… Již podvakrát jsme se s kamarády chystali jízdou na kole podpořit legendární mládežnický turnaj „Šachové Zaječice“ (viz mapka)
Já sám jsem před mnoha a mnoha lety, ještě jako šachový žáček velmi toužil se do Zaječic probojovat a šachy si tam zahrát. Bohužel toto se mi nikdy nepodařilo.
Pohříchu musím říct, že naše výše zmíněné cyklisticko-šachové plány jsme poobakrát vzdali. Provinilá většina z nás to zdůvodňovala obavami z extrémního počasí, v hloubi duše jsme ale samozřejmě věděli, že je to jen výmluva. Trocha pohodlnosti a zbytečné zchoulostivělosti v nás, v ony deštivé dny. Letos jsme nepřipustili žádné diskuze (já navíc ani s Haničkou) a tak bez jakýchkoliv pochybností bylo jasné, že „tvrdé jádro“ tentokrát pojede za jakéhokoliv počasí.
Nakonec to byl nádherný výlet. Sice nás opravdu potkalo několik průtrží mračen; dostali jsme se i do míst s neskutečně lepivou konzistencí bláta (viz foto); dlouhých třináct hodin v sedle, a s tím v závěru související bolesti choulostivých partií, taky nebylo nic moc úplně příjemného. Ale skoro všechno ostatní bylo naprosto skvělé. Samozřejmě hlavně dvoudenní sounáležitost s kamarády, to mě vždycky až fascinuje a je jedno jestli je to u moře, na kole, nebo někde úplně jinde. Pro mě je to pokaždé návrat do klukovských let. Bylo i velmi příjemné vyjádřit přímo na Seči nesmírný obdiv a úctu, stále stejnému kolektivu organizátorů Zaječic, v čele s mimořádnou osobností Jaroslavem Hájkem. Pro mě osobně bylo ale nejhlubším zážitkem splnění si čtyřicet let starého dětského snu – zúčastnit se, byť jen s cyklistickým družstvem Šachových Zaječic.
… 14.3.2012 jsem napsal blog Poutník, byl hlavně o Deseti radách pro stavebníky, ale byla v něm i zmínka o „Živé soše“. Své představy o ní jsem vyjádřil mimo jiné větou;
„Přesně takovou sochu bych chtěl umístit na venkovní terase u výhledu do Zámeckého parku. Představuji si tam – čekající krásnou dívku, v šortkách a vasilu, naboso…..“
Představa o soše z mé mysli samozřejmě nezmizela, ale s dokončením Sýpky jakoby mi spadl řemen. Začal její provoz a desítky problémů nám braly sílu na realizaci, v té chvíli zdálo se, jakési nedůležité sochy. Letos v únoru jsem ale na internetu objevil zajímavé realizace a neodkladně se pustil do komunikace s jejich autorem. Před čtrnácti dny jsme sochu nainstalovali (viz foto). Já osobně jsem z ní až dětsky nadšený, ale to je možná i tím, že v této věci nemusím mít úplně přesný úhel pohledu. (Jestli jste někdo z okolí, velmi by mě zajímal Váš názor na věc).
První večer jsem si vedle sochy stoupl a v tu chvíli neodolal. Podíval jsem se, jestli někdo nejde a pohladil ji po zadečku. Moc jsem si to ale nevychutnal, svázán společenskými konvencemi, jsem si připadal trošku divně. Po chvíli jsem odešel do Sýpky, do druhého patra, podívat se jak vypadá Dívka při pohledu odtamtud. Následně jsem s pobaveným úsměvem sledoval jakoby sám sebe. K soše se totiž přiblížil mladík, chvíli vedle ní s překvapením stál, potom se podíval, jestli někdo nejde, atakdále….. Bylo to velmi zábavné. Nevím, co na sochu řekne veřejnost a třeba Ancien, ale já jsem ze splnění této své představy docela spokojený.
Tyto dva minipříběhy byly pro mě zatím velmi příjemné, ale teprve teď padne kosa na kámen.
… Někdy okolo roku 1995 mě, mnou velice uznávaný grafolog upozornil, že ať se opravdu neučím cizí jazyky. Z mého písma vyčetl, že mám v mozku pomíchané hemisféry (alespoň tak nějak jsem tomu porozuměl já) 
a jazyky jsou proto pro mě takřka neřešitelné. Grafologovi jsem doopravdy velmi důvěřoval. Používal jsem ho při přijímání nových zaměstnanců apod., a vždy mě až šokovalo, jak se jeho rozbory naplňují. Povahové vlastnosti, vztah k sexu, vztah k penězům, atd. atd. Vše v běhu času vždy dokonale sedělo, vše bylo v písmu zapsáno. V konkrétní diagnóze ohledně učení jazyků jsem dal grafologovi spokojeně za pravdu a případné studium cizích řečí pustil „navěky“ k vodě.
Letos v zimě jsem ale o angličtině a souvislostech, hlavně s cestováním, velmi přemýšlel. V BŘEZNU JSEM ZAČAL!!
Zatím jsou to pro mě dvě nejtěžší hodiny v týdnu a tak nevím, jestli se mi i zde podaří naplnit větu ze záhlaví tohoto blogu…
Hezké léto Vlastík
