15.1. mně bylo 51 let. Těmto číslům jsem nemohl odolat, a proto jsem ten den v 15 hod. zasedl ke stolu u zcela neznámé kartářky.
Řekla mi hodně zajímavých věcí, mimo jiné třeba i to, že v sedmdesáti pěti ze mě bude silný morous. Mám to prý v genech, a ať se tomu ani nesnažím bránit, svému osudu prostě neuteču.
Proces morousovatění na sobě opravdu cítím, takže po tak silném varování jsem si proti němu vymyslel obranu. Třeba Vás můj recept zaujme.
Představuji si, že pro každého člověka (tedy i pro mě) je na každý den určeno přesné množství negativní energie, které je pro ten den schopen ze svého okolí bezproblémově vstřebat.
Pokud toto množství vyčerpáme dřív než ve 24:00 hod toho dne, např. po zbytečné divoké hádce v 9:00 hod. ráno, tak pak nastává problém. Jsme podráždění, problémy se kupí, jsme zahlcení neřešitelnými nepříjemnostmi, popřípadě se z nás stávají morousi.
Totálně jsem tedy omezil zbytečné hádky, dohadování se, když potkám blbce a on tvrdí nevýznamné blbosti, nechám ho při nich, případně se usměju, v pohodě převedu řeč jinam a následně odejdu.A tak dále, a tak dále! A důsledně toto dodržuji. Samozřejmě se nevyhnu a ani nevyhýbám principiálním osobním a pracovním vyhroceným situacím. Ale v tu chvíli cítím, že jsem ještě, díky Bohu, nevyčerpal potenci snášet ten den negativní energii a situace poměrně lehce zvládám.
Nechci to samozřejmě zakřiknout, ale cítím, že proces morousovatění jsem poznenáhlu přibrzdil. Kdybyste se někdy vyjímečně ocitli v podobné situaci jako já, tak třeba zkuste tenhle recept vyzkoušet.
Přesto přese všechno, kdybych na Vás někdy působil jako morous, i třeba dříve než v těch 75, tak mě prosím omluvte, vždyť já za to přeci nemůžu – to ty geny.
Vlastík
(původně jsem napsal blog o volbách, ale čím více jsem o něm přemýšlel tak……… , až jsem ho nakonec musel hodit do koše – viz výše)
