Včera proběhla Dvacátá vycházka Moravským krasem. Osmnáct kilometrů, tři sta padesát klobás, sto padesát účastníků, šest panáků(!), tisíce úsměvů a k tomu to nejkrásnější – rozzářené dětské oči. Od Punkevních jeskyní jsem jednu chvíli šel jen sám se sebou. Na pár minut jsem se zastavil pod nejvyšším smrkem, opřel se, a zavzpomínal na kamarády, kteří chodili s námi. Z plného koryta mi k tomu do uší zpívala rozparáděná Punkva a z vlnících se větví nade mnou jakoby náhle zašumělo: „Hodně štěstí Vlastíku“. Přejme si, ať to v příštím roce platí pro nás pro všechny! Hezký večer, Vlastík.