V poslední době jsem na svou adresu opětovně zaznamenal některé invektivy ze strany šachových funkcionářů, kteří se na mne snaží shodit vinu za synovu neúčast na ME a navíc ještě tvrdí, že nemohla být ŠSČR obsazena kategorie H12 kvůli mému pozdnímu odřeknutí účasti. Pravda je samozřejmě opět někde úplně jinde, což se v následujících řádcích pokusím dokázat.

Dne 8. 6. 2011 jsem obdržel email od p. Vokáče, kde mi sděluje, že syn byl zařazen na Listinu talentů a vybízí mne, abych mu vyhledal trenéra, kterého bude částečně platit svaz a částečně (částkou 14 400 Kč) rodiče. Dost mne to udivilo, protože jsem p. Vokáčovi již dříve sdělil, že o trenéra nemám zájem, přičemž jsem se ho zeptal, zda finanční částka, určená pro trenéra, nepatří spíše mně. Bylo mi řečeno, že rozhodne Komise mládeže… a nic. Ještě týž den, tj. 8. 6. 2011, jsem mu proto odepsal:

„Vážený pane, syna trénuji sám, takže trenéra nepotřebujeme. Jestliže komise rozhodne, že mám právo na finanční částku jako trenér dvojnásobného mistra ČR, použiji ji na synovu účast na ME. Pokud komise rozhodne záporně, můžete možnost tréninku nabídnout těm rodičům, kteří na rozdíl ode mne trenéra hledají.“

Odpověď p. Vokáče (8. 6. 2011) : „Vážený příteli, jak si přejete. Posílám předsedovi Komise mládeže k rozhodnutí.“

Tento email byl poslán panu Fialovi a panu Kaňovskému. Pan Kaňovský mně 9. 6. 2011 odpověděl:

„Hezký den všem, já osobně jsem určitě pro, ale tohle musí samozřejmě odsouhlasit Zdeněk, resp. Komise mládeže.“

„Zdeněk“ se mi ovšem již neozval, takže jsem byl 28. 6. 2011 nucen sdělit p. Kaňovskému, že z finančních důvodů rezignuji na synovu účast na Mistrovství Evropy.

Taková je tedy pravda. Nevím, co si proti těmto mým jasným argumentům „ti nahoře“ zase vymyslí, ať už to ale bude cokoli, domnívám se, že s jistými lidmi ve vedení ŠSČR je každá diskuze (mírně řečeno) předem odsouzena k nezdaru. Jestliže jsem syna odhlásil na poslední chvíli, jak je mi předhazováno, bylo tomu tak proto, že jsem čekal na vyjádření Komise mládeže, resp. p. Fialy, jak mi bylo slibováno. Ovšem pan Fiala mi neodpověděl dodnes…

Naskýtá se samozřejmě otázka, jde-li vůbec p. Fialovi a těm ostatním o rozvoj mládežnického šachu, o dobré výsledky našich reprezentantů – a ne jen těch od H 16 výše… Odpověď nechávám na čtenářích.