Truemag

  • Novinky
  • Připravujeme
  • Pořádané akce
  • Vydané knihy
  • E-shop
  • Čeština
  • Výuka šachu
  • Šachový turismus
  • O nás
Domů » Je každý z nás někdy Hoeness?

Je každý z nás někdy Hoeness?

 Finálový zápas Mistrovství Evropy ve fotbale v Bělehradě v roce 1976 mezi ČSSR a NSR vrcholí napínavým penaltovým rozstřelem. Po sedmi úspěšných pokusech se k míči staví čtyřiadvacetiletý záložník Uli Hoeness. Rozbíhá se, vysoko přestřeluje a chytá se za hlavu. Poté Antonín Panenka lišácky obelstí brankáře Meiera a celé Československo propukne v jásot.

Má maminka, na níž mohu, bohužel, už jen s láskou a vděčností vzpomínat, se o fotbal nezajímala, nevynechala však jediný rozhlasový fejeton skvělého vypravěče Františka Nepila z cyklu „Dobré a ještě lepší ráno“. V rozhlase po drátě jsme společně vyslechli páně Nepilovo vyprávění o tom, jak se po neproměněné penaltě němečtí fotbalisti seběhli k nešťastnému Ulimu, objímali jej, plácali po zádech a utěšovali, ať si z toho nic nedělá. I po desetiletích si pamatuji závěr, v němž se autor zamýšlí nad tím, co vedlo německé hráče k tomu, aby se takto hezky chovali k svému spoluhráči, jenž právě spálil rozhodující penaltu. Podle pana Nepila si uvědomili, že se to může stát každému, jinak řečeno, že každý z nás je někdy Hoeness. Bohem nadaný spisovatel František Nepil to ovšem napsal daleko elegantněji. Fejeton se mi však nepodařilo vygooglovat, takže se případný čtenář musí, bohužel, spokojit s tímto kostrbatým popisem.

Uběhlo 37 let. Německou veřejností vysoce ceněný Uli Hoeness je spolumajitelem prosperující uzenářské firmy a uctívaným prezidentem zřejmě nejlepšího evropského fotbalového týmu  současnosti Bayern München. Zlom nastal v okamžiku, kdy Uli Hoeness patrně ze strachu, že se jeho jméno objeví na cédéčku, které německé úřady koupily od jakéhosi bankovního úředníka, přiznal nezdaněné švýcarské konto. Zjištění, že se tento miláček publika dopustil daňového úniku, vyvolalo v Německu obrovskou aféru. Televize opakují archivní záběry, na nichž Uli jako morální autorita přesvědčivě horlí proti nepravostem. Z obdivovaného a hýčkaného manažera se v očích mnohých stal  ostře kritizovaný vyvrhel. Nikdo ho neplácá po ramenou, ani nelituje. Významné osobnosti včetně kancléřky Merkelové se od něho rozhodně distancovaly.

Znechucená německá veřejnost nechápe, proč tak bohatý člověk cítí potřebu podvádět. Mě by však víc zajímalo, co by tomu řekl pan Nepil.

 

 

  

Kvě 7, 2013Otakar Válek
Sezam otvor saVýtvarné a šachové skvosty v aristokratickém městě
Comments: 6
  1. Pavel
    7 května, 2013 at 3:20 pm

     Co by řekl pan Nepil, nevím. Chování Uliho Hoenesse mě však nevadí zdaleka tolik jako chování těch lichtenštejnských a švýcarských lumpů obchodujících s bankovním tajemstvím. A také je zcela nepřípustné chování Německa jako demokratického svobodného státu – jeho rozvědka si kupuje proti vlastním občanům důkazní materiál, vzniklý trestnou činností (krádež dat v bance a vyzrazení bankovního tajemství).   

  2. David Navara
    8 května, 2013 at 6:36 am

    Pěkný článek!

    Re Pavel: Narušení bankovního tajemství za účelem zisku je určitě dost nepěkná věc, ale myslím, že kdyby v těchto bankách nikdo nezákonně neukrýval své peníze, německé úřady by o podobná data neprojevily zájem. Když posuzujeme, kdo ze zúčastněných je vinen více a kdo méně, naše názory jsou ovlivněny i naší politickou optikou. (To platí samozřejmě i pro mě.) Mám ale pocit, že pan Válek psal o něčem jiném, takže navrhuji si tohle vyříkat někde jinde než na jeho blogu.

  3. Ota Válek
    8 května, 2013 at 7:22 am

    Děkuji Pavlovi a Davidovi za názor. Pochvala od pana Navary mne velmi těší. Na téma černých kont se v Německu vede obsáhlá diskuse. Daňové úniky jsou částí veřejnosti nadále považovány za kavalírský delikt. U. Hoenessovi lidé zazlívají jeho pokrytectví, neboť v médiích vystupoval jako vzor všech ctností. Trochu to připomíná horlení „našeho“ Davida Ratha proti korupci předtím, než ho zatkli.

  4. martin habina
    11 května, 2013 at 8:24 am

     V posledním čísle časopisu Belmondo (vydává Respekt) je pěkný článek o bratru Hermanna Goeringa, Albertovi. Bratr ultranacisty, který pomohl za 2. války řadě lidí, včetně záchrany několika Židů. Samozřejmě, že mu to umožnila bratrova protekce. Samozřejmě, že lze spekulovat o kořenech jeho motivace ( rodinné drby říkají, že je levobočkem se židovskou krví apod.). Pikantní a dojemně groteskní byla i jeho cesta k záchraně před vězením či oprátkou po válce. Samozřejmě, s takovým jménem… Nad všechny tyto detaily samozřejmě vystupují jeho činy.

    V tom článku zní myšlenka, že neposkvrnění a vždy pouze kladní hrdinové téměř neexistují, a už vůbec ne v dobách holocaustu. 

    Myslím, že je potřeba vždy přepečlivě vážit a hlavně, nikdy nelámat hůl definitívně. Kolik lidí, těšících se všeobecné úctě tone ve špinavostech a naopak, kolik jich je nevděčně zavržených. A jen šachové figurky jsou černé či bílé.

  5. David Navara
    11 května, 2013 at 12:04 pm

    Re martin habina: Plně souhlasím!

  6. Kempelen
    11 května, 2013 at 11:45 pm

    Tak to chodi na tom svete

    kazdou chvili jinak

    dneska cti te za svateho

    zejtra budes svinak

    (platilo uz za Karla Havlicka Borovskeho a plati dodnes…)

     

Blog Otakara Válka
7 května, 2013
Další články autora
[custom_widget_pro_zobrazeni_blogu]
Nejnovější příspěvky
  • ČEZ CHESS TROPHY 2025
    Světová jednička přijíždí do Prahy
  • ČEZ CHESS TROPHY 2024
    Izrael poráží české velmistry
  • Palba ostrými černými
  • Výstava a obrazová monografie století
  • První číslo roku
Nejnovější komentáře
    FIDE - Mezinárodní šachová federace sdružující šachysty z celého světa. www.fide.com
    ECU - Evropská šachová unie sdružuje evropské šachové federace. www.europechess.org
    Šachový svaz ČR - sdružuje šachysty v české republice. www.nss.cz
    Pražská šachová společnost, z.s. Email: prazska.sachova@gmail.com IČO: 26669897 Sídlo: Na zájezdu 1940/6
    2025 © Praguechess
    Truemag theme by StrictThemes