Vzkaz od bohyně Caissy
V předchozím blogu jsem popsal dvě své miniaturní partie z letošní krajské soutěže družstev. Obzvláštní pozornost nevzbudily. Žádný div, byla to velká troufalost chlubit se na tomto fóru vlastními nedokonalými partiemi. Sám bych se k jejich otištění nikdy neodhodlal, kdybych nebyl přesvědčen, že mi je seslala z šachového nebe samotná bohyně Caissa. Až časem mi začalo docházet, že o mé partie ve skutečnosti vůbec nešlo. Caissin vzkaz, zašifrovaný do dvou devatenáctitahových miniaturek, byl skrytější, ale i mnohem hlubší, než jsem si zprvu dokázal představit.
O co tedy šlo, co se mi Caissa pokoušela prostřednictvím dvou partií sdělit? Hned po jejich sehrání jsem se k řešení záhady sice přiblížil, ale nedotáhl je do konce. Tak tedy ještě jednou. Co obě partie spojovalo? Délka 19 tahů a jejich souvislost s šachovými počítači. Jen si vzpomeňte, nebo se podívejte na minulý blog. Když mne poprvé napadlo, že partie jsou klíčem k rozluštění dvě stě let starého poselství, zdráhal jsem se tomu uvěřit. Postupně jsem však nacházel další a další argumenty a všechno do sebe zapadalo jako součástky přesně seřízeného mechanismu. Šachové partie, magická devatenáctka, počítače, dokonale seřízený mechanismus, taky vám to už dochází? Kdo sestrojil první šachový stroj?
Teď už jsem si tím jist na sto procent: obě partie (později uvidíte, že nebyly jediné) mi Caissa poslala proto, abych odhalil poslední tajemství šachového Turka, slavného vynálezu barona Wolfganga Kempelena. Nejde o to, že jeho vítězství zařizoval šachista, ukrytý v Turkových útrobách – tato skutečnost je už dávno známa a v našem příběhu bude hrát jen vedlejší roli. Jde o něco hlubšího, záhadnějšího, a velkolepějšího: Baron von Kempelen pomocí svého automatu předpověděl budoucnost šachové hry.
Baron Wolfgang von Kempelen a jeho šachový automat
Bratislavský rodák baron Wolfgang von Kempelen byl neobyčejně činorodý a vzdělaný muž. Byl mimo jiné dvorním radou na dvoře Marie Terezie, rytířem Svaté říše římské, psal dramata, vydal dvě sbírky básní. Nejvíce ale proslul jako vynálezce a konstruktér. Je autorem fontány v Schönbrunnu, vyprojektoval průplav mezi Dunajem a Jaderským mořem, zkonstruoval mluvící stroj a psací stroj pro nevidomé. Všechna tato díla a vynálezy však zastínil ten, který byl založen na podvodu: slavný šachový automat. Kempelenovi zastánci tvrdí, že ve skutečnosti o podvod nešlo, neboť sám Kempelen nijak netajil, že jde o iluzi, byť její tajemství neprozradil. Co přivedlo barona na myšlenku zkonstruovat neporazitelného šachového Turka, se můžeme jen domýšlet. Podle mne se to přihodilo takhle…
Když baron zrovna nepracoval a nevymýšlel, bavil se šachem. Není divu, že jednou i jeho poctila návštěvou šachová bohyně Caissa. „Všechny tvé vynálezy jsou vynikající díla, která poslouží lidstvu. Ale lidé jsou nevděční, zapomenou. Chceš-li se proslavit na věky věků, sestroj šachový stroj,“ pravila Caissa. „Což o to, sestrojit umím cokoli, ale vytvořit takový stroj, aby hrál lépe než lidé, nedokážu,“ zapochyboval baron. „Neboj se, pomohu ti. Zkonstruuj mechanismus, o víc se nestarej.“ A tak se i stalo. Automat dostal podobu Turka, do jehož nitra Kempelen ukryl člověka. Tomu pak Caissa vdechla takovou šachovou sílu, že se mu žádný smrtelník nevyrovnal. Byl to ďábelský vynález, který ne nadarmo získal přezdívku Mefisto.
„Od tohoto okamžiku je osud vynálezu v tvých rukou, barone. Ať bude uvnitř stroje kdokoli, věř, že dokáže přemoci každého, kdo se mu postaví. Mám jedinou podmínku. Ani ty, ani tvůj šachista nesmíte podlehnout pýše, a i když budete vítězit, vždy v sobě najděte dost pokory a mějte úctu k svým soupeřům. Pamatuj: tvrdý pád čeká každého, kdo si začne myslet, že je neporazitelný…“ Těmito slovy se Caissa rozloučila a na mnoho let ponechala barona svému osudu. Co se dělo dál, je všeobecně známo. Kempelen se svým automatem a lidským pomocníkem cestovali světem, slavně vítězili a sklízeli obdiv všude, kam přijeli. Nelekali se ani soubojů s nejproslulejšími šachisty, kterým dávali pěšce fóra, oslnili a pokořili slavné osobnosti, mezi nimi Voltaira, Marii Terezii či ruskou carevnu Kateřinu Velikou, Pravda, výjimečně utrpěli i několik porážek – to když se zpronevěřili Caissině přikázání o skromnosti a úctě k soupeři. Na šachový automat se pěly ódy, stal se vděčným tématem literárních děl, Wolfgang von Kempelen byl zahrnut slávou a bohatstvím.
Baronův duch a džin v láhvi
Když v roce 1804 Kempelen umíral, znovu ho navštívila Caissa. „Dobře jsi nakládal se svým vynálezem, barone. Předám ti kouzelnou moc, aby tvůj duch mohl pokračovat v započatém díle. V této láhvi je džin, který v sobě ukrývá veškerou šachovou moudrost. Každému člověku, jenž bude tvému stroji nápomocen, můžeš předat tolik šachového umu, kolik sám uznáš za vhodné. Vynález bude dál fungovat i bez tvé přítomnosti.“ Byla to pravda. Šachový automat nepřestával vítězit ani poté, co změnil majitele. Nejslavnějšího triumfu dobyl v roce 1809 na císařském dvoře v Schönbrunnu, kde se před jeho šachovým uměním sklonil sám velký Napoleon. Šachisté Allgaier, Mouret a Lewis, kteří stroj nejčastěji obsluhovali, byli nepřekonatelní. Sami netušili, že šachovou sílu mají od bohyně Caissy a vdechuje jim ji džin z láhve barona Kempelena.
Poté, co Turek odešel do šachového důchodu, byl jako vzácný exponát vystaven v Muzeu rarit Charlese Wilsona Pealea ve Philadelphii, kde v roce 1854 při požáru shořel. „To bude konec mé slávy. Nikdo se už nedoví, z čeho pramenila síla mých šachistů a kdo a jak jim ji dodával,“ smutnil duch barona Kempelena, jemuž se role Caissina prostředníka zalíbila a nerad se s ní loučil. „Neplač, duchu,“ snažila se ho utěšit Caissa. „Vynález shořel, ale tvůj džin nikoliv. Ponechám ti moc vybrat si člověka, kterému vdechneš takový díl mé šachové moudrosti, aby se stal nejsilnějším šachistou na celém světě. Vybírej toho, kdo si to nejvíc zaslouží, ale buď opatrný: ani on nesmí podlehnout pýše a nesmí si myslet, že je neporazitelný. Takového hned ztrestej porážkou. A neboj se, až přijde čas, svět se dozví o tvých zásluhách. Za sto let se narodí člověk, který rozluští naše společné tajemství.“
Kempelenovo dědictví
Kempelenův duch si vzal k srdci Caissinu radu a několik let po nešťastném požáru jeho džin vdechl šachovou genialitu Američanu Paulu Morphymu. Pak si postupně vybral Wilhelma Steinitze, Emanuela Laskera a další šachisty, které dnes považujeme za velikány šachové historie. Capablanca, Aljechin, Euwe, Botvinnik, Smyslov, Tal, Petrosjan, Spasskij, Fischer, Karpov, Kasparov – to vše jsou jména, která vešla do dějin šachové hry. Největší radost mu dělá současný mistr světa Magnus Carlsen; mimo jiné i tím, jak skvěle spolupracuje s počítačem – Kempelenovým dědictvím. Všem dala Caissa do vínku nezbytnou porci talentu, píle a neuchopitelné šachové geniality. K tomu poslednímu větší či menší měrou přispíval duch barona Kempelena. Ne všichni vyvolení však přistupovali s pokorou k svému umění a ke svým soupeřům. Když se stal mistrem světa Kubánec Capablanca, prohlásil, že se už dotkl šachového absolutna a nikdo ho nemůže překonat, nanejvýš se mu může vyrovnat – pokud porozumí všem tajům královské hry a dosáhne stejného mistrovství jako on, velký a nepřekonatelný Capa. Razil teorii o remízové smrti šachu a baronův duch ho za to nemilosrdně ztrestal. Ten, kdo sám sebe prohlašoval za neporazitelného, byl v zápase s Aljechinem pokořen hned šestkrát a svůj trůn musel neslavně opustit. Ještě jeden mistr světa propadl pýše a velikášství. Geniální Američan Bobby Fischer sice svůj titul neprohrál za šachovnicí, ale jeho požadavky byly tak nehorázné, že jimi zničil sám sebe. Vemte na to jed: i v tom má prsty duch barona von Kempelen.
„Co když už nebudu mít v láhvi tolik šachové moudrosti, aby nový šampion dokázal překonat toho předchozího?“, zeptal se jednou baronův duch své ochránkyně. „Svou cestu za slávou jsi začal s šachovým automatem a stejně tu cestu i zakončíš. Od nynějška budeš vdechovat sílu šachovým počítačům – to budou noví soupeři lidských šampionů. Začneš pozvolna a dávej pozor, zda lidé nezpychnou a neztratí pokoru. Pokud ano, potrestáš jejich domýšlivost a jednou provždy je připravíš o jejich šachové prvenství,“ řekla Caissa a předala duchovi první počítačovou partii.
Vítězství stroje nad člověkem
Tu partii z roku 1967 už znáte. Měla 19 tahů, na jedné straně vzbudila sice senzaci, ale na straně druhé soustrastné úsměvy a pohrdání. „Partie připomíná hru začátečníků. Stroje se v šachu nikdy nebudou moci měřit s lidmi. Svedou jen slepě počítat varianty, a to k šachovému mistrovství nestačí. Každý silnější hráč je porazí v simultánce.“ Tyto a jiné odsudky slyšel ze všech stran džin z baronovy láhve.
S o to větší vervou se pustil do zdokonalování šachových počítačů. Pokroky byly rychlé a viditelné, ale pyšné lidi ani pak nepřesvědčil. „Je to marná a zbytečná snaha. Počet možností v každé partii je tak velký, že ho ani nejvýkonnější stroje nemohou zvládnout. Nemají intuici, nevidí krásu šachové hry,“ znělo džinovi v uších. Počítače se dále zlepšovaly, dokázaly už sehrát i krásné partie, začaly porážet stále silnější šachisty. „Podcenili ho, občas sice vyhraje nad dobrým hráčem, ale je to jen náhoda. V každém případě na mistra světa nemá a nikdy mít nebude,“ slýchal džin opakovaně další výhrady, ale lidé už byli ve svých odsudcích opatrnější. Až došlo k tomu, k čemu dojít muselo. Nejsilnější šachový počítač se utkal v zápase s mistrem světa.
Bylo to v roce 1996, soupeřem počítače Deep Blue byl Garri Kasparov. Člověčí mistr světa s vypětím všech sil těsně zvítězil, kritika na hru počítače ale už nezazněla. Všem bylo jasné, že se blíží čas definitivního rozhodnutí. Odveta v roce 1997 byla ještě urputnější. Boj to byl velkolepý a dlouho vyrovnaný, lidský mistr světa nehodlal prodat svou kůži lacino. Bil se statečně, věděl, že bojuje nejen za sebe, ale za celé lidstvo. Jednu partii vyhrál, jednu prohrál, ostatní končily remízami. Až nastal 11. květen roku 1997, den rozhodující partie odvetného zápasu. Stalo se to, co jednou muselo přijít: mistr světa počítači podlehl. Byla to porážka krutá a definitivní, toho dne šachové stroje převzaly vládu nad lidmi. Třicet let poté, co sehrály svou první, tolik kritizovanou a vysmívanou partii.
„Svůj úkol jsi splnil, barone,“ pravila Caissa ke Kempelenovu duchovi a šachového džina pevně uzavřela do láhve. „Lidská pýcha a domýšlivost byla zlomena, od tohoto okamžiku budou lidé žít opět v pokoře. Nadále se budou těšit krásami šachové hry, dál budou obdivovat její nádherné kombinace, ale navždy už budou vědět, že nikdy nemohou dosáhnout šachové dokonalosti.“
Klíč k rozluštění Kempelenova tajemství
Můžete tomu věřit, i nemusíte – tak už to v pohádkách bývá. Uvěřte alespoň, že já sám bych takovou pohádku nikdy nevymyslel. Jak jsem v úvodu napsal, seslala mi ji Caissa prostřednictvím dvou 19tahových partií, které jsou klíčem k odhalení dávného Kempelenova příběhu. Ten příběh jsem nazval pohádkou, ale v každém případě má reálný základ. Možná, že o tom zatím pochybujete, ale indicií je tolik a jsou tak přesvědčivé, že mi za chvíli dáte zapravdu. Čtěte a divte se se mnou…
1/ Proč zrovna magická devatenáctka? Na to už odpověď znáte. Obě mé vlastní (nebo snad Caissiny?) partie měly 19 tahů – stejný počet jako první partie šachových počítačů.
2/ Už dříve se mě Caissa pokoušela přivést na stopu devatenáctitahovými partiemi, prozatím marně (viz příloha).
3/ Wolfgang von Kempelen. Kolik má jeho jméno písmen? 8+3+8=19.
4/ Mužem, který po Kempelenově smrti zakoupil od jeho syna šachový automat a dál šířil jeho slávu, byl Johann Nepomuk Mälzel. I jeho jméno má 19 písmen (6+7+6=19).
5/ Kteří šachisté se nejčastěji střídali v útrobách Kempelenova šachového stroje? Byli to Allgaier, Mouret, Lewis. Sečtěme písmena v jejich jménech: 8+6+5=19.
6/ Šachový automat se stal vděčným námětem řady literárních děl. První knihu o něm napsal už v roce 1783 Karl Gottlieb Windisch (4+8+7=19). Všimněme si i roku vydání knihy: 1+7+8+3=19.
7/ Připomeňme si některá další literární díla o Kempelenově automatu: H.Beck: Die Schachmaschine (1789; počty písmen: 1+4+3+11=19), Hoffmann: Die Automate (vyšlo před rovnými 200 lety v roce 1814; 8+3+8=19), Poe: Malzls Chess Player (1877; 3+6+4+6=19), Walker: Modus operandi (1866; 6+5+8=19). Snad mi odpustíte, že v tomto bodě není vše úplně „čisté“, neboť u Beckovy komedie jsem si vypomohl iniciálou křestního jména. I bez ní jde o seznam úctyhodný. (Zdroj: Malá encyklopedie šachu, vyd. Olympia Praha, 1989).
8/ Když roku 1854 automat shořel, za sto let se měl narodit člověk, který rozluští Kempelenovo poselství. Ve vší skromnosti musím uvést, že jsem se narodil v roce 1954 (přičemž 1+9+5+4=19) a připomenu své jméno a šachový oddíl: Luděk Sedlák, Úholičky (5+6+8=19).
Těch nezpochybnitelných souvislostí je už tolik, že bych na tomto místě mohl stylově skončit. Jenomže zničením Turka při požáru náš příběh nekončí, proto pokračujme.
9/ Repliku Kempelenova Turka najdete v kavárně Roland v Bratislavě. Sečtěte písmena ve jménech: Turek-Kempelen-Roland (5+8+6=19).
10/ Který šachový mistr světa se stal obětí své domýšlivosti, když sám sebe prohlásil za neporazitelného? Byl to José Raúl Capablanca. Capablancovo jméno je v často v literatuře uváděno chybně, někdy Raoul (Zmatlík: Šachista začátečník, Alster: Chci hrát šachy, Všeobecná encyklopedie Diderot), jindy Raoúl (Malá encyklopedie šachu, Veselý: Negližé za šachovnicí), dokonce i v německé Linderově monografii Das Schachgenie Capablanca (Sportverlag Berlin 1988) je José Raoul. Nevím, kdo je původcem tohoto zkomolení – třeba jen šachový osud zasáhl tak, aby i Capablanca dobře zapadl do našeho příběhu. Právě při této transkripci má jeho jméno 19 písmen (4+5+10). Mimochodem: vynecháme-li křestní jméno a napíšeme-li příjmení se šlechtickým titulem „Capablanca y Graupera“, dostáváme se opět na číslo 19.
11/ Za svou domýšlivost a šíření teorie o remízové smrti šachu byl Capablanca potrestán nečekanou porážkou a ztrátou titulu mistra světa v zápase s Aljechinem. Stalo se tak v roce 1927 (1+9+2+7=19).
12/ Ještě jeden geniální mistr světa propadl pýše a velikášství. Po zisku titulu si kladl takové podmínky, které nebyly akceptovatelné, a v důsledku toho s šachem skončil. Byl to Američan Bobby Fischer (8+5+6=19). Zde předem souhlasím s druhou výtkou (věřím, že zcela nepodstatnou): Bobby je pouze přezdívka Fischerova jména, byť všeobecně rozšířená. A národnost jsem u jiných jmen neuváděl.
13/ Že Fischer do našeho příběhu patří, o tom svědčí i jeho neuvěřitelná série výher, které dosáhl v letech 1970 až 1971. Vyhrál šest posledních partií mezipásmového turnaje v Palmě de Mallorce, poté dvakrát 6:0 zápasy s Tajmanovem a Larsenem a první partii zápasu s Petrosjanem. Celkem těch výher bylo 19.
14/ Připomenu i termín Fischerova zápasu se Spasským, po němž nadobro opustil šachovou scénu. Psal se rok 1972 (1+9+7+2=19).
15/ Kempelenův příběh končí střetnutím šachového počítače a člověka. Soupeřem počítače byl tehdejší mistr světa Garri Kasparov, narozený v roce 1963 (1+9+6+3=19).
16/ Poslední indicie, možná nejpřekvapivější ze všech. Víte, kolik tahů měla rozhodující partie zápasu mezi počítačem Deep Blue a Garri Kasparovem? Věřte – nevěřte: 19.
Nechci to přehánět s číselnou magií tam, kde to není nutné, proto odolám pokušení některé z šestnácti uvedených bodů rozdělit, abych se i v počtu indicií dostal na číslo 19. Šlo by to velmi snadno, ale tato hra s čísly by už byla samoúčelná.
Caissa existuje!
Už tomu věříte? Důkazy vypadají neskutečně, vymyšleně, neuvěřitelně. Všechno však do sebe zapadá tak dokonale jako kolečka v Kempelenově automatu. Mezi šachisty je nepochybně řada matematiků, kteří by dokázali spočítat, jak mizivá je pravděpodobnost, aby všechny uvedené souvislosti mezi jmény, daty, čísly, partiemi a událostmi vyšly přesně tak, jak jsem napsal. Jistě se nespletu, když řeknu, že menší, než vyhrát první cenu ve Sportce a že ve výsledku půjde jen o to, kolik nul bude za desetinnou čárkou.
Snadno si můžete ověřit, že žádná fakta nejsou změněna ani překroucena, nejde o žádný podvod, čáry ani sugesci. Jediné, co jsem mohl sám ovlivnit, je datum otištění tohoto článku. Abych nic nepokazil, vkládám jej na blog dne 6. 6. 2014 (6+6+2+0+1+4=19).
I ti z vás, kteří mé předchozí články o setkáních s Caissou přijímali s pochybnostmi a nedůvěrou, snad konečně uvěří, že jsem si nevymýšlel. Napsal jsem to při různých příležitostech už několikrát a cítím potřebu to znovu zopakovat: Caissa existuje, o tom jsem pevně přesvědčen.
Příloha (Caissiny partie a partie počítačů)
1/ Pavel Jirman – Luděk Sedlák (Vrané – rapid, 25. 4. 2009)
1.e4 e5 2.Jf3 Jc6 3.Sc4 Jf6 4.Jg5 Sc5 5.Sxf7+ Ke7 6.Sd5 Vf8 7.0-0 d6 8.c3 Sg4 9.Jf3 De8 10.Sxc6 bxc6 11.d3 Dg6 12.Kh1 Dh5 13.Se3 Jxe4 14.dxe4 Vxf3 15.Sxc5 Vh3 16.f3 Vxh2+ 17.Kg1 dxc5 (Správně mi Caissa zadržela ruku: po Dh4 by partie měla jen 18 tahů) 18.Jd2 Vd8? (Tady si ale Caissa zdřímla: právě zde mělo přijít 18…Dh4! a partie by skončila matem v následujícím 19. tahu). Partii jsem sice nakonec vyhrál, ale Caissu jsem zklamal. Asi mě napoprvé přecenila…
2/ Luděk Sedlák – Pavel Beran (Tuřany, KP družstev – rapid, 9. 3. 2013)
1.e4 e5 2.d4 exd4 3.c3 dxc3 4.Sc4 d6 5.Db3 Df6 6.Jxc3 c6 7.Jf3 h6 8.0-0 b5 9.Jxb5 Ja6 10.Jbd4 Jc5 11.Dc2 Sd7 12.b4 Je6 13.Sb2 Dd8 14.Vad1 Jf6 15.Sxe6 fxe6 16.e5 Jd5 17.Dg6+ Ke7 18.Jf5+ exf5 19.exd6 mat. Na webu Caissy Úholičky jsem napsal, že šlo o polibek bohyně Caissy, jiný vzkaz jsem však prozatím nerozpoznal.
3/ Ondřej Matějovský – Luděk Sedlák (Vlašim, 2. 2. 2014)
1.e4 e5 2.Jf3 Jc6 3.Jc3 Sc5 4.Jxe5 Jf6 5.Jxc6 dxc6 6.h3 b5 7.d3 b4 8.Ja4 Sxf2+ 9.Kxf2 Jxe4+ 10.Kf3 Df6+ 11.Sf4 g5 12.dxe4 Dxf4+ 13.Ke2 Sa6+ 14.Ke1 Dg3+ 15.Kd2 0-0-0+ 16.Sd3 Sxd3 17.Dg1 Df4+ 18.Ke1 Dxe4+ 19.Kf2 Df4+ 0:1. V této partii jsem vědomě zopakoval nekorektní zahájení z partie počítačů z roku 1967, která mi během hry vytanula na mysli. Obě partie skončily v 19. tahu, ta moje s několikerou Caissinou dopomocí. Nejprve soupeři rozmluvila vítězný tah 11.Kxe4, poté mu vnukla prohrávající 12.dxe4? a do třetice mě ohlídala, abych nezahrál předčasné 17…Sf1+ 18.Kc1 De1 mat.
4/ Jaroslav Lizner – Luděk Sedlák (Úholičky, 23. 3. 2014)
1.e4 e5 2.Jf3 Jc6 3.Sc4 Jf6 4.Jg5 Sc5 5.Sxf7+ Ke7 6.Sd5 Vf8 7.0-0 d6 8.d3 Sg4 9.Dd2 h6 10.h3 Sd7 11.Jf3 Jh5 12.Sxc6 bxc6 13.d4 Vxf3 14.dxc5 De8 15.cxd6+ cxd6 16.De2 Vf6 17.Kh2 Dg6 18.g3 Vaf8 19.g4 Vf3 0:1. To byla poslední Caissina nápověda. Ta měla definitivně rozhodnout o tom, zda Kempelenovo tajemství bude rozluštěno, nebo upadne v zapomnění.
5/ M20 – IBM 7020 (počítačový zápas SSSR-USA, listopad 1967)
1.e4 e5 2.Jf3 Jc6 3.Jc3 Sc5 4.Jxe5 Jxe5 5.d4 Sd6 6.dxe5 Sxe5 7.f4 Sxc3+ 8.bxc3 Jf6 9.e5 Je4 10.Dd3 Jc5 11.Dd5 Je6 12.f5 Jg5 13.h4 f6 14.hxg5 fxg5 15.Vxh7 Vf8 16.Vxg7 c6 17.Dd6 Vxf5 18.Vg8+ Vf8 19.Dxf8 mat. První známá partie, sehraná počítači.
6/ Deep Blue – Kasparov (6. partie zápasu, 11. 5. 1997)
1.e4 c6 2.d4 d5 3.Jc3 dxe4 4.Jxe4 Jd7 5.Jg5 Jgf6 6.Sd3 e6 7.J1f3 h6 8.Jxe6 De7 9.0-0 fxe6 10.Sg6+ Kd8 11.Sf4 b5 12.a4 Sb7 13.Ve1 Jd5 14.Sg3 Kc8 15.axb5 cxb5 16.Dd3 Sc6 17.Sf5 exf5 18.Vxe7 Sxe7 19.c4 1:0. Drtivá Kasparovova porážka znamená přelom v měření sil mezi lidmi a počítači. Jak jste se mohli přesvědčit, nejen výsledek této partie, ale i počet tahů byly dávno předurčeny. Baron Wolfgang von Kempelen jej znal už před dvěma staletími.
. Těším se na Vaše partie, zlomte vaz!
