Když jsem v roce 1983 nastupoval do práce v Dopravních stavbách Olomouc, tak mě tehdy provozní inženýr závodu požádal o několik vět rukou psaného textu. Až o mnoho let později mi došel pravý důvod jeho tehdejší žádosti, grafologicky si mě proklepnout.
František příští rok odchází od Dopravních staveb Brno do důchodu (1*), ale umu jeho přítele, jímž je současný špičkový evropský grafolog, jsem začal využívat i já. Vždy mě naprosto dostane, jak se po měsících a letech neomylně naplňují předpovědi starého pana grafologa. Není to ale už teď samozřejmě jenom písmo, co v mých očích odhaluje partnery s nimiž se setkávám. Stolování si každý většinou hlídá, ale například i způsob řízení auta dokáže o člověku říci mnohé.
Minulý rok mě v šachovém týdeníku zaujal text, jenž, tuším nějakým způsobem hodnotil lidské vlastnosti šachistů, podle toho jaké mají rádi figury. Zaujaly mě v něm věty týkající se šachových královen. Zněly zhruba tak, že kdo se rád zbavuje dam na šachovnici, nemusí je mít moc rád ani v životě. Což může platit i naopak.
Napohled jednoduché věty, ale zapřemýšlel jsem si nad nimi docela dost.
Můj bratr mi nedávno řekl, že když vidí jak se moje dáma stěhuje směrem k políčku h5, tak už většinou nemá o výsledek partie obavy. Je fakt, že pozice bez dam je pro mě jako panelák bez lidí.
Snad mohu říci, že Sergej Movsesjan i já jsme v následující partii prokázali, že Dámy by nemusely být náš problém. Udělat ze čtyřiceti čtyř tahů devatenáct dámou není myslím úplně obvyklé. Ale přesvědčte se sami:
S. Movsesjan – V. Chládek (simultánka s časovou kontrolou)
1.e4 Jc6 2.d4 d5 3.exd5 Dxd5 4.Jf3 e5 5.c4 De4+ 6.Se2 Jxd4 7.Jxd4 Dxd4 8.Db3 De4 9.Jd2 Dxg2 10.Sf3 Dg6 11.Sxb7 Sxb7 12.Dxb7 Vd8 13.Db5+ Vd7 14.Db8+ Vd8 15.Dxc7 Dg2 16.Dxe5 Se7 17.De4 Dh3 18.Dc6+ Vd7 19.Je4 Jf6 20.Dc8+ Sd8 21.Jxf6 gxf6 22.Dc6 Sa5+
0:1
( Tenkrát mě myslím zaujala varianta 21.Jd6+ Ke7 22.Dc5 De6+ 23.Je4+ Ke8 a možnosti šachu na a5 příp. h4 mě velmi uspokojovaly.)
1*) Je zajímavé, že zhruba deset současných zaměstnanců Dopravních staveb Brno (od dělníků až po moje kolegy ve vedení firmy) prošlo od cca roku 1980 společnou anabází. Prvně od Dopravních staveb Olomouc n.p. závod Brno do Dopravních staveb Brno st.p. potom jsme se neúspěšně pokusili o privatizaci firmy a následně tedy založili zcela novou firmu Dopravní stavby Praha se sídlem v Brně.
Po koupi konkurenčních Dopravních staveb Brno firmou Skanska jsme tento název zaregistrovali a konečně skončili tam, kam jsem alespoň já vždy v duši patřil a na co jsem byl hrdý, v Dopravních stavbách Brno s.r.o. Poměrně složité, že?
Zhruba v roce 1995 mě v zápalu pracovního dne dostihl tento telefonát; (volající se představil, ale jméno jsem přeslechl a už se ho nikdy nedozvěděl)
Neznámý : „ Jste pan Chládek z kdysi Dopravních staveb Olomouc?“
Já : „ Ano, to jsem já.“
Neznámý : „ A kde nyní prosím pracujete?“
Já : „Převážně v Brně.“
Neznámý : „Takže jste teď v Dopravní stavby Brno?“
Já : „ Ne, ne já pracuji v Dopravních stavbách Praha.“
Neznámý : „ Takže na Brno už ani příliš vazby nemáte?“
Já : „ Ale ano, my jsme Dopravní stavby Praha se sídlem v Brně.“
Neznámý : „ Moc tomu nerozumím, kam bych tedy za Vámi dnes mohl přijet, do
Prahy nebo do Brna?“
Já : „ Jsem teď v Liberci. Jednám zde s Dopravním podnikem.
Neznámý Chvíli mlčel a pak se slovy, tohle nezvládnu, položil telefon.
Den běžel dál, a na v ten den jistě neodkladné úkoly jsem brzy zapomněl. Ale hovor s neznámým se mi časem vybavil.
Všemu, od ekonomie až po strategii a taktiku při řízení firmy, jsme se, na rozdíl od dnešní jistě vzdělanější generace, učili v reálu.
Ale bylo to krásné, neopakovatelné.
