Jantarová stezka

Někdy okolo mých osmnácti – pětadvaceti let jsem nebýval v ideální psychické kondici. Moc jsem toho neuměl, nevěřil jsem si, taková podivná doba mezi chlapectvím a dospělostí. Nejvíc mě asi zlobilo zlé a potměšilé „mé druhé já“. Nebylo v mých silách ho porazit. Ve chvílích kdy jsem se k něčemu složitému, důležitému rozhodl postavit, tak mě ihned začalo nakousávat a nahlodávat ať to raději dobrovolně položím, vždyť přeci sám dobře vím, že to nezvládnu a nedokážu. Jen sám sebe veřejně ztrapním. Projevovalo se to i v, na první pohled nevýznamných maličkostech, např. při plavání v bazénu jsem si důrazně řekl, že se dva bazény nepodívám na hodiny jak mi ubíhá čas. Samozřejmě již za pět, za deset vteřin vetřelec ve mně zašilhal směrem k ručičkám a pak už jen s radostí pozoroval, jak moje sebevědomí uplouvá po hladině života stále dál a dál. Časem jsem boj s ním vzdal, nebyla šance ho pokořit a zničit.

.   .   .   . 35 years later .   .   .   .

 

 

            Od obce Sloup směrem k Drahanské vrchovině stoupá lesem desetikilometrová lesní cesta – Jantarová stezka. Občas se po ní tréninkově projedu a potrápím. Přitom si počítám průměry, zbývající kilometry a tak, abych nějak zahnal myšlenky na to, kolik minut dřiny mi ještě, proboha, zbývá. Při poslední jízdě jsem si, ještě cestou na pomyslný start, na polozapomenutého skřítka v sobě, nevím proč,  vzpomněl. Až mě z těch vzpomínek otřepalo. Ihned jsem si řekl, že ho znovu otestuji, ale moc jsem si v tu chvíli ani nevěřil. Určil jsem si, že na tachometr se podívám max.jednou za půl kilometru.  „Nebuď troškař, věř si“ řekl jsem sám sobě. „Nepodíváš se ani jednou!!“

 

Překvapilo mě, jak to bylo snadné.  

Vím, že Vám ten úkol asi připadá lehký a nedůležitý, ale já jsem druhou část trasy vysvištěl pln euforie a radosti. To už jsem věděl, že jsem; a možná už docela dávno; na hadry zničil a roztrhal baziliška v sobě  „mého zlého druhého já“.

 

             Až mi někdy bude těžko a třeba budu pochybovat sám o sobě, tak nesmím zapomenout na svoji poslední jízdu Jantarovou stezkou.

 

           

            Grossglockner pokořen

Letošní výlet do Alp se mimořádně povedl. Přispělo k tomu  výborné počasí; skvěle vybrané 3 etapy; ( Maiskogel, Hundstein, Grossglockner), nulové bloudění, a v neposlední řadě vybalancovaný kolektiv kamarádů. Výrazné poděkování patří našemu andělu strážnému, Ladíkovi, za jeho nekončící trpělivost při řešení všech možných i nemožných, vyskytnuvších se problémů. Za celý pobyt byla vlastně jen jedna větší hádka, možná spíše jen kontroverze. Takové drobnosti, že jeden z kamarádů potajmu vyléval poslední nočně ranní panáky z balkonu, s úsměvem pomíjím. (Úsměvné taky bylo, že se o parapet rozstřikovaly přímo na obličej hosta spícího o patro níž. Dlouho si myslel, že začíná poprchávat….)

            Mně nejvíce utkvěla v paměti nenápadná chvilka, kdy oproti mně z kopce po lesní cestě jelo domorodé auto. Řidička třicet metrů přede mnou zastavila, počkala, nechala mě projet a ještě se po očku, vnímal jsem, usmála. Říkal jsem sám sobě, jestli bych se zachoval v obdobné situaci obdobně…..

            Samotný výjezd na Grossglockner z níže 700 m n. m do výše 2 600 m n. m byl mimořádně emocionální. Naše skupinka se roztrhala a poslední kilometry dojížděl každý osaměle, pohroužený sám do sebe. Nevím co se ostatním kamarádům honilo  v hlavě, já bývám v těchto chvílích spíše trošku naměkko.

 

Mrkněte na fotogalerii

 

 

Hustopeče 2013

           

Šachově jsem nyní trošku v krizi, jako bych neměl z šachu tu pravou radost a potěšení. Tato moje šachová nepohoda vyvrcholila při simultánce s bývalou mistryní světa Hou Yifan, podal jsem velmi slabý výkon.

 

           

 

Zdá se mi, že na všech turnajích, kde jsem v poslední době hrál, hrají šachy dobře úplně všichni účastníci. Platilo to i v Hustopečích, než jsem se tam trochu rozkoukal, měl jsem dva body z pěti partií. Naštěstí jsem nakonec  skončil na pěti z devíti.

            Na šachovém vlaku s naší lipoveckou skupinou jelo několik kamarádů, kteří vůbec šachy neumějí hrát. Jeden z nich – Ruda; mimochodem jeden z mých nejlepších kamarádů; rozumí nadstandardně snad úplně všem sportům. Naprosto samozřejmě nám po každém kole  řekl co se mu na našem výkonu líbilo, co se mu nelíbilo, co bychom měli zlepšit. To všechno jen z odhadu situace podle pohybu a postavení figur. Nyní  se mi to zdá naprosto absurdní, ale když při pozorování mých partií ve vlaku spokojeně pokyvoval hlavou, cítil jsem se hned líp. I někteří účastníci, ze spodní poloviny tabulky, našeho trenéra hodnotili pozitivně a taky by stáli o jeho hodnocení a doporučení.

            Při průběhu následujících partií z Hustopečí jsem si na Rudolfa vzpomenul, cítil jsem, že by ze mě měl radost. V některých fázích partií možná moji soupeři stáli i líp, ale já jsem byl aktivní.

(Ve všech třech partiích jsem v jejich závěrech bojoval s totálním nedostatkem času, jednalo se o patnáctiminutovky, komentář asi netřeba).

 

Vlastimil Chládek (ŠK GARDE Lipovec) – Bronislav Horák (ŠK KME-DDM Kuřim)
Hustopeče 2013

1.e4 Jf6 2.e5 Jd5 3.Sc4 c6  4.Jf3 d6 5.d4 Sg4 6.0-0 dxe5 7.dxe5 e6   8.Jbd2 Jd7 9.Ve1 Dc7 10.De2 0-0-0   11.Sxd5 exd5 12.c4 Jb6 13.cxd5 Jxd5 14.De4 h5 15.Jc4 Sb4   16.Sd2 Sc5 17.a3 Vhe8 18.b4 Sf8 19.h3 f5   20.De2 Sxf3 21.Dxf3 g6 22.Sg5 Vd7 23.Vac1 Kb8  24.b5 c5 25.a4 Ve6 26.a5 b6 27.axb6 Jxb6

28.Ja5 Jd5   29.Jc6+ Kc8 30.Ved1 Jb4 31.Jxb4   1:0

Uvádím ještě partie s renomovanými šéfy dvou oddílů.

Vlastimil Chládek (ŠK GARDE Lipovec) – Pavel Hubený (Makkabi Boskovice)

1.e4 e5 2.Jf3 Jc6 3.d4 exd4 4.Sc4 d6 5.c3 Je5   6.cxd4 Jxc4 7.Da4+ c6  8.Dxc4 Se6  9.d5 cxd5 10.exd5 Da5+  11.Jc3 Sd7 12. 0-0 Je7 13.Ve1 f6

14.Sf4 Kf7 15.Sxd6 Jf5 16.Sxf8 Vhxf8 17.d6+ Kg6 18.b4 Dd8 19.g4 Jh6 20.h3 f5

21.Je5+ Kg5   22.f4+ Kh4 23.g5 Db6+ 24.Kg2 Sc6 25.Jd5 Sxd5 26.Dxd5 Dxb4  27.gxh6 1:0

 

Vlastimil Chládek (ŠK GARDE Lipovec)  – Michal Vávra  (Moravská Slavia Brno)

1.e4 d5 2.exd5 Dxd5 3.Jc3 Dd8 4.d4 Jf6 5.Sc4 e6 6.Jf3 Se7 7.Sf4 a6 8.De2 0-0 9.0-0 b5 10.Sb3 Sb7 11.Vad1 Jd5 12.Jxd5 Sxd5 13.Sxd5 exd5 14.Vfe1 Jc6 15.Je5 Jxe5 16.Sxe5 Sd6 17.Dg4 Sxe5 18.Vxe5 Ve8 19.Vde1 Vxe5 20.Vxe5 c6 21.h4 Da5

22.Dd7 h6 23.Dxc6 Vf8 24.Dxd5 Dd2 25.De4 Dc1+ 26.Kh2 Dxb2 27.Ve8 ?? Dxa2  28.Vxf8+ Kxf8 29.Da8+ Ke7 30.Db7+ Kf6 ½

 

Hezké léto                                                                 Vlastík

 

 

 

 

Připsáno 8.7.

Děkuji za příspěvky.

Jako dozvuk Alp jsme si dali v pátek projížďku Moravským krasem. Její součástí byl na závěr závod – časovka Sýpka Blansko – hospoda Krasová. Tak mimořádně vyhecovaný závod jsem dlouho neviděl. (délka 15 km, převýšení 350 m; výkon do 40 minut považuji za obdobný výkonu 210 v bowlingu anebo 2080 v šachu)

 

 

Nové fotografie přidány níže do fotogalerie.