Bylo nebylo, v jedné bláznivé zemičce padla vláda. A aby toho nebylo málo, stalo se tak v době, kdy se na ni upíraly zraky celé Evropy. O rok později, když už se vše zapomnělo, odpustilo a „vysvětlilo“, narychlo vytvořená prozatimní vláda opouští scénu a MY opět ROZHODUJEME o tom, kdo povede tuto zemi. Ani tentokrát ale to, co jsme si zvolili, asi nebude žádná sláva. Křehká koalice se už krátce po jejím „zvolení“ sype jak domeček z karet. V čem je problém, ve voličích, nebo ve zvolených? Je vůbec „správné“, aby měl každý občan nad 18 let právo volit? Ve svém dnešním blogu se s vámi podělím o svůj názor a nápady, jak to „vyřešit“. Pokud se už teď bojíte, že bude následovat laciná demagogie tolik typická pro dnešní politickou scénu, bojíte se zbytečně. Nejsem jedním z gladiátorů v aréně, nejde mi ani o život, ani o koryto…
Politika mě nezajímá
Kolik procent voličů v dnešní uspěchané době má čas (a zájem) sledovat, co se kolem děje? Správa NAŠICH společných peněz (státního rozpočtu) je velmi složitá problematika, které průměrný člověk může jen těžko rozumět. Aby bylo jasno, nechci se zde povyšovat nad ostatní, já také patřím k té početné skupině neznalých. Občas si samozřejmě jako každý poslechnu pár profiltrovaných televizních lží, pravd a polopravd, před volbami občas i shlédnu nějaký souboj na krev, za sebe ale musím říct, že mi toto nestačí. Možná se cítíte jako experti, když si pustíte pár předvolebních diskuzí, ale opak je pravdou. Nevěříte? Podívejte se, co zvolené loutky rok od roku pořád dokola provádějí…
Pštrosí strategie nefunguje
I když se necítím jako dostatečně kvalifikovaný, abych kecal do chodu tohoto státu, strčit hlavu do písku nepovažuji za optimální řešení. Přestože bych rád rozhodnutí přenechal expertům, velké množství *** rozhodne samo za sebe a pár kvalifikovaných hlasů se ztratí v moři bezcenných loterijních tiketů. Volebního práva si ale přesto nesmírně vážím jako slušné záruky svobody a demokracie. Toto je tak důležité, že systém kvůli tomu správně dovoluje volit i lidem, kteří by raději volit neměli…
Pravidla a základní strategie pro hru Komunisto, nezlob se!
Když už se stane, že do schránky dorazí velká obálka s volebními lístky, musíme se rozhodnout, jak s nimi naložíme. Já doporučuji následující přístup.
1. Pokud se cítím jako podprůměrně kvalifikovaný volič, nevolím!
2. Definuji si, jak chci, aby volby dopadly.
Na tuto část pozor! Politika je HRA. A je to hra s nenulovým součtem! Maximalizace vlastního EV neznamená maximalizaci EV celé společnosti! (EV = zisk). Pro ilustraci, jak malou obětí vlastního EV můžete výrazně zvýšit EV někoho jiného, doporučuji seznámení se s klasickým příkladem Vězňova dilematu. Také nepodceňujte význam demokracie. Pokud si myslíte, že ideální je, aby strana s nejlepším programem získala 100% hlasů, opět se mýlíte. Takové uvažování je blízké komunistům, v takovém případě se samozřejmě mýlíte dvojnásob!
3. Procentuální zastoupení stran v tomto ideálním výsledku zaokrouhlím na dvacítky (pokud nechcete zaokrouhlovat, budete si muset kroky 4-8. poněkud upravit…)
4. Vezmu hrací kostku
5. Číslům 1-5 přiřadím 20% bloky jednotlivých stran.
Např. 60% fandím ODS a 40% ČSSD, potom 1,2,3=ODS a 4,5=ČSSD, ale můžete být i více kreativní, fantazii se meze nekladou…:-)
6. Šestku mám rezervovánu pro komunisty. Ten, kdo komunistům dá i jiné číslo, je buď chorobný gambler nebo ***.
7. Hodím kostkou.
8. Pokud padne šestka, odplivnu si a házím znovu.
9. Až padne číslo menší než 6, výslednou stranu zvolím!
Soupeř není nepřítel
Přestože se mnohým líbí, jakým způsobem do sebe politici v předvolebních diskuzích perou, je třeba si uvědomit, že jejich nepřátelství bude v konečném důsledku ztrátou pro všechny. Na Vězňově dilematu můžete krásně vidět proč. Také si uvědomte, co asi mají někteří naši představitelé v hlavě, když jsou schopni tento typ hry prohrát i v momentě, kdy nejsou odděleni v tmavých místnostech, ale na své strategii se mohou v klidu domluvit!!! Až příjde doba, kdy opozice nebude znamenat nepřátelství a mezi soupeři bude více respektu, možná nebudeme muset každý rok znovu a znovu chodit k volbám…
Teď když to čtu znovu, asi jsi s tou naivitou narážel na něco jiného… Není to moc poznat. Takže díky za pochvalu, pokud článek pobaví, je jedno, co se v něm píše, svůj účel splnil
