Píši po delší době, protože vedle psaní blogů mám také jiné, důležitější povinnosti. Ty se do značné míry odrážejí i na níže uvedených řádcích. Chci varovat, že tentokrát ten text bude asi trochu náročnější.
V letošním roce jsem dostal po delší době nebývalou chuť do studia logiky. Koneckonců mi ke konci studia (doufejme) nezbývá tak mnoho. Hlavní překážkou je už dlouho diplomová práce. Zadanou ji mám už dva roky, ale vždy jsem si nastudoval literaturu, odjel na turnaj, všechno zapomněl a zase se věnoval něčemu jinému. Teď k ní konečně přistupuji seriózněji a je to znát. (Naneštěstí i za šachovnicí.)
Mám velmi sympatického vedoucího práce. Dříve katedru vedl, ale teď odešel do filozofického ústavu a jinak hlavně učí v Hradci Králové, kde bydlí. Nedávno jsem se díval na jeho blog na prestižním serveru aktualne.cz. Tam žertoval na téma reklam a předpokládal, že jestliže špatné výrobky mají velkou reklamu, nejlepší výrobky budou mít reklamu právě opačnou. Vymyslel tam centrum pasivního mládí (místo centra aktivního stáří), nadaci Smutný junior („pro ty, kteří nechtějí být free, cool ani in“) jako protějšek k existující nadaci Veselý senior a další. Detaily naleznete na http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jaroslav-peregrin.php?itemid=9278#more
. Doma s otcem také někdy žertujeme na podobná témata. Pokud mě paměť neklame, už před pár měsíci jsem na blogu psal o nepraktických lékařích, neodborných poradcích, nevýkonných výborech a dalších podobných profesích a uskupeních. Teď bych k tomu jen připojil poznatek, že letos jsem konečně přešel od diplomové zahálky k diplomové práci. Pravda, v průběhu šachových turnajů se má studijní lenost obvykle vrací.
Nedávno jsem v souvislosti s diplomovou prací četl slavnou knihu Thomase Kuhna Struktura vědeckých revolucí. Pokusím se za cenu hrubého zkreslení shrnout některé z myšlenek knihy.
Autor se tam staví proti pojetí vědeckých teorií jako soustav, které se dají provedením nějakého experimentu potvrdit nebo vyvrátit. Tvrdí, že všechny dosavadní teorie vedly v nějakém ohledu k nesouladu s pozorováními, k nesprávným předpovědím. Zdůrazňuje ale sociální charakter přechodu od jednoho pojetí vědy k druhému (termínu „paradigma“ se vyhýbám záměrně). Zabývá se situacemi, v nichž se převládající názory na vědu radikálně změnily a s nimi i významy některých termínů. Hmotnost nebo čas v rámci teorie relativity mají jiný význam než v Newtonově teorii, přestože je nazýváme stále stejně. Podle Kuhna k těmto radikálním změnám pohledu na vědu nedochází ani tak proto, že by nový přístup přinášel lepší výsledky než ten starý, ale spíše proto, že ve starém přístupu se postupem času nahromadí potíže a nový dává naději je někdy v budoucnosti vyřešit. Můžete s tím nesouhlasit, ale v něčem autor určitě má pravdu. Určitě ne ve všem. Vždyť snad všechny dosavadní vědecké teorie vedly k nějakému nesouladu s pozorováními a v metodologii vědy to asi bude podobné. Ale to už jsem v jiné souvislosti napsal.
Cítím Vaši nevyslovenou otázku, jak vědecké revoluce souvisejí s Caro-Kannem s 3.f3. Toto zahájení bylo překvapivě populární na nedávném mistrovství Evropy v Rijece. Překvapivě proto, že nedostatky tahu 3.f3 jsou zjevné – na toto pole přeci patří jezdec! Přitom někteří hráči se pro 3.f3 rozhodli nezávisle na ostatních, nikoliv z důvodu napodobování módy. Právě čtete názory jednoho z nich. Překvapení v zahájení partie Navara – Grigorjanc mi nic dobrého nepřineslo. Mám takový pocit, že v pátém tahu jsem se omylem odchýlil od své přípravy a když jsem do ní opět přešel, udělal jsem v 7. tahu další nepřesnost. O něco později jsem přidal chybu a nakonec jsem byl velmi spokojen s dělbou bodu. Po partii jsem si před 3. tah bílého zapsal následující slova: Po 3.Jc3 ani po 3.e5 jsem v přípravě nic kloudného nenašel, tak jsem se rozhodl pěšce e4 podepřít. A tím se konečně dostávám k záhadné souvislosti mezi částmi nadpisu tohoto blogu. Při čtení teoretické rubriky Igora Štohla v Čs. šachu 4/2010 jsem to pochopil. Lidé hrají 3.f3, protože ve variantách 3.Jc3/Jd2 a 3.e5 se nahromadily problémy a dosažení převahy tam je pro bílého stále obtížnější. Bílí proto hledají jiné cesty, přestože ty jim nepřinášejí lepší pozice. Není tady určitá podoba s Kuhnovým pojetím vědeckých revolucí? Moje rozhodování mezi 3.Jc3 a 3.f3 popisuje Kuhnova kniha celkem dobře. Myslím, že tato paralela v některých ohledech je trefná, ale samozřejmě si uvědomuji i její nedostatky. Nepředpokládám, že by se současná situace, v níž velká většina špičkových hráčů volí 3.Jc3(Jd2) nebo 3.e5, někdy změnila na situaci, v níž by se hrálo převážně 3.f3. Ani se mi nezdá, že by tah 3.f3 sliboval bílému velké naděje na zisk převahy. Také mám pocit, že v šachu vývoj znalostí postupuje víceméně kumulativně, tedy že toho lidstvo, stroje a databáze v souhrnu znají stále více. (Slova „v souhrnu“ jsem zdůraznil proto, že vím, že koncovky se dříve hrály lépe. Ale také na ně bývalo podstatně více času.) A v neposlední řadě nevím, jak by mi spojení mezi vědeckými revolucemi (pokud něco takového vůbec existuje) a módou v rámci teorie zahájení mohlo při psaní diplomové práce nebo hraní šachů pomoci. Na druhé straně ale vím, že myšlení v širších souvislostech představuje velký pokrok proti souhrnu nahromaděných znalostí bez pochopení jejich vzájemných vazeb. A to platí nejen v šachu, ale i jinde.
