Wijk aan Zee je poklidné nizozemské městečko na pobřeží Severního moře. Netuším přesně, proč sem v létě jezdí turisté, zato ale přesně vím, proč se sem na počátku roku sjíždějí šachisté. Letos se zde konal již 77. ročník tradičního turnaje. Ten se jmenuje podle hlavního sponzora Tata Steel Chess.
Letos se konají dva uzavřené velmistrovské turnaje, přičemž každého z nich se účastní 14 soutěžících. Mnohem více šachistů se ale účastní amatérských soutěží.
Uzavřené turnaje se letos nazývaly „Masters“ a „Challengers“. V prvním hrála absolutní světová špička a několik dalších soutěžících, kteří si svou hrou nebo svými výsledky zasloužili postup. Ve druhém hrála převážně talentovaná mládež, hlavním lákadlem je postup do hlavní soutěže. Ve svých necelých třiceti letech jsem třetím nejstarším účastníkem! Musím si zvykat. Pořadatelé dávají přednost juniorům, ale obecná tendence k omlazování šachu je zjevná. V hlavním turnaji je třetím nejstarším hráčem Levon Aronian (ročník 1982).
Ve Wijk aan Zee hraji pošesté, z toho počtvrté v B-turnaji. Pozvání přišlo na poslední chvíli, na konci listopadu. Pořadatelé hledali jednoho hráče s dostatečně vysokým ratingem a vzpomněli si na mne. Pokud nepočítáme zrychlená tempa hry, tak jsem od července do začátku probíhajícího turnaje nesehrál ani jedinou partii v soutěži jednotlivců! Celkem nepřekvapuje, že jsem zatoužil po změně a že mne pozvánka zaujala.
Celou záležitost jsem projednal s Petrem Boleslavem. Ten zde zažil střet zájmů jakožto můj manažer a kapitán Novoborského šachového klubu, protože nizozemský turnaj kolidoval s důležitým extraligovým dvojkolem. První dva dny jsem napjatě sledoval přenosy extraligových zápasů a byl jsem velmi rád, že Nový Bor v obou vyhrál.
Na turnaj „Challengers“ jsem se připravil odpovídajícím způsobem. Vzal jsem si s sebou oranžové tričko s příhodným nápisem „For a New Challenge“. Ještě bych připomněl, že oranžová je nizozemskou národní barvou.
Během svým pěti předchozích pobytů jsem bydlel na čtyřech různých místech, ale vždy jsem na pokoji měl varnou konvici. Letos jsem se tedy rozhodl přivést si s sebou i skleněnou konvici a krabičku čaje. V souladu s Murphyho zákony tentokrát v mém pokoji z bezpečnostních důvodů varná konvice scházela.
Turnaj je velmi dlouhý. První kolo se konalo v sobotu 10. ledna, ale neformální zahájení se konalo již ve čtvrtek 8. ledna. Tentokrát bylo spojeno s rozlosováním turnaje „Challengers“. Účastníci a účastnice vybírali ze čtrnácti hrnků s logem firmy, pod nimiž se skrývala čísla. Losovalo se v pořadí od nejnižšího ratingu k nejvyššímu. Na mě zbylo sympatické číslo 3 a s ním i převaha bílých figur, obzvláště v přímých utkáních s dalšími favority. A ještě jsem dostal pěkný hrnek. Snad jen ta konvice mi chybí…
V pátek se konalo oficiální zahájení, v jehož rámci proběhlo rozlosování hlavního turnaje. Také zde se losovalo v podobném pořadí, takže Magnus měl usnadněný výběr. Celá procedura ale byla divácky mnohem zajímavější. Na pódiu vystoupilo sedm tanečních párů. Všichni účinkující u sebe měli skrytá startovní čísla.
Fotografie z losování najdete například zde:
http://chess-news.ru/node/17812
Jak již název napovídá, Wijk aan Zee se nachází u moře. Díky Golfskému proudu je zde relativně teplo. Možná jsem jen zestárl, ale mám pocit, že letos je počasí ještě větrnější a deštivější než v minulých letech. Rozumně jsem si s sebou vzal deštník od firmy Tata Steel, ale ani ten neodolal přímořskému větru, takže budu muset koupit nový.
Tento článek píši o prvním ze tří volných dní. Máme za sebou čtyři kola z třinácti. Mám tři body ze čtyř partií a dělím se o první místo s čínským supertalentem Wéi Yì a nizozemským mladíkem Robinem Van Kampenem. Zítra budu hrát bílými právě s Wéi Yì, který je jednou z největších nadějí světového šachu. Osobně ho tolik neznám, ale po herní stránce se mladý Číňan trochu podobá mladému Magnusi Carlsenovi, navzdory svému nízkému věku totiž hraje vyzrálé šachy.
O svém nedávném článku pro Šachový týdeník jsem žertem napsal, že je skrytě rasistický, protože téměř všechny uvedené partie vyhráli bílí. Zakončil jsem ho následující větou: „Domnívám se, že bych měl na pár týdnů přestat komentovat a místo toho se více zaměřit na svou hru černými figurami.“ Přinejmenším první čtyři kola vyšla v tomto ohledu dobře. Zatímco bílými zatím hraji dost nevýrazně, černými figurami jsem vyhrál obě partie. Sice proti dvěma nejníže nasazeným, ale ratingy nejsou všechno a prognózy se zatím potvrzují jen částečně.
V první partii mne soupeř překvapil už svým úvodním tahem. Nerozpomněl jsem se na správnou variantu. Chtěl jsem odbočit z partie Kramnik – Navara z roku 2007, ale místo toho jsem podle ní pokračoval! Téměř to vypadá, jako bych nečetl knihu „Můj šachový svět“ od velmistra Navary, v níž je uvedená partie podrobně rozebrána. Koneckonců jsem tu publikaci napsal, tak proč bych ji měl ještě číst? 🙂
První partie nakonec skončila nerozhodně. Ve druhém kole jsem hrál černými s Anne Haast. Výborně mi vyšla příprava, ale už můj první vlastní tah byl nepřesný. Stále je to ovšem pokrok oproti úvodnímu kolu, kde jsem se první nepřesnosti dopustil ještě ve známé teoretické pozici! Vraťme se ale ke druhé partii. Postmodernisté by asi měli radost z mé sicilské spirály. V Najdorfově variantě sicilské obrany jsem na 6.Se3 jsem nejprve odpovídal jenom 6…Jg4, následně pouze 6…Jc6, dále výhradně 6…e5 a nakonec jedině 6…e6. Nyní jsem opět dvakrát vyzkoušel 6…Jg4. Vracím se snad do dětství?
Partie s Anne Haast téměř skončila remízou, ale soupeřka v časové tísni pokazila věžovou koncovku. Turnajová tabulka slovo „téměř“ nezná, ale příště bych měl věnovat kritickým momentům partie větší pozornost.
Ve třetím kole jsem hrál bílými se Samuelem Shanklandem ze Spojených států. Ten se proslavil na loňské šachové olympiádě, kde uhrál neuvěřitelných 9 bodů z 10 partií. Na partii jsem se připravil pečlivě, ale soupeř odbočil už svým prvním tahem. Po zahájení jsem stál mírně hůře a byl jsem rád, že jsem dosáhl „nudné remízy“.
Ve čtvrtém kole jsem v zajímavé partii porazil posledního nasazeného Ari Dalea z Austrálie. Proměnit rozdíl téměř čtyř set padesáti bodů ratingu na jeden bod v tabulce nebylo vůbec snadné.
Jako obvykle se mi téměř podařilo „utajit“, že se v Nizozemsku koná „také“ hlavní turnaj s účastí Magnuse Carlsena, Fabiano Caruany, Levona Aroniana, Hóu Yifán a mnoha dalších. Sami už nejspíše víte, co můžete čekat od mého blogu, zpravodajství o soutěži se dá najít jinde. Turnaj „Masters“ sledují šachoví i nešachoví novináři z celého světa. A také novinářky. Před jedním kolem si elegantní reportérka norské televize sedla na Magnusovou místo, aby kameraman před příchodem mistra světa stihl správně zaměřit svůj přístroj. Neodpustil jsem si bezprostřední komentář: „Magnus Carlsen dnes vypadá moc pěkně!“ Ale mé poznámce málokdo z přítomných věnoval pozornost, ta se v tu dobu možná soustředila na reportérku a později určitě na mistra světa i na dění na šachovnicích.
V hlavním turnaji se ale zatím nepotvrzují papírové předpoklady, se třemi a půl body ze čtyř partií zatím vede nevyzpytatelný velmistr Ivančuk. Těsně za ním se drží Fabiano Caruana, ale zatím se příliš nedaří dalším favoritům. Magnus Carlsen a Levon Aronian svorně prohráli ve třetím kole. Zajímavé je, že Radek Wojtaszek porazil Magnuse v předvečer svých narozenin a sám si tak nadělil krásný dárek!
Co ještě mohu o turnaji napsat? Mnoho se od mé minulé návštěvy nezměnilo, Wijk aan Zee během turnajů vypadá pokaždé zhruba stejně. Restaurace nabízejí velké porce za vysoké ceny, celé akci nadále vládne přátelská atmosféra. Novinkou loňského roku jsou dvě „výjezdní“ kola v hlavním turnaji, bude se hrát v Rotterdamu a v Haagu. Turnaje „Challengers“ se cesta netýká, takže ve Wijk aan Zee „na jevišti“ zůstaneme sami a náš turnaj se výjimečně ocitne ve středu pozornosti. Vlastně ve čtvrtek!
