Cyklistický víkend s šachovou tečkou
V partě jsme letos za hlavní výlet roku zvolili Julské Alpy, konkrétně občinu Kobarid na Slovinsko – italském pomezí. Já osobně mám nesmírně rád pohledy na vzdálené a zároveň nekonečně vysoké svahy, pokryté neproniknutelným příkrovem vzrostlé, vodou nacucané zeleně. Tady jsem si těchto svahů a úbočí užil dosyta, navíc vždy s úžasným bonusem v podobě modrozelených řek a říček protékajících jejich skalnatými úpatími. Nebudu tady popisovat něco, co již bylo ikskrát a mnohem lépe a barvitěji popsáno někde jinde. Alpy jsou prostě Alpy a jsou přenádherné…. Spíše se pokusím o pár postřehů a zkušeností. Třeba někdo z Vás něco z níže napsaného využije.
1) Trasy vyjížděk
Dnešní doba nám dává možnost využívat jednoduché navigační pomůcky, a ty přitom zcela postačují našim i nadstandardním potřebám. Jaký to rozdíl oproti dřívějším dobám. Dobře si pamatuji, jak jsme před lety jezdili podle tehdejších map po rakouských cestách a 
přitom leckdy jen pár desítek metrů od nás vedly naším očím skryté stezky a pěšiny. Dnes bez zbytečného bloudění můžeme projet těmi nejlepšími, nejkrásnějšími a nejzajímavějšími místy.
Jirka – Garant letošní výpravy – nachystal na pět dnů pět tras, sice tím strávil cca dvacet hodin, ale výsledek opravdu stál za to. Však viz fota ve fotogalerii. Jako příklad uvádíme trasu na vrchol KRN délka 51 km, převýšení 3000 m. Kdyby se případně někdo ze čtenářů tohoto blogu chystal do oblasti Kobarid, Bovec na bike výlety, tak trasy v elektronické podobě a přizpůsobené do mobilů rádi poskytneme. Potom už stačí jen udržovat „kuličku na čárce“ Na našem výletě se právě tato věta stala okřídleným úslovím. Náročnost našich tras víceméně obecně koresponduje se slovem Alpy. Desetikilometrová stoupání nebyla výjimkou. Ale třeba já právě toto na horách Miluji. Někdy v blahodárném stínu stromů, někdy v úmorném vedru, ale stále jen výš a výš, nahoru k oblakům a ke Sluníčku.
2) „Řeka Soča“
Asi si mohu dovolit říci, že řeku Soča můžeme nazvat Mekkou vodáků. I většina z nás neváhala a využila možnosti na zapůjčených 
(stabilních!) kajacích vyzkoušet její vodu. Bohužel bylo jí málo, a tak jsme museli vzít zavděk tím nejlehčím úsekem. Stupeň jedna. I tak ale bylo u večeře o čem vykládat a leccos si v dobrém 
dovysvětlit. Jediným kajakářem jehož se nepodařilo „utopit“ byl Lojzík. Úspěšně se ubránil všem říčním nástrahám i atakům „kamarádů“.
Koupání v řece Soča, ale i krátká osvěžení v horských tůňkách byla vždy příjemná a osvěžující. Nevím jestli vysokým obsahem rozpuštěných minerálů, nízkou teplotou nebo něčím jiným, ale z vody jsem vždy vystupoval rozesmátý, zregenerovaný a alespoň na první další kilometry zase plný sil. Po zkušenostech z trošku úzkoprsého (bigotního?) Rakouska jsem měl obavy, aby někomu z místních, nebo jiných turistů, nevadila občasná nahota některých z nás. Ale naštěstí to bývávalo spíše naopak, přidávali se k nám….
3) Strava
V hotelu Hvala v Kobaridu mě překvapila skvělá úroveň večeří. Takového Pana kuchaře bych si přál sehnat pro Bowling Brno. Já osobně už v Česku večer nejím, měl bych zaručeně neklidný spánek. Tady jsme z logiky věci večeřeli čtyřchodové menu až okolo sedmé. Měl jsem proto z večeře a následné noci velké obavy, ale prostě nešlo to jinak. Po náročných bike výletech se jíst musí a nějakými osobními požadavky jsem ani místním ani našim nechtěl komplikovat život. Večeře sice byly veliké, ale jako pírko lehounké a přitom všem úžasně, úžasně chutné. Jedním slovem Prima!! A pokaždé jsem v noci spal jako mimino. Slovinsko – italská kuchyně byla dokonalá a i kvůli ní jsem ochoten se do tamních končin kdykoliv vrátit.
Ceny stravy bych obecně odhadl jako max poloviční oproti chorvatskému pobřeží.
Myslím si, že jsem ve stručnosti popsal to, co mi hlavního utkvělo v paměti. Případně se samozřejmě neváhejte na cokoliv zeptat. Myslím si, že i níže uvedená fotogalerie je docela výstižná a taky doufám, že osobní postřehy v diskuzi přidají i někteří další účastníci naší výpravy.
Z cyklistického výletu jsme se s Ladíkem vrátili již v sobotu, o den dříve než ostatní. Já jsem si nechtěl nechat ujít simultánku s mistrem světa v Rapid šachu a Ladíkovi se to taky hodilo. (pro některé čtenáře na vysvětlenou – Rapid šach – šachové partie se zkráceným časovým limitem a současným mistrem světa v Rapidech je ukrajinský šachista Vassilij Ivančuk.) Z Kobaridu jsme s Ladíkem vyrazili po celodenním bike až po páté hodině odpolední a tak jsem byl moc rád, že se mám za volantem s kým střídat.
Nedělní výprava na již desátý ročník Chess – ČEZ Trophy se odehrála podle již osvědčeného scénáře. Nejprve s kamarádem Martinem do Žamberka za maminkou a po návštěvě u ní již kultovní šachová porada s bratrem Václavem. Tu jsme spojili s příjemným obědem v restauraci na místním náměstí. Po úvodních větách jsem Václavovi položil již tradiční, zpola žertovnou zpola vážnou otázku. „Václave, co teda mám s tím Ivančukem hrát?“ Na to přišla poměrně nečekaná odpověď, neodpověď. „Vlastiku, to budeš mít těžký, Ivančuk to je stará ruská škola, čekají Tě přísné šachy. Nevím, nevím.“ A ohledně Ivančuka jsme s Martinem z Václava už nic moc jiného nevypáčili. Pohovořili jsme tedy ještě o jiných tématech a po příjemné hodince jsme práskli opratěmi a uháněli dál na pražskou Kampu.
Já velmi rád pozoruji oblaka a při cestě okolo Hradce Králové byla mračna plná napětí a různých tvarů. Nejvíce jsem v nich viděl podmořské potvory. Chobotnice, rejnoky atd. Když někde za Kostelcem vyjel zpoza keřů podél silnice originál Žralok z „Čelistí“, věděl jsem, že dnes to s Ivančukem opravdu nebude jednoduché. (viz první fotografie z šachové fotogalerie)
Atmosféra na Kampě byla příjemně šachová. Vlado Hrtko, Jirka Navrátil, Libor Kičmer a další a další souputníci a známí z akcí Pražské šachové společnosti. Šachisté jsou velmi často něčím zajímaví, výjimeční. Někdy úžasní, občas překvapující, jindy zase mile neobratní. A tak bych asi mohl pokračovat velmi dlouho. Zde na Kampě jsem si v jednu chvíli musel vzpomenout i na svoji první simultánku v sérii Pavla Matochy. Na dávné střetnutí s Viktorem Korčným, tehdy i za účasti prezidenta republiky pana Klause. Tenkrát jsem až asi v půlce simultánky zaregistroval na manžetě mé košile lehce viditelný lísteček z čistírny. Bože, bylo mi tak trapně, dodnes jsem na tu chvíli nezapomněl. A proč se mi právě teď tato chvilka vybavila? V průběhu současné simultánky jsem v jednu chvíli prohodil pár slov s příjemným šachistou. (v civilu úspěšný manažer). Něco mi na něm ale neladilo. Až později, již vsedě u své partie, jsem si uvědomil, že měl knoflíčky u své košile zapnuty tak, že mu jeden u krku přebýval, Ale tak to prostě mezi námi šachisty někdy je …..
Vlastní partie nebyla moc zajímavá. Soupeř se vyhnul Volžskému gambitu, odmítl zápletky a typ pozice, která na šachovnici vznikla mi prostě neseděl. Za větší zaznamenání stojí snad jen jedna chvíle; Největší a rozhodující chyby jsem se dopustil ve 23.tahu. V ten okamžik jsem byl připraven zahrát pěšcem z h7 na h6. Ivančuk zahrál u mého souseda po pravici a já jsem již již zvedal ruku k provedení výše zmíněného tahu. Ivančuk mě však k velkému překvapení vynechal a zamířil k dalšímu soupeři. To mě rozhodilo, začal jsem si namlouvat, že je to znamení osudu, a že v pozici asi bude lepší tah. Napadlo mě agresivní f5. Chvíli jsem to zvažoval, a přitom zároveň přemýšlel nad tou zvláštní a nečekanou situací. A najednou proti mně už zase stál Ivančuk. Teď už mě nevynechal, ač bych to právě teď velmi přivítal. Vteřinu jsem šermoval svojí pravačkou mezi pěšci h7 a f6 a potom samozřejmě uchopil toho nepravého…. Ale nakonec jsem ze svého výkonu ani moc zklamaný nebyl, a to pro mě bylo, při mé povaze, velmi příjemným poznáním! A už teď se těším na další setkání s šachovými velikány.
Kdo máte chuť, tak se na partii s mistrem světa v Rapidech můžete v krátkosti podívat.
P.S. V sobotu druhého září proběhne na Šachové Sýpce Blansko společensko – šachové setkání s velmistry Markošem a Kalodem. (Beseda, a buď simultánka nebo zápasy velmistrů proti dvěma družstvům s časovou kontrolou). Kapacita sálu je omezena, kdo byste se tedy chtěl případně účastnit, raději mi napište sms na mobil (602 501 962). Z přihlášených zcela jistě vylosuji účastníky simultánky, případně dva tři účastníky soutěže družstev.
Hezké léto! Vlastík
Ivanchuk, Vassily 2738 – Chládek, Vlastimil 2017
1.d4 Nf6 2.c4 c5 3.Nf3 e6 4.g3 Be7 5.dxc5 Bxc5 6.Bg2 0-0 7.0-0 Nc6 8.Nc3 d5 9.cxd5 Nxd5 10.Qc2 Nxc3! 11.Qxc3 Qb6!=
12.e3 Bd7 13.b3 Be7 14.Bb2 Bf6 15.Qd2 Bxb2 16.Qxb2 Rfd8! 17.Rfc1 Nb4 18.Ne5 Bc6?! 19.Nxc6 Nxc6 20.Bxc6 bxc6 21.Rc4 Rac8 22.Rac1 Rc7 23.h4 f6?!
24.Qc2 Rd6 25.h5 f5? 26.h6 gxh6 27.Qc3 Rcd7 28.Qf6 Rd1+ 29.Kh2 R1d6 30.Qxh6 Rg7 31.Qf4 Rgd7 V této pozici jsem si vzpomněl na dávnou partii s Vladimirem Kramnikem. Tenkrát, ale po velmi divokém průběhu, jsem také vzdal v koncovce se stejným materiálem. Ani dnes jsem to nechtěl zbytečně natahovat. 1 – 0
P.P.S. V cyklistické fotogalerii jsem si neodpustil zařadit historický snímek. Je ze stratu mého prvního bike závodu, A my tři na ní jsme dávnými základními kamínky dnes rozvětvené cyklistické party. Roky nezastavíš…
