Za našich časů to bývalo běžné jako houska na krámě, ale za nynější počítačové éry to šachistům připadá jako zkazka z doby Marie Terezie. Partie skončily v předepsané lhůtě; a k šachovnici, kde se ještě válčilo, přistoupil vrchní sudí a pravil ouředně: „Hráč, který je na řadě, čitelně zapíše svůj příští tah a partiové záznamy obou soupeřů se vloží a zalepí do obálky.“ Vznešeně se tomu říkalo pečetění.
Dohrávalo se třeba téhož večera, třeba až za týden, to podle situace. V každém případě však přerušená partie trápila oba soky jako kámen a bolest. Usnout totiž nemůžeš, neboť bohužel musíš tuhletu setsakramentskou pozici analyzovat. Stojíš-li si špatně, pak se, člověče, aspoň přičiň, aby tvůj neduživý mozek vydumal remízovou záchranu; a jestli chceš lepší pozici ověnčit vítězným laurem, pak asi taky neusneš, protože nevíš, jaké nálezy a vynálezy se právě převalují v mozkovně tvého neseriózního soupeře, který (kdyby byl totiž seriózní) měl už partii přece dávno vzdát.
Mám před sebou partiář, trochu už ohlodaný prošlým půlstoletím, na němž čtu údaje ze starých pověstí šachových: II. etapa, 4. května 1959, utkání VIII. Onoho dne je mým soupeřem Bohdan Roule, favorit celého turnaje. Zatím šmahem vítězí, mnou – to je vidět a cítit – opovrhuje asi jako sebevědomá osmička nulou. Favorit? Outsider? Kdopak že pronesl slavný výrok Slova, slova, slova? Nevím přesně, ale tuším, že to byl buď králevic dánský, anebo muž nazývaný Shakespearem. Ale teď už k věci.
Bílý: Roule, černý: Houška. 1.d4 Jf6 2.c4 e5 3.dxe5 Jg4 4.Jf3 Jc6 5.Sf4 Sb4+ 6.Jbd2 De7 7.a3 Jgxe5 (Jenže pan Roule tuhle primitivní léčku zná a nenechá si dát po 8.axb4 potupný mat Jd3) 8.Jxe5 Jxe5 9.e3 Sxd2 10.Dxd2 d6 11.Se2 Sf5 12.f3 0-0 13.0-0 Vad8 14.e4 Se6 15.Vac1 h6 16.Vc3 f5 17.exf5 Vxf5 18.Sg3 d5 19.cxd5 Sxd5 20.Dc2 Df8 21.Vxc7 Jc6 22.Sd3 Vf7 23.Vxf7 Dxf7 24.Dc3 Je7 25.Sb1 Sb3 26.Dc7 Jc6 27.Sh7+ (Slepota, kiks, plundr jako hrom) Kxh7 (Neboť se ovšem, vzhledem k existenci černého střelce na b3, ztráta dámy nekoná) 28.Df4 Dxf4 29.Sxf4 Vd1 30.Vxd1 Sxd1 31.Kf2 a5 32.Ke3 a4 33.Ke4 Sb3 34.Sd6 Ja5 35.Sb4 Jc4 36.Sc3 Kg6 37.g4 Kf7 38.h4 g6 39.Kf4 Sc2 40.Kg3 h5 41.gxh5 gxh5 42.Kf4 Kg6 43.Sd4 b5 44.Sc3 Jd6 45.Sd4 Jf5 46.Sf2 Kf6 47.Se1 Sd1 48.Sf2 Kg6 49.Ke4 Jd6+ 50.Kd5 Jf5 (A nyní tedy přistupuje soudcovský orgán k našemu stolku s výhružně napřaženou obálkou. Bílý Roule, jehož tvář je nerudná, naškrábne svůj příští tah, který putuje do obálky, jež je úředním olíznutím zapečetěna.)
Přerušená partie se měla dohrávat nazítří od 17 hodin. Tedy měla. Ale skončilo to jinak. V určený čas jsem zasedl k partii. Rozhodčí Štoček postavil figurky na patřičná místa a úderem páté otevřel obálku, ukázal mi zapsaný tah bílého – 51.f4 – a spustil mi hodiny. Po předchozí maratónské analýze jsem okamžitě odpověděl 51.Jh6. Teď už běžel čas bílému.
A běží a běží; minutová ručička se rozjařeně prohání po ciferníku; zeměkoule se otáčí kolem své osy; dirigent bílých kamenů nejde a nejde. Asi o tom neví. Takže si zatím čtu nějakou detektivku či co. Už to tak vypadá, že vyhraju kontumací. Praporek na orloji se výhružně pozdvihuje, vrchní soudce si nasazuje brejle, dramatický závěr se začíná konkretizovat. Vtom vpadne do sálu můj soupeř, nepozdraví, ani klobouk si nesundá, jen tak letmo se podívá na šachovnici a jen tak ve stoje stvrdí podpisem svou kapitulaci.
Má proč mít hrdý pan Roule na sebe vztek. Prohrál přece výlučně vinou své hrubky a nikoli zásluhou soupeřovy šachové dovednosti. Jenže tento pěkný urostlý chlapík s pěkným černým plnovousem se očividně zlobí na mne, pročež mě aspoň maličko potrestal svým demonstrativně pozdním příchodem.
Teprve později, v roli redaktora časopisu Filatelie, jsem se dozvěděl, že můj někdejší soupeř Bohdan Roule byl všeobecně uznávaným rytcem poštovních známek a že jenom těch československých zhotovil asi šedesát. Ale šachem se už bohužel dlouho nepotěšoval ani nezlobíval. Zdraví mu to nedovolilo. Zemřel totiž předčasně ve věku 39 let (10. prosince 1960, tedy pouhých 19 měsíců po té nepovedené oběti střelce). K 25. výročí jeho smrti vyšla v roce 1985 pamětní známka československé pošty s portrétem grafika, rytce, malíře (a šachisty) Bohdana Rouleho. Takže malá premiéra. Protože ať prohlížím tři tisícovky československých i českých známek od roku 1918 až po současnost, registruju na nich pouze jednoho šachistu, a vy víte, jak se jmenuje.
