Jak jsem již někde psal, nehodnotím synovy šachové výkony na základě premis „výhra – prohra“, ale používám mnohem přesnější kritériium, tj. konkrétní herní projev nebo – jinak řečeno – kvalitu hry. Takže se může stát (a kupodivu se to stává velmi často), že čistě sportovní úspěch (např. 1. místo na nějakém turnaji) je ve skutečnosti neúspěchem z hlediska předvedené hry či slabých soupeřů a naopak – „neúspěšné“ umístnění na „bezmedailové“ pozici může být velkým úspěchem z tvůrčího hlediska. Pokusím se to demonstrovat na posledních dvou republikových přeborech.
8. místo na MČR jednotlivců je samozřejmě z čistě sportovního hlediska „neúspěchem“. Ty uvozovky jsem tam dal však proto, že já naopak považuji tento turnaj za jeden z nejlepších Benediktových dosavadních výkonů a domnívám se, že zde hrál mnohem lepší šachy než medailisté. Tak s Martinem Blahynkou a Jakubem Půlpánem sehrál skvělé partie a pouze „díky“ časové tísni se jeho soupeřům podařilo šťastně doplout do remízového přístavu. S Adamem Dvořákem sice prohrál, ale až poté, co odmítl remízu a pustil se opět v časové tísni do riskantní hry na výhru. Vítězství nad Zemanem, Mičulkou a bronzovým Ptáčkem byla přesvědčivá, rovněž tak remízové partie s Jirkou Rýdlem a Vítem Kratochvílem byly hezkou ukázkou nekompromisního šachového boje. Domnívám se, že pouze v jedné partii (s Janem Petrem) byl soupeřem přehrán, ale opět až po velkém boji. Sečteno a podtrženo – výborný výkon a 8. místo…
Extraliga dorostu… Velký „úspěch“ Lokomotivy Brno, mistrovský titul a psaní oslavných článků. Troufám si ale říct, že nejlepším družstvem soutěže byly Polabiny, i když skončily „až“ třetí. Tak to ale prostě bývá – vítěz nemusí být tím nejlepším… Co se týká Benedikta, jeho 10,5 bodu z jedenácti partií vyhlíží impozantně, ovšem… Ve třech partiích šlo o „povinná“ vítězství nad zástupkyněmi něžného pohlaví, někdy (partie s Janem Macháněm) se soupeři nezdařilo zahájení a i ostatní výhry (snad kromě partií s Markem Matyášem a Patrikem Melzerem) byly „vinou“ slabší hry soupeřů vcelku snadné. Takže – 1. místo, 10,5 z 11 a „průměrné“ šachy…
Přesto si myslím, že když už ne svou hrou, tak „z vyššího principu mravního“ si brněnská Lokomotiva vítězství zasloužila. Spiklo se totiž proti nám tolik mimošachových událostí, že jsme vlastně bojovali nejen se soupeři, ale i s různými „ranami osudu“. Tak např. při příjezdu do hotelu Pavla, kde mistrovství probíhalo, se ukázalo, že zde již pro naši výpravu není místo a museli jsme se ubytovat v poněkud nestandardních podmínkách vzdálené chaty za rybníkem. Navíc před rozhodujícím nedělním utkáním s Polabinami se v restauraci sešla jakási uzavřená společnost, slavící zde indiánský bál, a to takovým způsobem, že řvoucí hudba a opilecké hulákání obrátily do tří hodin ráno celou chatu vzhůru nohama. No – a hrát šachy po probdělé noci…
Ale – jak říkali snad staří Římané – „konec dobrý, všechno dobré“ a jak říkají Francouzi, „takový je život“. Takže si nechci stěžovat a za rok ve Vlachovicích nashledanou!
PS: Máme slíbeno, že příště už budeme bydlet v hotelu Pavla a chata za rybníkem zbude zase na jiné nešťastníky…