Funkcionáři nebo mafiáni?!

 

I když prvotním účelem mého blogu měla být metodika šachové přípravy, resp. určitý nástin toho, jak jsem šachově „vychovával“ svého syna, nějak se k této ryze odborné problematice nemohu stále dostat. Vždycky mně do toho „vleze“ něco, na co je vhodné či nutné reagovat, a i když si stále říkám, že nesmyslným (protože předem k nezdaru odsouzeným) „diskuzím“ s různými šachovými činovníky se budu nadále vyhýbat, i tentokrát (snad už naposledy?!) se cítím povinen reagovat na jisté skutečnosti (a zkušenosti), které by možná mohly být poučné i pro ostatní rodiče šachových ratolestí, třeba jen proto, aby ze sebe nenechali udělat takové hlupáky, jako se to „podařilo“ mně… Ale konkrétně:

V dobré víře jsem před 2 měsíci ŠSČR zaplatil částku (už tehdy mne mělo „trknout“, že byla výslovně označena slovem „nevratná“) 3 000 Kč jako tzv. zálohu pro účast syna na ME v Bulharsku. Bylo mi řečeno, že zbylou sumu – která mně připadala s jistými výhradami akceptovatelná – zaplatím později. Když mi nakonec přišla žádost o zaplacení oné „s jistými výhradami akceptovatelné“ částky, byl jsem nemile překvapen, neboť se výrazně lišila – samozřejmě v můj neprospěch – od částky původně avizované. Protože jsem tolik peněz neměl, musel jsem synovu účast na ME odříci.

Napsal jsem p. Vokáčovi, že bych považoval za slušné, kdyby mně ony 3 000 Kč byly vráceny, protože jsem byl jeho dřívější informací uveden v omyl, resp. byl ode mne žádán doplatek vyšší, než bylo ujednáno. S odvoláním na „nevratnost“ byla má žádost odmítnuta. Mám prý celou věc řešit s p. Kaňovským, kterému byla předána agenda týkající se reprezentace mládeže. Pan Kaňovský mne odkázal na p. Fialu – zkrátka takové to klasické přehazování horkého bramboru. Nakonec jsem si řekl, že ty 3 000 Kč oželím, ostatně mně ani nic jiného nezbývá… Věřím, že tato má zkušenost může být určitým varováním pro ostatní rodiče, aby byli při jednání s vedením ŠSČR obezřetní a hlavně aby neplatili žádné tzv. nevratné částky.

Možná, že tuto svou úvahu bych mohl rozšířit i o některé své subjektivní (nebo snad objektivní?!) dojmy a postřehy poněkud globálnějšího charakteru. Za situace, kdy jsem já svou hloupostí a naivní důvěrou v platnost jednou daného slova přišel o ty 3 000 Kč, platí svaz řádově vyšší částky hráčkám, jejichž šachová výkonnost je – mírně řečeno – problematická, které však patrně patří k oblíbenkyním těch „nahoře“. Jestliže tedy sl. K. Olšarová letí do Indie, aby tam svým „výkonem“ totálně znemožnila český šach, možná by si mohla uvědomit, že tam byla mimo jiné i za těch mých 3 000 Kč, o něž mne svaz připravil. A pokud druhá z „Olšarek“, šachově podprůměrná a zcela bezperspektivní Tereza dostává rovněž štědré „dotace“, naprosto neodpovídající jejímu šachovému významu, pak se musím chtě nechtě ptát, zda není pravdou to, o čem si štěbetají vrabci na střeše – totiž že hlavním důvodem tohoto jejího protěžování jsou „nadstandardní“ mimošachové vztahy s jistým IM…

No, raději skončím – i tak asi budou potrefené husy kejhat hodně nahlas…