Jiné světy starých gentlemanů

Jedno letní sobotní odpoledne jsme s Katkou šli brněnskou Masarykovou třídou rozverně směrem dolů k nádraží. Pohazoval jsem si ledabyle svazkem klíčů a vyloženě užíval dne. Dole, u paláce Padowetz mi najednou vypadl a docela zákonitě vklouzl přes litinovou mříž do dešťové kanalizace. Slova, která mě napadla, jsem snad do té doby ani neznal…

Po velkém úsilí se mi mříž podařilo zvednout a odsunout. Na podušce většinou rostlinných nečistot, plovoucí tak metr a půl až dva pod úrovní chodníku, byla lehce patrná stopa po průniku klíčů. Po krátkém shánění vhodného nástroje v okolních obchůdcích a kavárnách jsem se pokusil o výlov hráběmi. Jen zlehka, abych cíl mého snažení z obláčku neposlal dál, někam ke dnu hluboko pod ním. Nic. A tak jsem se začal do šachty nořit sám. Katka chytla kotníky, já v předklonu, do půl pasu v kanále, komíhal pod sebou bezradně rukama v marné snaze dosáhnout. Nejrušnější místo Brna v sobotu odpoledne.

 Zarudlý jsem vylezl a jen tak nešťastně supěl. V tu chvíli mě měkkým přátelským hlasem oslovil starší bělovlasý muž ve světlé letní košili a šortkách, jen jakoby náhodou kolem procházející. „Zkuste tohle,“ vytáhl z náprsní kapsy propisku. Nechápavě jsem ji uchopil dvěma prsty. „Je to magnet,“ řekl pán a hbitě věcičku převzal, zatáhl za konec a teleskopicky roztáhl do délky paže. „ Poslal mi to syn z Austrálie,“ dodal. Prázdné zamrkání a najednou se rozsvítilo i mně. Znovu jsem poklekl a vpravil se zpět do té nedůstojné pozice. Natáhl jsem ruku s nástrojem a …„KLIK!!“ Svazek vyskočil ze zelené kaše a přilepil se na magnet.

Mé šokované „díky!“ už asi neslyšel. S úklonou a jemným úsměvem zmizel v davu, zpět do jiných světů.

 

JINÝ SVĚT je i název aktuální výstavy STANISLAVA KOLÍBALA v Jízdárně Pražského hradu.

Klíčová česká umělecká osobnost, velký guru abstrakce nám připravil ve svých čilých 86 letech (*1925) lukulské výtvarné hody.

Jak tvoří? Všichni známe osvěžující účinek každého pregnantního vyjádření. Jak dokáže jasně vyslovená myšlenka zjednodušit život! Přímočarost bez zbytečností rozhoduje o životaschopnosti řešení. Kolik procent šachových šarvátek rozhodne jedno tempo!

Tato zpráva o výstavě je proto určena zejména Vám, milovníkům stručnosti. Potenciálním stoupencům abstraktního minimalistického umění a jeho kouzelné poezie.

Neboť u Kolíbala Vás uhrane jeho schopnost zkratky. Přitom to jeho neuvěřitelné kompoziční mistrovství slouží ambicím filozofa. Nevzdá se jediné významové nuance či podtónu v atmosféře. Je tam vše bez jediného zbytečného detailu.

Uměleckou řečí, postavenou na geometrii jakoby běžel po Velké čínské zdi mezi světem racionálním a světem pocitů. Nesnaží se vysvětlovat, že mohou existovat i věci, které se nedají vypočítat, pro které nemá věda jméno. Prostě je zjevuje.

Abstrakce v jeho rukou vypadá jako jednoduchý trik. Geometrickým formováním bere materiálu tíhu a teprve pak ho dále komponuje k výslednému výrazu.

A ještě jedna věc je zajímavá a poučná. Často vtiskne dílu geometrický řád, aby ho lokálně porušil. Díky takovému konfliktu pak celek působí harmonicky a to i v případech, kdy ten konflikt je hlavním tématem.

 

Na paměť přítele Z., 2010

Obdivuji  rovnováhu té kompozice. Je pro mne popisem ideálního světa. Typickým kolíbalovským způsobem proti sobě staví geometrický řád a nepravidelnost.

 

Model fontány z roku 1994, 2012

Neskutečně hravá, šťavnatá přitom elegantní hromádka střepů. Chvála disciplinované kreativity. Letošní hot new.

 

Světlo a tma (tři části), 1986

Pro mě je tato kompozice obrazem nějaké fascinující abstraktní situace, tedy nedokončeného příběhu.

 

 

Průsvitná tíha, 1997

Velmi dynamická struktura, lehounká jak vánek. Přesto je ve způsobu vyvažování kompozice něco hrozivého.

  

 

Rámečky (Pět a půl), 1969

Přímočará výtvarná věta. Abstrakce otevírá prostor pro představy.

 

  

Labil, 1964

Experiment s dynamikou polohy věcí. Název je tak trochu hříčkou, po stabilech a mobilech se ve výtvarném umění objevuje labil.

 

  

Černý reliéf č. XXII, 2011

Z prvotní nepřehledné změti se najednou divákovi vynoří hutná kompozice.

  

 

V určitém okamžiku II, 1969

Perfektní vystižení tématu, formulovaného názvem díla.

  

 

Saché I, 1992/2012

Velkorysý výsledek soustředěného komponování. Nádherně propracovaný detail. Můj favorit.

 

  

Začátek nebo konec, 1968

Odvážná experimentální věc, přitom výsledek je mimořádně estetický. Po výtvarné stránce suverénní skloubení pravoúhlého a organického světa. Výsledkem je zneklidňující otázka.

  

Výstava je prvořadou kulturní událostí. Vzhledem k  mimořádné působivosti ji doporučuji i těm, pro které bude tou první. Je k vidění do 6.ledna.