2006
Úryvek z knihy „Gens una sumus“
Prázdniny jsem trávíval v Orlických horách vedle řeky Rokytenky. Vzrušovaly mě hluboké vodní tůně. Lákaly mne představy skrytého tajemství.
V paměti mám uchováno dusno před bouří, mě a rybu bojující s vlascem. Nakonec ten malý kluk vytahuje krásného velkého pstruha. Vnímám mimořádnost úlovku. Balím vlasec, vyhazuji zbytek žížal. Vtom zůstávám stát jako uhranutý a neschopen pohybu. Sleduji mrsknutí se nádherně zbarveného těla, následně vítězný skok do řeky. Cítil jsem obrovské zklamání. Nikomu jsem to nikdy neřekl. Časem však zklamání zmizelo a já cítil radost, že můj životní pstruh získal svobodu. Však mrtvý pstruh vlastně už není nic moc hezkého.
Šachová partie, a nejen ta životní, nikdy neztrácí svou krásu.

Kunvaldský poledník 10/2008
Mohl jsem taky splnit slib daný na zimním šachovém turnaji a předat, přímo u mohutného splavu Rokytenky, finanční dar pro kunvaldské rybáře, a následně na počest svého dědečka, kunvaldského rodáka pana Bohuslava Hovorky, vpustil do jím milované říčky symbolického pstruha. Možná se i oni dva jednou potkají v rybářském ráji, podívají se sobě do očí, mrknou na sebe a už navěky smířeni poputují dála vodami nebeských Rokytenek.
2010
Z turnaje jedna, snad zajímavá ukázka.

P.S. Karle o soudu asi až příště, prvně ho musím vstřebat a získat nadhled.