mám neodbytný pocit, že co se týče rapid turnajů, tak od těch si dám poněkud delší pauzu.
V pondělí 21. mi začala škola. Po roce „flákání se“ trošku nezvyk, ale docela jsem se i těšil. Navíc první týden se stejně nic moc neučí, to se pouze domlouvají organizační záležitosti. No a ve čtvrtek 24. hurá zpátky do Náměště nachystat vše potřebné pro soustředění, které ten den večer zahajovalo. Dvanáct dětí od 11 do 18 let, tři trenéři, pět opravdu náročných dnů, ale stálo to za to! A to nejen pro to, že kromě šachů se stihli také Agricola, Osadníci, Osel a Vůl, Aktivity, Bang!, Cesta kolem světa za 80 dní, fotbal či dokonce vybíjená! Já osobně jsem si toto soustředění náramně užil a pevně doufám, že děti rovněž…:)
Je to fajn, kocovinka pomalu ale jistě odeznívá, možná se ještě dneska pustím do nějaké prácičky (minimálně článek o Nanjingu musím připravit na zítřejší ráno). Nicméně co může počkat na zítra, odlož na pozítří, jak se říká, takže teď si s dovolením chvilku zapařím Commandera Keena…:)
