Finálový zápas Mistrovství Evropy ve fotbale v Bělehradě v roce 1976 mezi ČSSR a NSR vrcholí napínavým penaltovým rozstřelem. Po sedmi úspěšných pokusech se k míči staví čtyřiadvacetiletý záložník Uli Hoeness. Rozbíhá se, vysoko přestřeluje a chytá se za hlavu. Poté Antonín Panenka lišácky obelstí brankáře Meiera a celé Československo propukne v jásot.
Má maminka, na níž mohu, bohužel, už jen s láskou a vděčností vzpomínat, se o fotbal nezajímala, nevynechala však jediný rozhlasový fejeton skvělého vypravěče Františka Nepila z cyklu „Dobré a ještě lepší ráno“. V rozhlase po drátě jsme společně vyslechli páně Nepilovo vyprávění o tom, jak se po neproměněné penaltě němečtí fotbalisti seběhli k nešťastnému Ulimu, objímali jej, plácali po zádech a utěšovali, ať si z toho nic nedělá. I po desetiletích si pamatuji závěr, v němž se autor zamýšlí nad tím, co vedlo německé hráče k tomu, aby se takto hezky chovali k svému spoluhráči, jenž právě spálil rozhodující penaltu. Podle pana Nepila si uvědomili, že se to může stát každému, jinak řečeno, že každý z nás je někdy Hoeness. Bohem nadaný spisovatel František Nepil to ovšem napsal daleko elegantněji. Fejeton se mi však nepodařilo vygooglovat, takže se případný čtenář musí, bohužel, spokojit s tímto kostrbatým popisem.
Uběhlo 37 let. Německou veřejností vysoce ceněný Uli Hoeness je spolumajitelem prosperující uzenářské firmy a uctívaným prezidentem zřejmě nejlepšího evropského fotbalového týmu současnosti Bayern München. Zlom nastal v okamžiku, kdy Uli Hoeness patrně ze strachu, že se jeho jméno objeví na cédéčku, které německé úřady koupily od jakéhosi bankovního úředníka, přiznal nezdaněné švýcarské konto. Zjištění, že se tento miláček publika dopustil daňového úniku, vyvolalo v Německu obrovskou aféru. Televize opakují archivní záběry, na nichž Uli jako morální autorita přesvědčivě horlí proti nepravostem. Z obdivovaného a hýčkaného manažera se v očích mnohých stal ostře kritizovaný vyvrhel. Nikdo ho neplácá po ramenou, ani nelituje. Významné osobnosti včetně kancléřky Merkelové se od něho rozhodně distancovaly.
Znechucená německá veřejnost nechápe, proč tak bohatý člověk cítí potřebu podvádět. Mě by však víc zajímalo, co by tomu řekl pan Nepil.
