Rok 2014 se chýlí ke konci. Při této příležitosti si dovolím shrnout to, co mi po šachové stránce přinesl.
Šachy hraji již velmi dlouho, ale rok 2014 byl pravděpodobně mým nejúspěšnějším. (Pravda, období od srpna 2005 do července 2006 bylo podobně zdařilé, ale kalendářní rok začíná v lednu.) Rating beru s rezervou, ale když se mi během roku podařilo získat přibližně 40 bodů, nepřejdu to mlčením.
Sám přesně nevím, čemu vděčím za své letošní úspěchy. Nemám pocit, že bych se šachům věnoval výrazně více než dříve. Rád bych věřil, že jsem zmoudřel, ale mnoho tomu nenasvědčuje. Ze svých osobních problémů jsem nevyřešil ani jeden a můj psychický stav je nadále nestabilní, přesto jsem ale letos dosáhl mnoha úspěchů. Proč? Jedná se o náhodný výkyv? Projevily se právě teď výsledky mé dlouhodobé práce či mé setrvalé nadšení pro šachy? Nebo je to jakýsi nezasloužený dar shůry? Spekulovat bych mohl dlouho, ale raději se smířím s tím, že člověk nemůže rozumět všemu.
Letos jsem výrazně prohloubil své znalosti zahájení. Zatímco dříve jsem vynikal ve střední hře a v koncovkách, nyní jsem začal přehrávat silné soupeře i v úvodu hry. Na druhé straně jsem ale věnoval menší pozornost dalším fázím partie, kvůli čemuž jsem několikrát nedokázal uplatnit převahu v technické pozici. (Například v pardubickém turnaji v rapid šachu se mi to stalo hned dvakrát.) Možná to bude i tím, že dříve jsem se nedostával do technicky vyhraných pozic tak často.
Nápadné je také to, jak se mi letos vyplácela spolupráce s dalšími lidmi. Rozbory zahájení, které jsem posílal svým přátelům nebo které oni posílali mně, mi přinesly překvapivě mnoho bodů.
Můj vzestup na žebříčku byl výrazný, ale přitom poněkud zvláštní. Vyhnul jsem se všem velkým turnajům a po jednoznačně prohraném červnovém zápase s Hikaru Nakamurou jsem až do konce roku neodehrál jedinou „vážnou“ partii v soutěži jednotlivců! Jedná se spíše o karikaturu kariéry, tedy dvojité kari.
Ve druhé polovině roku jsem hrál převážně soutěže, které subjektivně považuji za velmi významné. Není tedy divu, že jsem jim věnoval zvýšenou pozornost, což se na výsledcích odrazilo.
Samozřejmě chápu, že moje hra má k dokonalosti nadále dost daleko. Také letos jsem měl potíže v partiích proti silnějším hráčům. Sice jsem letos porazil dva „sedmistovkaře“, zatímco v minulých třech letech vždy jen jednoho, ale prohraných partií bylo přeci jen více, například tři s Hikaru Nakamurou, jedna s Levonem Aronianem či s GM Topalovem.
Letos jsem se více než dříve věnoval přednáškové činnosti. K trénování mi chybí vzdělání, na druhé straně ale o šachu vím celkem dost a snad se mi někdy daří i šířit nadšení pro šachy. Sám ale dobře chápu, že v trenérské činnosti nevynikám a mou hlavní činností samozřejmě zůstává turnajová hra.
Pro obveselení uvedu jednu příhodu z nedávného soustředění ve slovenské Senici, kde jsem přednášel o psychologii v šachu.
Jednou jsem se při výkladu dostal k následující koncovce:
Kg4, Vg3, ph4 : Kf2, Dh1 Bílý na tahu
Komentoval jsem ji zhruba následujícími slovy: „A teď tady černý získá věž. Zkuste za bílého navrhnout nějaký tah a já vám vyšachuji věž!“ Kdosi navrhl tah 1.Va3. „Na to odpovím 1…De4+. Na 2.Kg5 (doporučení z publika) přijde 2…De7+ se ziskem věže. A když bílý místo toho zahraje 2.Kh3, tak odpovím 2…De6+ 3.Kh2 Dd6+ a opět vyšachuji věž.“ V tu chvíli se přihlásil jeden chlapec v první řadě: „A nie je po 2.Kh3 trochu lepšie 2…Dg2 mat?!“ Publikum se rozesmálo a já také.
Na sklonku roku přišly třešnička a feferonka na dortu. Mám na mysli mistrovství Evropy v bleskovém šachu a v rapid šachu. Obě tyto soutěže se konaly v polské Vratislavi (Wrocławi), zatímco dříve je po řadu let organizovala polská metropole. Do Varšavy jsem ale nejezdil kvůli pravidelným kolizím s mistrovstvím České republiky v bleskovém šachu.
V polovině prosince jsem na letošním mistrovství republiky v bleskovém šachu jsem konstatoval, že při každém druhém přeboru jsem nemocný. S dovětkem, že posledně to bylo loni, takže letos je vše v pořádku. Časté přechody ze sálu na vzduch mi ale asi přitížily, takže pár dní po turnaji jsem opět onemocněl a má cesta do Polska byla v ohrožení. Naštěstí jsem se během pár dní stihl uzdravit. V turnaji mi vycházelo téměř všechno, formou počínajíc a štěstím v jednotlivých partiích končíc. Výsledkem bylo první místo. Čekal jsem na vyhlášení, než jsem se dozvěděl, že ceremonie proběhne až po skončení rapid turnaje. Naštěstí mi Vojta Plát ochotně ukázal stanoviště zpátečního autobusu. Bez jeho včasné pomoci bych nejspíše musel sám hledat vhodné tramvajové spojení.
V rapid turnaji mi po raketovém startu poněkud chybělo palivo. Se štěstím jsem se ještě dostal na 8,5 bodu z 10 partií, ale v posledním kole jsem se v utkání s polským talentem Janem Krzysztofem Dudou tak dlouho vyhýbal remíze, až jsem střelil gól do vlastní branky. V následující pozici jsem nechtěně „našel“ jeden z nemnoha prohrávajících tahů:
Kf1, Sc6, pb5 x Kg4, Jd4, pg3 Černý na tahu
Stalo se 1…Kh3??? 2.Sg2+! Kh2 3.b6 s brzkou výhrou bílého. Soupeři tato výhra pomohla ke zlaté medaili, zatímco mne porážka odsunula na 17. místo. Úspěch šestnáctiletého Jana Krzysztofa Dudy ale nebyl náhodný, o čemž svědčí i jeho stříbrná medaile z bleskového turnaje. Z vlastní praxe vím, že vyhrát velký turnaj bez štěstí je téměř nemožné. Štěstěna se usmívá na mnohé, ale zdaleka ne všichni toho dokáží využít. Abychom si rozuměli, nijak nepopírám, že za svou hrubou chybu si mohu sám. Pokažená partie pro mne znamenala tečku za turnajovou hrou v roce 2014, což se odráží v titulku. Celkově ale letošní výsledky výrazně předčily má očekávání.
Myslím si, že také po nešachové stránce jsem prošel rokem 2014 celkem úspěšně, přestože šťastným bych ho nenazval. Ale když se podívám na téměř libovolnou reportáž z večerních zpráv, chápu, že mohlo být hůř. Jsem vděčný za to, že mě netrápí žádné vážné problémy a chápu, že s drobnými potížemi se musím nějak vypořádat.
Rok 2014 mi přinesl mnoho dobrého. Zastavit čas ale nemůžeme a ani by to nebylo rozumné. Děkuji za pozornost a přeji Vám štastný rok 2015!
