Občas bývá ve Strakovce Den otevřených dveří, ale jinak prý (tvrdí mrzouti) není třeba se vlamávat do otevřených dveří, ježto vás nikdo nevyslechne.
Žádné takové! Jen se do toho proslulého hlavního vchodu vládní budovy hrňme a dbejme, aby byly slyšet leckteré naše dotazy. Též ty naivní, které se netýkají zrovna vesmíru, nýbrž spíše zrcadlí víru v nápravu věcí nepatrných, a přitom zoufale patrných.
Hej, páni konšelé, ptám se vás například, jak hodláte naložit s epidemií, která zamořuje fasády našich ulic a domů. Ovšemže hovořím o hnutí šílených krav, které nezaujatý tisk benevolentně toleruje jako umělecké (!) grafitti. Každý už asi postřehl (a doufejme i purkmistři), že valná většina našich budov – a zejména těch nově vyfešákovaných – je hrubě zneuctívána mazaninami takzvaných sprejerů.
Pokrokové týdeníky a televizní relace nás kupodivu poučily, že výtvarně talentované mladší dorostence, kteří už záhy, za rok za dva, obdrží občanský průkaz, žene k této umělecké ctižádosti nesouhlas s šedivostí městské scenérie. Což je, ruku na srdce, vážný argument. A rovněž jsme se dozvěděli, že tihle mladiství umělci jsou nejšťastnější, když se jim podaří postříkat, pocákat, poničit a originálními klikyháky sprasit co největší počet vlakových souprav a vozů pražského metra. Ježto není ve vozovně hlídač s fajfkou či s koltem nebo dokonce čuchací pes, odvážlivcům se daří. Pořádně psát ještě neumějí, ale své tagy zhotovují brilantně. Jejich riziko je pramalé, asi tak jedna ku tisíci. Aspoň jsem nečetl, že by někdo někdy polapil smělého mladičkého cákače.
Další dotaz: zná někdo z konšelů vzhled pražských, brněnských nebo ostravských tramvají? Jestli ano, pak mu určitě neuniklo, že téměř každičké sklo je poškrábáno nesmyslnými vrypy. Třináctiletý kosmonaut Přemek Jindra mi poskytl odborné poučení, že tuto vandalskou (nebo snad výtvarnickou?) bravuru provozují jeho stateční vrstevníci, a to jehlicemi kružítka. Bravo, nebojácná mládeži! Komu to dneska vadí? Rychlé šípy už nepůsobí a není nikoho, kdo by vás poučil, že se to možná jaksi nepatří, nesluší.
Jářku, ujme se rákosky někdo z rodičů nebo z učitelského sboru? Asi neujme. Protože většinu zodpovědných činitelů to příliš nevzrušuje. Slyšíme, že nemají čas. Že žijí svůj náročný život. A je to prý život hektický: poctivě přežvýkají svůj orbit bez cukru, na hlavě mají baseballovou čepici s kšiltem dozadu, eventuálně zelené brejle ve vlasech, v ruce ovšem plastovou láhev s tekutinou, v uších walkmana a proklatě nízko u pasu šestiranný mobil.
Kdo pomůže, co pomůže? Domluva? Kopanec? Facka? Asiatské utětí ukazováčku? Odebrání sprejerské výbavy? Donucení k očistě fasády?
Idealista Jaroslav Foglar zemřel, správný kluk Mirek Dušín se odmlčel a jejich pravnukům se ten odpudivý Mažňák už třeba ani neoškliví. Odsuďte mě, zatraťte mě, postavte mě na pranýř. Neboť abyste věděli, mně se tahle sprejerská umělecká disciplína velmi nezamlouvá. Jenže jak se bránit přesile, že ano?
Stařík mluví a mluví, a vy ovšem právem práva spravedlivě soudíte, že by měl přestat s nesrozumitelnou etiketou a estetikou, a začít hovořit srozumitelnou šachovou notací. Tedy jestli vůbec něco o šachu ví. Tak dobrá.
Mívám ve zvyku povídání uzavírat nějakou fešnou partií. Jenže zase nevím, je-li nějaký frajer-sprejer obdařen znalostí šachové hry. Ale autorem naší dnešní přepěkné miniaturky je taky malíř. Dokonce velmi slavný. Jmenuje se El Greco a žil někdy mezi roky 1541-1614. Je to Španěl řeckého původu. V naší ukázce však nezahajuje hru po španělsku, nýbrž rovnou královským gambitem. Jeho soupeř se před veřejností ukrývá za písmeny N. N.
El Greco – N. N. 1.e4 e5 2,f4 exf4 3.Jf3 g5 4.Sc4 g4 5.Je5 Dh4+ 6.Kf1 Jh6 7.d4 d6 8.Jd3 f3 9.g3 Dh3+ 10.Ke1 Dg2 11.Jf2 a neznámý nešťastník N. N. vzdal,neboť ví, že proti hrozbě 12.Sf1 bezmocný.
