Od Losinského Kapra uplynuly už tři týdny a mně pomalu začaly docházet nápady, o čem psát do svého blogu. Protože mi přišlo čekání s článkem na ligu jako příliš dlouhé, poslal jsem přihlášku na OPEN Praha s tím, že pak napíši o tom, jak jsem tento turnaj vyhrál. No a kdyby se to náhodou nepovedlo, o mém pravém důvodu účasti na tomto turnaji byste se nikdy nedověděli

 

A teď už trochu vážněji…

 

Přestože předchozí řádky možná zní dosti přesvědčivě, věřte, že pravdivých údajů obsahují asi tolik co průměrný hodinový projev vrcholného politika nebo jako reklama na nejlepší prací prášek v historii. Nejsem žádný novinář, abych strávil týden na turnaji jen proto, abych o něm pak mohl napsat článek. A už vůbec jsem si nemohl být jistý jeho vítězstvím, jak zde naznačuji.

 

Jak to tedy všechno doopravdy bylo?

 

Do Prahy jsem přijel proto, že se zrovna nehrála žádná ligová soutěž a já měl chuť zahrát si po půl roce vážný turnaj. Když jsem poprvé spatřil předběžnou startovní listinu a cenový fond, pohledem do kalendáře jsem se raději ujistil, jestli není náhodou 1. dubna. Přeci jen nejsem úplně zvyklý být nasazený až ve druhé desítce a potvrzením svého nasazení odjet s prázdnou Nakonec ale bylo vše trochu jinak, když mi rozhodčí z mně ne příliš jasného důvodu namalovali elo 2493 a já se tak mohl pyšnit dokonce startovním číslem 6. Moje „tournament equity“ se tak „vyšvihla“ na celé tři tisíce.

 

Jaké tedy byly ambice?

 

Pro lepší pochopení, čeho jsem se na startovní listině při cenách 15 000, 10 000, 8 000, 6 000, 4 000, 3 000, 2 000, 1 000, 500, 500 tak vyděsil, uvedu nudná statistická čísla:

 

3 hráči 2500+

24 hráčů 2400+

45 hráčů 2300+

7 hráčů s titulem GM

24 hráčů s titulem IM

 

Realista by řekl například: „Pokud velmistři obsadí prvních 7 míst, pak pro nejlépe hrající IMko zbude týdenní výdělek maximálně jeden litr.“ Kolik různých variant podobných ubíjejících faktů plyne z této statistiky si může každý domyslet sám.

 

Vraťme se ale nyní k mým ambicím:

 

Nejvyšší prioritou pro mě bylo dosažení prvního místa. To si na turnaji za cíl běžně nedávám, obvykle hledám ideální kompromis mezi mírou rizika a poměrem zisku ku ztrátě, kvůli kterému riziko podstupuji. Jak by řekli pokeroví nadšenci, hledám „rozhodnutí přinášející největší zisk z dlouhodobého hlediska…“. Tentokrát ale předemnou stála přímá výzva vyhrát druhý „superturnaj“ v řadě a po silném rapidu v Losinách vyhrát i v „královské“ disciplíně opět na velmi silném turnaji. Tomuto cíli jsem se zcela oddal a svou někdy až nudně propracovanou hru jsem vyměnil za „výherní automaty“. Bylo mi jasné, že s mou obvyklou hrou turnaj nevyhraji, pokud ale budu ochoten riskovat víc, než by si rozložení cen a mé elo zasloužily, existuje řekněme 20% šance turnaj vyhrát a 40% šance, že budu hrát někde na chodbě nebo v jiném podobném „VIP prostoru“…

 

V čem se tedy má hra v Praze lišila, hrál jsem jak šílenec?

 

Odpověď je ano i ne. Pořád jsem v pozici hledal ty nejlepší tahy a když jsem měl pocit, že jsem je našel, pak jsem je také zahrál. Můj herní projev se lišil „pouze“ ve volbě zahajovacích systémů černými figurami, kdy jsem „zahodil“ stovky hodin výzkumu, které mě obvykle chrání před velkým množstvím prohraných partií, nicméně proti dobré přípravě soupeře mi nedávají příliš vysoké naděje na výhru. A představte si, jaké soupeře asi budu černými jako šestý nasazený chytat? Odpověď je jednoduchá, příliš slabé, než aby se mnou hráli agresivně na výhru a příliš silné, než aby prohráli v mírně lepší Španělské pozici. Takže výhra, remíz, remíz, prohra, remíz… něco takového. A já potřeboval černými udělat +1 nebo +2! Cítil jsem (když řeknu věděl jsem, zas tu někdo bude brblat cosi o samochvále a namyšlenosi…:P), že většina soupeřů prostě nemá na to, aby se se mnou měřilo v komplexnosti šachových znalostí a dovedností, nicméně riziko, že mě analyticky odpůlí s notebookem už na hotelovém pokoji bylo obrovské. Musel jsem jim tedy dát co nejvíce příležitostí hrát vlastní hlavou Problém je v tom, že z ničeho nic na úrovni 2500 začít hrát nejostřejší Sicilky bez seriózní přípravy, které jsem nikdy v životě nehrál a které oni hrají už desítky let a uhráli si s nimi ela 2250-2550, to není nic než hra s ohněm.

 

1. kolo

 

Do prvního kola mi počítač nalosoval bílé figury a Filipa Umance (2198). Přestože na většině OPENů mi stačí v prvním kole přemýšlet rukou, počítat očima a mozek šetřit na důležitější partie, tentokrát mi nezbylo než soupeře klasifikovat jako nebezpečného mladého hráče a začít „plýtvat“ energií už od začátku turnaje. S vypětím sil jsem dosáhl vyhrané pozice, kterou jsem pak mírně podcenil a k zavěrečnému bodu jsem musel udělat ještě mnoho přesných tahů. 1-0

 

rapid

 

Zatímco se většina silných hráčů připravovala na odpolední kolo, střihl jsem si ještě jeden ranní rapid a osmé místo v něm.

 

2. kolo

 

Ve druhém kole mám černé proti skotskému reprezentantovi Tate Alanovi (2292), bez přípravy jsem tam mrskl 1…c5 a čekal, co bude. No a přišlo překvapení, na které jsem ještě jednou vědomě zariskoval, abych se dostal nakonec do úplně prohrané pozice, kterou jsem ale vyhrál 0-1

 

3. kolo

 

Ve třetím kole dostávám bílými Vojtu Kováře (2343), s mnohahodinovou přípravou čekám Královskou indickou, hned 1. tah soupeře d5 mě ale dosti překvapil. Hrála se varianta Slovanské známá hlavně z partií zápasu o titul MS Anand-Topalov s „remízovou“ koncovkou. Můj soupeř ale nenašel již velmi brzy jediný správný tah a dostal se okamžitě do připrohrané pozice, kterou po dalších asi padesáti tazích musel vzdát. (Komentář této partie najdete v Šach Infu.) 1-0

 

4. kolo

 

Tentokrát dostávám černými mladého ukrajince Omelju Artema (2264). Připravuji si na něj vysoce agresivní Nimcovičovu Indickou (kterou také normálně nehrávám), ve které jsem chěl po 4.Dc2, hrát „koncovku“ …Jxd5 Sxd8 Jxc3… se značně atypickou výměnou dam a s velmi iracionálním bojem na obzoru. Hrálo se ale 1.d4 Jf6 2.Jf3 e6 3.e3?! d5 4.c4 Se7! 5.Jc3 0-0 6.Sd3!? dxc4! s přechodem do přijatého dámského gambitu s celým tempem navíc. Toto tempo se mi skvěle hodilo k tomu, abych oblehl soupeřova izolovaného pěšce a donutil ho tak přejít do připrohrané věžovky. Tu nakonec sice po mé chybě mohl udržet, ale svou šanci nevyužil. (Komentář této partie najdete na NSS.) 0-1

 

5. kolo

 

Počítač mi nalosoval už popáté silného mladého hráče, bílými hraji proti FM Tomáši Studničkovi (2346). Přestože se místo předpokládané Královské Indické hrál Grünfeld, získal jsem ze zahájení přesně to, co jsem chtěl. Obrovský časový náskok a lepší pozici. Jedním tahem jsem pozici ale pokazil a ta se zcela vyrovnala. Soupeřovu nabídku remízy jsem ještě odmítl, abych pak po další chybě trpěl v horší koncovce. Tu jsem musel do remízy dovézt až postavením pevnosti s likvidací všech pěšců soupeře za pomoci oběti figury, aby mu zbyl poslední krajní pěšec s falešným střelcem. 0.5-0.5

 

6. kolo

 

V šestém kole (odpolední kolo po ranní partii s Tomášem) dostávám černými prvního nasazeného IM Danina Alexandra (2538). Spočítal jsem si, že vítězství mě nebývale přiblíží k prvnímu místu, zatímco oba zbylé výsledky mě od něj zas až tak neoddálí. Takže jdu opět „all-in“ ve variantě s otráveným pěšcem v Najdorfovi. Protože jsem na 90% počítal, že bude bílý hrát variantu s Vf1, nikdy bych partii nemohl takovým způsobem prohrát, kdybych se připravoval na pokoji s počítačem. Připravoval jsem se ale pouze s pochybnou knihovnou zahájení na mém mobilu v KFCéčku a ta mě navedla špatně. Když se mi do toho ještě v devatenáctém tahu popletly varianty a místo Va7 jsem šel Dd5??, které se chodí po Vb3 a ne po Vf3, následovala čtyřtahová poprava. Reagovat na některé odborníky v online chatu na NSS asi moc smysl nemá, takže je klidně nechám při tom, že Dxa2 místo Da4 je přece „úplně jasné“ a že Va7 „viděl i hráč v krajském přeboru“. Úroveň IM a FM v ČR je „opravdu zoufalá“ a zvíězit v turnaji jsem mohl pouze proto, že jsem se s těmito top guns z NSS online chatu nepotkal za šachovnicí… 1-0

 

blicák

 

Protože se vítězství v turnaji začalo vzdalovat, neváhal jsem zúčastnit se ráno bleskového turnaje, kde jsem skončil stejně jak v rapidu osmý.

 

7. kolo

 

Dnes dostávám bílými Německého hráče Schmidta-Schaeffera Sebastiana (2410), krátce jsem se připravil na Holandskou a říkal jsem si, že pokud nedokážu porazit hráče hrajícího 1…f5, pak si tento turnaj vyhrát určitě nezasloužím. V tempu ranního blicáku jsem tam tahy sázel jedna báseň, než jsem se ale dopustil ošklivého přehmatu, kdy jsem nechal viset napadeného pěšce a3, kerého si soupeř s chutí vzal. I když to vypadalo jako hluboká poziční oběť, byla to přeci jen pouze hluboká poziční ztráta. Kompenzaci jsem měl značnou a soupeře jsem postupně zadusil. Pak jsem ale vítěznou výhodu vypustil a jen se soupeřovou pomocí jsem pozici podruhé dokázal otočit ve svůj prospěch. Když už jsem stál opět na výhru a soupeř musel přejít do prohrané věžovky, ztratil jednotahově věž. 1-0

 

8. kolo

 

Los osmého kola mi vyšel na výbornou, protože jsem dostal tu nejlepší možnou pozici pro odstřel dosavadního lídra turnaje. Hraji opět bílými proti IM Jasminu Bejtovičovi (2405), který má na mě náskok celého bodu. Dále pak ještě jeden hráč má o půl bodu víc než já a nás 5.5 bodových je mnoho, mezi nimi mám ale jedno z nejlepších pomocných hodnocení. Trochu jsem se připravil na hybrid Královské indické a Ben-Oni, ve kterém jsem pak odpoledne sehrál jednu ze svých nejhezčích partií za poslední roky a soupeře jsem zaslouženě porazil. Komentář této partie naleznete v šachovém týdeníku vydávaném PŠS. 1-0

 

9. kolo

 

Výchozí pozice je jasná, jsme čtyři 6.5 bodoví a já jsem druhý na pomocné hodnocení. Mám ale tu nehorší možnou kombinaci na los posledního kola, kdy mám černé proti bojovně naladěnému GM Chirilovi Joan-Cristianovi (2493). Cíl je jasný, chci remízu, i když ani nyní nechci hrát partii na dva výsledky (remis nebo prohra po 1.e4 e5) a i tenokrát volím Sicilskou obranu. Na vedlejší šachovnici dali soupeři okamžiě remízu, takže situace se vyjasnila ještě víc, výhra znamená nedělené první místo a remíza přibližně 40% na první místo. Ze zahájení jsem vyšel s dobrou pozicí, pak jsem ale udělal vážný poziční omyl a dostal jsem se do koncovky na hranici prohry, kde jsem balancoval dalších třicet tahů. Soupeř ale nezvolil vždy nejsilnější pokračování a remíza stále ještě nebyla nereálná. Toto trápení pro mě skončilo velmi rychle a nečekaně, když můj soupeř po asi 15 minutách přemýšlení zahrál ve 43. tahu hrubou chybu Jxd6 a mohl být rád, že se po h4, které evidentně vůbec nepočítal, nemusel ihned vzdát. Jeho nabídka remízy tak byla zcela na místě a mé přijetí na sebe nenechalo dlouho čekat. 0.5-0.5

 

Zhodnocení

 

Jak bych tedy své vystoupení na turnaji zhodnotil? Musím říct, že jsem odehrál přesně to, co jsem si dal za cíl před turnajem. Vysoce agresivní hrou jsem dosáhl krásného výsledku (+6 =2 -1). Věděl jsem, že pokud půjdu do tak velkého rizika jako tenokrát, budu pro úspěch v turnaji potřebovat opravdu ranec šěstí (všechny tři Sicilky jsem nakonec měl prohrané, udělal jsem z nich ale 1.5 bodu), jenže skončit mezi čtvrtým až patnácým místem, kam bych se pravděpodobně dostal se svou „ligovou“ hrou, prostě nebylo tentokrát to, kvůli čemu jsem tady byl. O tom, do jaké míry je vítězství zasloužené příliš polemizovat nebudu, o správnosti mé turnajové strategie vzhledem k vytyčeným cílům ale nepochybuji ani v nejmenším…