Před týdnem se mi zdál sen. Bylo mi v něm řečeno, že oproti mému mládí nyní málo čtu. Můj den tedy od dnešní noci bude trvat dvacetpět hodin, ale tu hodinu musím pravidelně věnovat literatuře.
Na moji „logickou“ repliku, že den přeci odjakživa trvá dvacetčtyři hodin, se jen znuděně pousmáli, že ono více věcí je jinak, než si „odjakživa“ myslíme, a ať se tedy moc nedivím a ať si ani nemyslím, že jsem nějak výjimečný, neboť například člověk z mého okolí, kterého dobře znám, a který nadměrně pracuje, dostal dvacátoupátou hodinu, určenou výhradně jen a jen k odpočinku. Pak už se jen spěšně zmínili, ať o tom s nikým nemluvím, v tom případě bych o hodinu literatury okamžitě přišel a stejně mi nikdo neuvěří.
Ráno jsem bezelstně vstal a sen se mi naplno a beze zbytku, jakoby úderem blesku, vyjevil při pohledu na kuchyňský stůl a na Knihu na něm ležící.
V první chvíli, ještě rozespalý, jsem chtěl zatelefonovat tomu nadměrně pracujícímu člověku. Jeho jsem naštěstí snadno a přesně identifikoval. Hlavou ale blesklo „ Co kdyby doopravdy….?“, a tak jsem si uvařil kávu a začetl se do nové Hančiny knihy (Ta čte hodně, bytosti by z ní měly radost).
Posléze jsem odjel do práce a čekal co se stane. Bohužel nic, jakési tiché očekávání se samozřejmě nenaplnilo. Přijel jsem pozdě, porada byla odložena. Ale den proběhl příjemně, byl jsem bezdůvodně spokojený.Druhý den jsem vstal dřív, polaskal se s knihou a taky si uvědomil, že literatura je i šachová (a že bych šachové knihy opravdu, a nejen kvůli srpnové simultánní partii s mistrem světa Anandem, číst potřeboval).
Zatím tedy četbu plním, a i vzpomínka na prázdniny u babičky v Kunvaldě; na dny strávené s knihami, zavrtaný v seně na půdě, ve společnosti třeba Malého prince, Knížete podsvětí, pana Randáka, Vinetoua a mnoha jiných, kdy jediným uklidňujícím společníkem mi byl déšť vytrvale bubnující na střechu nade mnou; byla velmi příjemná.
Také začínám neostře nejasně vnímat, že ten sen nemusel být tak primitivně polopatistický, jak jsem ho původně chápal. Třeba tu hodinu opravdu vlastně získám. Uvidím !?
PS: ten člověk, co tak moc pracuje, vypadá v poslední době nějak odpočatě. Doopravdy!
PS: Komplic (pardon pan Dvořáček) z „Úryvku všedního dne“ už si koupil Kolo!!!
