Jsem nemocný a piju čaj a nudím se. Nevím ani proč, ale mám velkou chuť něco napsat o shazování váhy. Následující článek berte jako názor někoho, kdo není na podobné téma vysokoškolsky (či nějak jinak) vystudován, ale který o tom přečetl nějaký materiál a který čerpá rovněž z vlastní praxe. Nemluvě o velmi mnoho rozhovorů na toto téma, které mě baví. Nicméně, nejsem žádný odborník a musím upozornit, že v článku mohou být chyby. V každém případě si tento článek přeberte s vlastním rozumem a praxí.
Nejdříve si položme klíčovou otázku: „Proč je tolik lidí obézních, přestože se snaží zhubnout a proč se jim to v drtivé většině případů nedaří, když mají tolik informací jak na to?“
Myslím si, že toto je klíč ke všemu. Na ono proč a vlastně protože se nyní pokusím dát odpověď.
Asi každý ví či četl, jak se má hubnout. Jsou to články furt o tom samém, jako v pohádce, kde melou a melou. Melou neustále to samé: jezte 5-6x denně, hlavně pak zeleninu, obiloviny, sportujte atd. Mají samozřejmě pravdu, ale… to podstatné jim uniká.
Co?
Je to přesně to, co potřebujete v čemkoliv jiném, když chcete něco dokázat: motivace, inspirace, vůle a odhodlání. Svůj vnitřní svět.
Představme si příklad: Paní 40 let chce shodit, ale nemá na to prostě vůli. Nemůže se přinutit, aby večer nejedla, aby o půl desáté neudělala nálet na ledničku. Jednou za čas s ním něco otřese a ona začne držet tzv. dietu a shodí 10 kg, ale vzápětí je váha zpátky i s nějakým bonusem. A tak furt dokolečka. Výsledný efekt je frustrace, poničené zdraví, deprese, migrény atd. A teď si zkuste představit, že si tato žena napíše velkou ceduli na ledničku, něco ve stylu: „nehoduj večer, ale bojuj“ a tam si přidělá svoji fotku v plavkách a vedle pak nějaký svůj vzor jak by chtěla vypadat (dostatečně velké fotky). Nyní je už pravděpodobnější, že svůj boj bude vést s větším odhodláním, ale tomu něco musí předcházet. Jelikož i přes onen obrázek, je to bohužel málo. Člověk se slabou vůli musí zapracovat více, na sobě. V tomto směru je asi ideální, když vám doktor řekne, že když neshodíte 30kg, jste do roka mrtvý. Myslím si, že by většina z nás měla okamžitě dostatečnou motivaci. Je to tvrdé, samozřejmě, ale ukazuje to na základní problém. Ale když nám otrne, přijde to zpět. Tady cesta nevede.
Typické chyby:
= všechny diety jsou špatné
= drtivá většina lidí prudce mění objem a složení stravy
= chtějí to hned a chtějí okamžité výsledky
= prudké snížení váhy
= vůbec se nezamýšlí nad okamžiky, kdy to bude těžší a bude se lámat hůl, to je ale jen otázka mysli. Tj. vůbec neřeší svoji vůli, motivaci, inspiraci atd. tedy svůj „vnitřek“ ale pouze vnější efekty.
= likvidují se i fyzicky, netrénovaní lidé najednou začnou běhat mnoho kilometrů atd.. Není divu, že brzy odpadnou.
Doplnění: všechny diety jsou špatné, jelikož jsou velkou zátěží pro náš organismus, jakýsi šok, posléze i pro psychiku (nemyslím ovšem diety, které musíte držet kvůli žaludečním či jiným problémům). Navíc je to velmi nepřirozené, prudce měnit stravu. Hodně diet je navíc naprosto nedostatečných, co se týče vitamínů a minerálů pro naše tělo. Vůbec už nemluvě o přísunu dostatek kvalitních tuků, sacharidů a bílkovin. Pokud jste deset let zvyklý na určitou stravu a objem, tak prudké změny jsou pro organismus těžce nežádoucí (znám případy, kdy vedly až k těžkým nemocím). Takový člověk je po chvíli v depresi a bez energie (hladovění velmi ovlivňuje psychiku) a nemá skoro žádnou šanci dlouhodobě vydržet. Navíc to může být i (velmi) škodlivé pro zdraví. Všechny tyto příznaky vyvolává nezdravá mysl (uvědomte si, že všechno nejdříve vzniká ve vaší mysli). Onemocní mysl okamžitou touhou a žádostí něco rychle mít či rychle něco změnit. Změní se jenom vnější okolnosti, které dříve či později dospějí k návratu, jestli nezměníte vnitřek, nezměníte nic. Tito lidé sice dokáží rychle shodit velkou váhu, ale jde hlavně o vodu, svaly a až pak o tuk. Kdo vám řekne, že za měsíc shodil deset kilo, je to špatně (samozřejmě pokud nejde o 500 kg člověka). Prudké snížení váhy ohrožuje váš metabolismus, budete daleko hůře pálit v klidu a i proto se vaše váha vrátí s bonusem, jde o tzv. jojo efekt. Více si o tom řekneme v odstavci spalování v klidu. Myslím si, že jsem už jasně napsal, že vše je otázkou mysli. Je třeba se změnit nejdříve vnitřně. Popřemýšlet nad strategií hubnutí, udělat si motivační věci, aby vám pomohly v těžkých chvílích. Není těžké něco dělat, když jste pln nadšení, ale co až do nadšení pomine? Na to je třeba se připravit. Stejně to tak platí i o pohybu. Pokud někdo nebyl zvyklý deset let se více pohnout, měl by pomalinku, pozvolna začít s mini pohybem a pozvolna, pomalinku přidávat zátěž (delší trasa, či shody atd.). Tělo si časem samo řekne o to, co bude chtít.
3 základní postuláty shazování
= Z M Ě N I T V N I T Ř E K
= P O S T U P N É V E L M I M A L É Z M Ě N Y jak ve stravě, tak i v pohybu
= budování základních charakteristik (vůle, odhodlání atd.) a vybudování si pomocných prostředků, jako např. motivačních plakátů (obrazů, fotek), jednou za čas zhlédnutí něčeho co vás v této činnosti pomáhá atd.
Prudké změny jsou nežádoucí. Velmi dobře to znám. Někdy před asi 8-9 lety jsem se rozhodl, že začnu běhat. Dopadlo to tak, že jsem se svalil do trávy a málem jsem umřel. Ještě teď vidím, jak tam ležím a nemohu dýchat. A to byl můj první (v Ostravě) pokus s pravidelným během. Až později mi došlo, že musím začít pomalinku, že se svými (asi) sto kilo nemohu hned sprintovat. Začal jsem nejdříve chodit, pak rychleji a pak až běhat, pomalinku, postupně, až jsem jednoho dne uběhl jako nic rychle 10 km (asi za 2-3 roky). Měl jsem štěstí v tom, že jsem měl takovou motivaci a odhodlání, že jsem vydržel. Kdybych onu vůli neměl, vzdal bych to hned z kraje. Ostatně jako předtím už mockrát.
Většina lidí vůbec neřeší nějakou motivaci, vůli, odhodlání atd. Řeší jenom co jíst, kdy jíst a kolik toho jíst. Není divu, že dříve či později je jejich staré já stáhne zpět, zlomí odhodlání, které není dostatečné (vnitřkem) a není živeno. Lidské tělo se brání změně. Pokud je ale dlouhodobá, postupná a cílevědomá, zvykne si. V tomto jsme my lidé, úžasní. Nezapomeňme na to, že změnit se musíte celkově (pozvolna), aby jste dokázali, co dokázat chcete. Pravda je, že správné shazování je změna (postupná) celé životosprávy, ale zde dodám i mysli.
Rady při shazování váhy
a) Važte se a měřte se jednou měsíčně, jinak vůbec neřešte váhu a míry (nemyslete na to!)
b) Před jídlem chvíli meditujte, poděkujte, zamyslete se, co chcete. Bylo by super, kdyby se to stalo vaším zvykem. Důležité není jenom, co jíte, ale kde to jíte a jak to jíte.
c) Věřte svým instinktům, tělo vám dříve či později samo řekne, co máte dělat.
d) Na jídlo a věci ohledně shazování váhy myslete pouze tehdy, kdy máte. Jinak na to vůbec nemyslete.
e) Čas od času, jak uznáte za vhodné, si pusťte nějaký motivační film, či nějak jinak se motivujte a podpořte svoje odhodlání.
f) Nezapomeňte na nejzákladnější pravidlo – pomalu.
g) Hodně pijte čisté vody
Doplnění: Drtivá většina lidí dělá tu chybu, že se co den co den neustále váží. Nesmysl. Dokonce při správném shazování váhy nejdříve trochu naberete. Proč? Jelikož začnete více pít vody a množství stravy z kraje neměníte a pozvolným pohybem pomalinku porostou svaly (malé doplnění, svaly hlavně porostou na nohou, kde jich máme opravdu hodně). Proto se važte a měřte jednou za měsíc. Važte se ráno, pokud možno minimálně oblečení. Míry přes pas, u žen pak ještě boky. Může se stát, že někdo shodí za půl roku 5 kg a přitom v pase shodí 10 cm. Co to je? To je, že se mu podařilo nabrat dost kvalitní svalové hmoty a ve skutečnosti shodil daleko více než 5 kg tuku. Při“ rychlohubnutí“ se většinou váš pas o moc nezmění, zatímco váha ano. Viz vysvětleno jinde. Ona chvíle ticha před jídlem vám nejenom dodá větší rozvahu, ale i potřebný klid a uvolnění. Udělejte sami pokus: spěcháte, jste někde v jídelně a právě jste si sedli s táckem jídla. Teď se pohodlně posaďte a chvíli meditujte, uvolněte se a až pak se pusťte do jídla. Uvidíte. Většinou je to opak, sotva si člověk sedne, vrhá se na jídlo jako orel na kořist a pak se cítí nedobře. Uvidíte, až vám tělo samo řekne, je to kouzelná chvíle. Bohužel mnozí z nás tuto schopnost ztratili, jde ji však získat zpět, chce to jenom trpělivost a vydržet. Nezapomenu na rady Arnolda Schwarzenegerra, který když posiloval, myslel jenom na právě probíhající cvik, maximálně se koncentroval (mimochodem není asi náhoda, když Magnus Carlsen uvádí jako svojí velkou zbraň koncentraci). Když docvičil, zůstaly myšlenky o posilování v posilovně. Mnozí lidé to ale tak nemají, bohužel. Když něco dělají, myslí na jiné věci atd. Ano, jsme jenom lidi a nejsme roboti. Budeme potřebovat spousty času a pomoci, abychom se dostali na vrchol hory, která nás čeká. Kdo se lépe připraví a bude postupovat pomalu s rozvahou, zdolá ji. Avšak ti kdo se se starou myslí na ní rozběhnout, dřív či později padnou. Časem poznáte, že to je zákon číslo 1 – P O M A L U. Jsme hlavně tvořeni z vody.
O shazování v klidu
Znáte to, jeden jí jako ďas a nepřibere, druhý sotva polovinu a bum, kila letí. Kde je problém? Problém je (mimo jiné) v tzv. bazálním metabolismu, jde o základní spalování energie, když jste v klidu. Možná budete překvapeni, ale tělo (+ mozek) potřebuje na základní funkce docela dost energie. Platí, že čím více máte svalů, tím více spálíte v klidu a samozřejmě naopak. Takže kdo rychle shodí deset kilo a z toho pět kilo svalů, prokáže si velkou medvědí službu, jelikož si zhorší svůj metabolismus. Metabolismus se dá upravovat i dle stravy. Proto, když někdo pomalinku zlepší stravu a pomalinku se začne více hýbat, tak se mu pozvolna bude lepšit bazální metabolismus a začne pozvolna více spalovat v klidu (spánku). Můžete si sami spočítat (jsou na to tabulky), jaký máte bazální metabolismus a kolik více budete spalovat, když třeba přiberete dvě kila svalů a naopak když uberte atd. Nezaměňujme ovšem spalování v klidu a spalování v pohybu. Pokud nejste zvyklý moc chodit, max. 2 kilometry denně a postupně to budete zlepšovat, třeba že za nějakou dobu ujdete denně 5 km, uvidíte, nakolik se vám zlepší spalování. Nejenom, že samou chůzí více spálíte (a spaluje se více i po pohybu), ale podstatně se vám zlepší spalování v klidu. Samozřejmě nemluvě o dalších pozitivech chůze.
Závěrem:
Možná jsem někoho zklamal, že jsem zde nenapsal, co jíst a kolik a kdy atd. Ale to je právě všude. Na internetu, v knihách atd. To si můžete najít kdekoliv. Sami si popřemýšlejte o tom, co jíte, kolik toho jíte, jak to jíte a kde to jíte. Určitě najdete pro sebe tu nejlepší strategii. Lidi jsou různí a pro každého platí něco jiného. Poznejte sám sebe. Jak na sebezdokonalování? Je na to spousty knih.
Myslím si, že člověk, který sklouzne ke špatné životosprávě, nejdříve padne ve své mysli. A naopak, pokud vstane, je to nejdříve proto, že vstala mysl.
Dodatek, můj příběh:
Nejkomičtější je asi to, že jsem shodil přes 20 kg, aniž bych o to usiloval. Byla doba, asi před 8-9 lety, kdy jsem měl celou pravou ruku v sádře. Mohl jsem používat pouze levou. V těch časech jsem celý den jedl uzeniny – bydlel jsem sám v Ostravě a jejich příprava byla jednoduchá, ale hlavně mi to chutnalo a strašně moc. Nebylo mi však dobře…a většinu času jsme proležel . Jednoho dne jsem přestal úplně jíst maso a stal se ze mě vegetarián (později jsem na nátlak otce začal jíst alespoň ryby, tu a tam). Ovšem stravu jsem vůbec neřešil. Ráno jsem měl koblížky, na oběd různé vajíčkové saláty s rohlíky atd. V té době jsem měl asi 110 kg. Přesto jsem začal pomalinku shazovat váhu (ale vůbec jsem to nevěděl), jelikož to bylo méně kalorické než uzeniny (které jsem měl (předtím), opakuji, celý den). Sundali mi sádru. Vesele jsem pokračoval ve svém vegetariánství a vesměs prospanému dnu, tráveném na internetu nebo hraním her na počítači.
Najednou mi, z čista jasna, začaly koblížky ráno nechutnat. Tělo mi řeklo, ne, to nejez. Tak jsem si začal kupovat vánočku s máslem a marmeládou. Jenom připomenu, že váhu jsem vůbec neřešil a bylo mi úplně jedno, jestli vážím 100, 110 nebo 130 kg. Na oběd jsem míval různé věci – vajíčkové saláty, míchané vajíčka atd. a na večeři smažený hermelín s bramborami, tatarkou, kečupem, okurkami a porce to byla opravdu pořádná. Na svačinu jsem si dělával hermelínový hamburger . V těchto časech se mi najednou (tělo si o to řeklo) chtělo chodit ven, nejdříve jenom tak lehce, později už více. Nadšeni z hraní her ať už na internetu či bez něj, pomalu opadávalo.
Pamatuji si dobře na den, kdy jsem najednou nechtěl po obědě spát. Byl jsem totiž zvyklý v těch časech, si po obědě přečíst noviny a tak na dvě, tři hodiny si pospat. A to byl šok, přečtu si noviny, lehnu si a mně se nechce spát! Jsem nemocný? Ale kdepak, to byla energie. Najednou jsem si uvědomil, že mám tolik energie, která samozřejmě tím, jak se mi pozvolna měnila životospráva, a shazoval jsem tuk, přicházela. Uvědomil jsem si to ale až tehdy. První pocit byl svoboda.Nádhera.
Někdy v těch časech začínám běhat pravidelně. Není problém uběhnout delší trasu. Chodím do posilovny. Na snídani už mám müsly s jogurtem, jelikož tělo přímo smetlo ze stolu vánočku. Bylo mi po ní prostě nedobře. Na oběd už jenom míchané vajíčka se zeleninou atd. Na večeři pak stále smažený hermelín, ale už daleko menší porce a bez tatarky a na svačinu hamburgery už nejsou, nedobře mi po nich začalo být. A to všechno nebylo proto, že jsem chtěl shodit, ale protože mi to tělo poručilo. Prostě mi po velké porci večeře bylo nedobře. Je to zvláštní (skvělý) okamžik, když vidíte třeba dort a jablko a automaticky si zvolíte jablko, protože to prostě chcete (a taky máte jistou vůli). Po jablku vaše energie vzroste, po zákusku klesne. Mimochodem patřím k lidem, kteří dokážou jíst furt to samé. Ze mě by asi kuchaři měli radost… .
Další zlom si pamatuji velmi dobře. Byl jsem v Opavě na oslavě narozenin a nevěděl jsem, co si mám dát na večeři v restauraci. Všiml jsem si, že existují nějaké zeleninové saláty, to byla pro mě novinka. Upoutal mě zeleninový salát se sýrem. Byl jsem úplně vedle, jednak mi to chutnalo a jednak mi (a to hlavně!) bylo po tom tak dobře. Tělo opět poručilo: na večeři saláty! A tak se stalo (v dnešní době až 15 přísad). Smažený hermelín mi velmi chutnal a nepřejedl jsem se ho, byť jsem ho tak dlouho jedl, ale prostě mi po něm bylo nedobře. Zatímco po „mém“ salátu skvěle, pln energie.
Není divu, že někdy v té době mám tolik energie, že musím něco dělat a tak rozjíždím pořádně šachy, posiluji, běhám či chodím (předtím to prostě nešlo, dělat tolik věcí intenzivněji). Je to naprosto kouzelné. Jestli se mě někdo zeptá, zda stojí za to shodit a žít tzv. zdravě. Odpovím mu okamžitě ano, člověk je daleko více svobodný. V té době je zjevné, že jsem dost shodil a tak lezu po 1-2 letech na váhu, hm, mám 87,5kg.
Za rok si uhrávám velmistra a začínám studovat fyziku a matematiku, zatím jen tak pro sebe. Velmistra si uhrávám s váhou 80 kg a velmi dobrou kondičkou. Těch necelých 10 kg shazuji cíleně. Život není o sledování váhy, ale o tom někam směřovat a jít, myslím si, že přebytečný batoh sebou tahat je na škodu, ale to už je věcí každého z nás.
