Bývají chvíle, kdy se takříkajíc „píší dějiny“. Samozřejmě – nejčastěji se toto slovní spojení užívá v souvislosti s nějakými významnými politickými událostmi, ovšem myslím si, že je můžeme klidně použít i pro oblast sportu a dokonce i šachu.
Když jsem nedávno psal o tom, jak jsem měl před lety možnost vidět hrát jedno zázračné šachové dítě, ani ve snu by mě nenapadlo, že něco podobného zažiju ještě jednou. Člověk přece nevstoupí dvakrát do téže řeky… A vida – v šachu toto pořekadlo zjevně neplatí. Ke mně totiž byla šachová bohyně Caissa natolik štědrá, že mi umožnila spatřit na vlastní oči dalšího šachového génia, kterého svět ještě nezná, ale jehož jméno bude co nevidět skloňovat ve všech pádech.
Ano – na turnaji Czech Open v Praze se psaly dějiny. A troufám si říci, že se dokonce i přepisovaly. Ne – žádný Capablanka, Fischer, Tal, Carlsen… To, jak hraje ve svých 11 letech dosud neznámý Abhimanyu Puranik zastiňuje všechny, které jsme dosud považovali za fenomenální a nepřekonatelné zázračné děti. Tento indický chlapec je očividně předurčen k tomu, aby posunul šachy na novou, kvalitativně vyšší úroveň a aby se po jistém vakuu, vzniklém po odchodu Garryho Kasparova, dostal na šachový trůn opět hráč, o jehož prvenství nebude nikdo pochybovat…
„Toto je nový Ánand!“ Plně chápu tato slova, která jsem na adresu malého fenoména zaslechl z mnoha úst. Přesto si myslím, že dostatečně nevystihují pravý stav věci – Puranik totiž není a nebude novým Ánandem, neboť géniové nikdy nebývají kopií někoho jiného, ale jsou vždy svébytní, originální a nezařaditelní. A navíc – při vší úctě k Ánandovu šachovému umění je jasné, že jej jeho malý krajan brzy zastíní.
Domnívám se, že ani já, ani nikdo z ostatních, kdo partiím malého Inda přihlíželi, si ještě plně neuvědomujeme význam historické události, které jsme byli očitými svědky. Zřejmě jde o první případ v šachových dějinách, kdy hráč (a dokonce ještě dítě) vstupuje do turnaje jako někdo naprosto neznámý a končí ho jako šachová hvězda, o jejíž úspěšné cestě k nejvyššímu titulu málokdo pochybuje.
Otázka tedy nezní zda, ale kdy. To, že se Abhimanyu Puranik stane mistrem světa, je jasné. A kdy k tomu dojde? To si odhadnout netroufám – velice bych se ale divil, kdyby se tak nestalo do 5 -7 let.