Při svých sporadických návštěvách Prahy takřka nikdy nezapomenu na procházku po Karlově mostě. Pozoruju Vltavu, jsem sám se sebou a je mi dobře.
V Brně se takhle občas projdu po náměstí Svobody. Před dvěma roky jsme se podíleli na jeho rekonstrukci; resp. náš podíl prací spočíval v provedení nové konstrukce tramvajové trati.
Tramvajovými tratěmi se zabývám takřka třicet let a dalo by se o nich napsat mnoho zajímavého, ale to by Vás asi nebavilo, spíš tedy napíšu jak jsem náměstí Svobody vnímal v létě 2008, v době těsně po rekonstrukci, v době plné emocí z jeho nové podoby.
N Á M Ě S T Í S V O B O D Y
Na konci loňského roku jsem sledoval rozohněné debaty o konečné podobě brněnského náměstí Svobody. Pozitivní slova nepadala a připomínalo to celé spíše exhibice lidí zvyklých bourat a negovat, což je tak snadné a laciné a některými z nás až moc oblíbené.
Často se na Svoboďáku zastavím a stále více se při pohledu na jeho bělavý půdorys nemohu zbavit pocitu, že odněkud z dalekých krajin přilétl veliký bílý drak a usedl na naše náměstí (rozkliněte si fotografie pod článkem). Vybavuje se mi taky papírový dráček, kterého jsem kdysi dávno pouštěl se svým synem na Palackého vrchu. Jen místo papírových konfet jeho ocasu, teď vidím koleje mizející v Masarykové třídě, někdy mám strach, že s nimi pro výstrahu ocelově šlehne, to když se nebudeme chovat jak máme.
I jeho oči jsou pohádkové, jedno přísné; nabádající k víře a pořádku; tvoří morový sloup. To druhé rozpustilé upoutává mojí pozornost čarovnými kousky s živou vodou, škoda jen, že je tak často zavřené. Jeho kůže je poskládána z malinkatých šupinek, lidé si po nich chodí, kudy chtějí, nic jim nepřekáží. Připomínají mi mravence lezoucí po tom našem papírovém. Když jsou mravenci unaveni, napijí se z pramínku za levým okem.
Moc se mi líbí, že náměstí slouží k bez kolizní přímočaré komunikaci bez překážek a že všechno odpočinkové, příjemné; dopolední kafíčka, zákusky, schůzky zamilovaných, obchodní jednání..; se odehrává v domech a pasážích obepínajících náměstí. Že architekt nepokazil prostor podbízivými kudrlinkami něčeho krátkodobého, ale že pokud se ukáže potřeba něčeho zásadního dlouhodobého (zeleň?) tak konstrukce a podoba náměstí to umožní.
V poslední době se v Brně hodně hovoří o funkcionalismu. Pokud tento pojem alespoň zčásti pochází od slova funkční, tak mu při pohledu na náměstí Svobody rozumím.Z talířů v brněnských hospodách na nás občas hořčicově zamrká nepovedená obluda. Ale to není žádný Brněnský drak, ten pravý totiž odpočívá na Náměstí Svobody, běžte se podívat!
I na Karlově mostě vždycky když tam jsem, chvíli sním a přemýšlím.
Kdypak se tam asi dostanu? A o čem to asi bude?
Vlastík Chládek
P.S. Jo, a ten film z minulého blogu se jmenoval „Na ostří nože“.
