Stal jsem se jedním ze zhruba dvacítky pražských šachistů, kteří se v pondělí 8. září 2014 vydali na Kampu, aby byli svědky pokřtění šachového stolku, který bude od tohoto dne trvale k dispozici všem milovníkům královské hry. Jistě se k vám již doneslo, že v minulých dnech byly šachové stolky instalovány hned v několika pražských parcích a náměstích a že šlo o další nápad pražského kavárníka Ondřeje Kobzy, stejného muže, který se před časem proslavil podobnou instalací pián. Slavnostní ráz této akci dodala Pražská šachová společnost, jmenovitě její předseda Pavel Matocha, a především velmistři David Navara a Martin Petr, kteří sehráli přátelský zápas v bleskové hře. Původně jsem si přijel udělat jen pár fotografií, o psaném příspěvku jsem vůbec neuvažoval. To jsem však ještě netušil, že i obyčejný křest šachového stolku může být nevšedním adrenalinovým zážitkem a že se sám stanu jeho aktérem.
Nic tomu zprvu nenasvědčovalo. Do plánovaného začátku chybí pár minut a já marně bloudím Kampou a hledám stolek se šachovými figurkami. Ptám se kolemjdoucích i v několika restauracích, ale nikde nic nevědí. Nakonec mě zachraňuje sám jeden z protagonistů, velmistr Martin Petr. Jde sice opačným směrem, ale ubezpečil mě, že se akce opravdu koná, a dokonce mě i nasměroval na místo určení. Pod vysokým stromem v centru parku je už vše připraveno k šachové exhibici, na místě je většina aktérů na čele s Davidem Navarou. Jako poslední přichází s kelímkem pěnivého moku Martin Petr, poté následuje krátká slavnostní promluva a hra může začít. Velmistři sehrají čtyři bleskové partie, bude-li po nich nerozhodný stav 2:2, rozhodne armagedon. „No, pokud je tady někdo, kdo bude umět na ten armagedon nastavit hodiny,“ upozorňuje Pavel Matocha. „To myslím nebude třeba,“ skromně podotýká Martin Petr. V zápase nemá co ztratit, David Navara je velkým favoritem.
Velmistři zasedají k první partii, ale na stolku jsou dvě šachovnice a Pavel Matocha usuzuje, že by bylo vhodné, aby si na té druhé zahrál někdo z publika. Prý by to bylo symbolické – šachy pod širým nebem mohou hrát jak velmistři, tak amatéři. Nikomu se moc nechce, ani já o konfrontaci s velmistry dvakrát nestojím. Nápadu se však chytá pan Veselský a ukazuje přímo na mne: „Pojďte si zahrát, vyzývám vás!“ Taková výzva se nedá odmítnout, takže stavíme figurky a zasedáme po bok GM Navary a GM Petra. Pavel Matocha vše fotí a já se nemohu ubránit úsměvu. Až si ty fotografie prohlédne kamarád Arna Traxler, budu mít zase na nějaký rok o publicitu postaráno. Vsadím se, že mezi známými začne prohlašovat, jak jsem křtil šachový stolek na Kampě, a přitom jsem do svého týmu přibral velmistry Petra a Navaru. (Kdo není v obraze a poslední věta je mu záhadou, toho odkazuji na můj předchozí blog.)
Vracím se do reality, hra začíná. Hrajeme opatrně, přece jen křest je křest, dívá se na nás spousta lidí, nikdo nechceme prohrát – to jediné máme společné s partií na vedlejší šachovnici. Máme za sebou pár tahů a náš stolek začíná skrápět podzimní deštík, který posléze přechází v pořádný slejvák. Doufám, že diváci se upnou k partii velmistrů a tu naši přejdou bez povšimnutí. Nestalo se, ba právě naopak. Déšť buší do šachovnic i do našich hlav, v takovém prostředí David Navara určitě ještě nehrál. Nastává věc u bleskovek nevídaná: obě partie se na chvilku přerušují. Stolek je přenesen blíže ke kmeni stromu, účinek této operace je však minimální. Na šachovnicích se tvoří kaluže a v naší partii se dějí věci. Dávám šach věží na f2, soupeř ustupuje králem na g3 a bere si na tomto políčku vlastního pěšce. Na nemožňáky v této slavnostní chvíli nehrajeme, takže netradiční únik ze šachu za všeobecného veselí vracíme a bílý král ustupuje jinam. Zjišťuji, že to bylo z mé strany krajně netaktické, měl jsem raději hrát dál a jediným tahem bych získal hned dvě soupeřovy figurky: kromě onoho pěšáčka ještě nekrytého střelce na f5. Teď si ho ale bílý pokryl a kabaret pokračuje. Po chvíli stavím věž na b4 (aspoň se domnívám) a hlásím šach. Soupeř však kupodivu nehodlá králem ustupovat a chystá se zahrát jinou figurkou. „Šach!“, opakuji důrazně, ale pan Veselský krčí rameny a ukazuje na svého krále na f4 a na věž, která k mému údivu nestojí na b4, ale na b3. Toho sám využívá k odtažnému šachu a následně mi bere věž střelcem. Vida, vedle hrají velmistři, a publikum se baví naší partií. Naštěstí pro mě zbývá bílému posledních pár vteřin, takže to nehrotíme, rozumně usuzujeme, že toho divadýlka bylo už dost a dáváme partii za remízu. Mezitím David Navara podruhé udolal Martina Petra, který se těsně před pádem praporku vzdal. David upozorňuje, že to nebylo moc stylové: „Měl sis nechat vypršet čas!“ Konec partie bereme jako vysvobození, čas právě vypršel všem zúčastněným. Hrajeme bleskovky, takže bleskově skládáme figurky a bleskově prcháme před deštěm. „Dosud jsem nevěděl, co to jsou dešťové šachy,“ komentuje hromadný úprk David Navara, jenž je svým smyslem pro situační humor pověstný. O další partie velmistrů ale nepřijdeme, zápas se dohraje v restauraci.
Restaurace s šachisty jaksi nepočítá, přesto nacházíme jeden volný stolek a během chvilky se kolem něj shlukují kibicové. Pavel Matocha rozbaluje šachovnici a David Navara se diví počmáraným políčkům e4 a d5. „To jsou podpisy – Hort a Timošenko,“ dovídá se. Předseda PŠS udílí pokyny a je evidentně ve svém živlu. Objednává si pití a instruuje servírku: „Co přinesete k tomuto stolu, pište na mě!“ Toho okamžitě využívá Martin Petr: „Kristýno, pojď si k nám sednout, co si dáš, půjde na Matochu.“ Figurky už jsou připraveny, stolek je obkroužen diváky, třetí partie může začít.
Hraje se v uvolněné atmosféře, ale jakmile šachoví mágové zasednou k partii, nic si vzájemně nedarují. Diváci jsou ve svém živlu, baví se partiemi i hláškami, jimiž velmistři komentují své tahy. A když už jsem se v minulém odstavci rozepsal o své partii, bylo by krajně neuctivé, kdybych podrobně nepopsal aspoň jednu z těch velmistrovských. Zahraju si na pana Kalendovského a pokusím se zachytit průběh předposlední bleskovky. Abych byl originální, rozhoduji se opatřit partii poznámkami. Snad to nebude problém – žádný program k tomu nepotřebuji, vždyť mohu použít původní komentáře samotných aktérů. Bude-li něco špatně, jsem z obliga.
GM Martin Petr – GM David Navara (blesk 2×5 minut, Praha-Kampa 8.9.2014)
1.d4 Jf6 2.Jc3 d5 3.Sg5 Jbd7 4.f3 c6 (Martin Petr: „Když David hraje furt ten Caro-Kann, co já mám na něj hrát?“) 5.e4 dxe4 6.fxe4 e5 7.dxe5 Jxe5 8.Dxd8+ (Martin Petr: „Foťte to někdo, mám dámu navíc! Kdy jindy se mi to poštěstí s Davidem Navarou?“ David Navara: „Teď momentálně máš dokonce o dvě dámy navíc,“ ukazuje na usmívající se Kristýnu Havlíkovou.) 8…Kxd8 9.0-0-0+ Kc7 10.Jf3 (Reportér je odhalen, Kristýna Havlíková zaregistrovala, že si dělám poznámky: „Martine, snaž se. Pozor, aby tu partii někdo nezveřejnil!“) 10…Sd6 11.Jd4 a6 12.Jf5 Sxf5 13.exf5 Jeg4 (Martin Petr: „Á, hrozí vidlička.“) 14.Sxf6 gxf6 15.Je4 Sxh2 (Martin Petr: „Podívejme. To šlo?“ David Navara: „Uvidíme.“) 16.g3 Vae8 17.Sg2 h5 18.Sf3 Ve5 (Pavel Matocha: „Když hrál podobný zápas Rapport s Portischem, tak to skončilo nevímkolik ku půl bodu a tu půlku mu Rapport nechal až v poslední partii.“ Martin Petr: „Ty umíš potěšit.“) 19.Sxg4 hxg4 20.Jxf6 Vxf5 21.Jxg4 Vfh5 (Martin Petr: „To není možný, on to pokryl.“) 22.Jxh2 Vxh2 23.Vxh2 (Martin Petr: „Jít s Davidem do věžovky, to je dost nebezpečné.“) 23…Vxh2 24.Vf1 Vh7 25.Kd2 Kd6 26.Vf2 Ke5 27.Ke3 f5 28.Vd2 Vh3 29.Kf3 f4 (Tyto tahy šly v bleskovém tempu, proto je oba soupeři provedli bez poznámek. Až potud za průběh partie ručím, v dalších několika tazích jsem si ale už nebyl jistý – hráči byli rychlejší než moje propiska. Díky Davidu Navarovi, který opravil několik nepřesností v mém původním zápise, jsou i následující tahy autentické.) 30.Vg2 a5 31.Kg4 Vxg3+ 32.Vxg3 fxg3 33.Kxg3 a4 34.Kf3 (Martin Petr ztrácí cit pro nebezpečí a zbytečně dopouští průlom a4-a3. Tentokrát klopýtá těsně před cílem, vypadá to, že mu remíza proklouzla mezi prsty.) 34…a3! (Martin Petr: „Do prčic, takhle to prohrát!“) 35.bxa3 Kd4 36.a4 Kc3 37.Ke4 Kxc2 (Na rozdíl od několika předchozích tahů jsem si touto pozicí už opět jistý, stála stoprocentně na šachovnici. Mám čas si ji poznamenat, neboť oba hráči se na chvilku zamysleli. Není divu, ve vážné partii by šlo o rozhodující tahy před časovou kontrolou. Že bylo nad čím hloubat, se můžete přesvědčit na přiloženém diagramu) 38.Kd4 b6 (Martin Petr: „No jo, David si to mezitím spočítal.“) 39.Kc4 Kb2 40.a5 bxa5 41.Kc5 a4 a bílý se vzdal. David Navara: „Byla tam remíza.“ Martin Petr: „Já vím. Ale s Davidem prohrávat mi nevadí. První partie byla na prd, pak už to bylo čím dál nadějnější.“ Jen pro pořádek a historickou věrnost dodávám, že poslední větu Martin pronesl až po poslední, čtvrté partii, která rovněž skončila Davidovým vítězstvím. „Rapport byl k Portischovi milosrdnější,“ rýpne si někdo z publika, ale Martina to evidentně nerozhází, neztrácí dobrou náladu ani svůj nakažlivý úsměv. Výsledek dnešní exhibice opravdu nebyl prvořadý.
Každý šachista vám řekne, že bleskovky se neanalyzují. Když je však jedním z aktérů David Navara, mohu si snad dovolit učinit výjimku. David po skončení partie řekl, že koncovka byla remíza. Evidentně tam byla, kdyby Martin Petr nepřipustil tah a4-a3, o tom není sporu. Otázka pro čtenáře je ale jiná: Rozhodněte, zda Davidova slova platila i pro postavení na diagramu po 37. tahu černého (B: Ke4, pa2, a4 – Č: Kc2, pb7, c6), který si rozkliknete v příloze. Mohl bílý na tahu remízovat?
Řešení zatím neprozradím, pokuste se na něj přijít sami. Přibližně po týdnu (pokud mě někdo nepředběhne) si ho budete moci zkontrolovat v komentáři. V každém případě se přesvědčíte, jak záludná může být zdánlivě jednoduchá pěšcová koncovka.
