Při zahájení extraligy v Novém Boru jsem se zúčastnil nádherné přednášky pana velmistra Kaválka. Tématicky byla zaměřena na dva velikány světového šachu, velmistry Roberta Fischera a Borise Spasského. Vzhledem k tomu, že velmistr Kaválek oba mistry světa velmi dobře až důvěrně znal, tak jeho vyprávění bylo velmi silné a osobní.
( V následné simultánce jsem se chtěl pokusit panu velmistrovi dokázat, že šachu taky trochu rozumím. On ale mě i mému bratrovi s velkou noblesou ukázal kde je naše šachové místo, Václavovi útokem na krále a mně paralyzujícím pozičním tlakem.) V Novém Boru jsem byl poprvé, ale strávil jsem tam velmi příjemný večer.
S jednou z hlavních postav přednášky s panem velmistrem Borisem Spasským jsem v roce 2007 sehrál pozoruhodnou partii. V souvislosti s ní následně vznikl rozhovor s panem Břetislavem Modrem. Třeba vás partie s mistrem světa i rozhovor zaujmou.
Rozhovor:
Při poslední anketě k obsahu našeho šachového magazínu se několikrát vyskytlo přání, abychom uveřejňovali rozhovory se zajímavými osobnostmi z různých oblastí, ať už z kultury, vědy, politiky, sportu či podnikání s jedinou podmínkou, že opravdu umí na slušné úrovni hrát šachy a něco pro ně udělají!
Prvním, koho jsme požádali o rozhovor, byl ředitel Dopravních staveb Brno Ing. Vlastimil Chládek, kterého můžete u šachovnice vídat poměrně často. Ať již v utkáních 2.ligy, na turnajích V.I.P., šachových simultánkách nebo třeba i na mistrovství ČR v bleskové hře v loňském roce na Žofíně. Věříme, že vás jeho „zpověď“ zaujme.
Břetislav Modr (Šachifo)
Co pro Vás šachy znamenaly a znamenají
v životě, zejména z pohledu úspěšného manažera?
Na šachových turnajích jsem strávil takřka celé mládí. Ten čas mi na jedné straně chyběl, neboť jsem se nenaučil to, co ostatní moji vrstevníci. A to hlavně po stránce manuální zručnosti. Jsem prostě nešikovný a tato moje nešikovnost mi velmi komplikovala život, zvláště v období po vysoké škole. Na druhé straně jsem se naučil samostatnosti, vnímavosti, flexibilitě, a právě základy těchto vlastností mi v dalším životě umožnily řídit stavební firmu Dopravní stavby Brno „jakoby nic“. Mezi vedením Dopravních staveb a vedením šachové partie s důrazem na stanovení cíle a řešení problémů nevidím zásadní rozdíl.
Jak Vám šachy pomohly v rozhodovacích procesech
manažera?
Šachy mě naučily neztrácet čas zbytečnostmi, třeba planým tlacháním o nedůležitých, nepodstatných a k ničemu nevedoucích tématech. Dodnes si pamatuji slova vedoucího šachového kroužku „to, čeho chceme dosáhnout, je strategie, a způsob jak toho dosáhnout je taktika“. To je cesta k úspěchu. Prázdné vykládání, zdůrazňování sama sebe, nevýznamné aktivity, producírování se, stěžování si jak se nedaří a další a další zbytečné činnosti, jsou pro naši strategii a taktiku jen ke dnu táhnoucím balastem.
Co si myslíte o šachových profesionálech?
Vzhledem k finančním poměrům si s výjimkou první světové dvacítky myslím, že v normálním životě je to mnohem jednodušší. Neodvažuji se tuto otázku posoudit. Ale snad vlastní zkušenost… Kdysi na fotbalovém přeboru středních škol, v tehdejší baště fotbalu v Trnavě, jsem zazářil a dokonce byla diskuse o mém tamním působení. Dlouho mne mrzelo, že k tomu nedošlo. Dnes již tuším, že to bylo dobře, kde by mě asi byl konec. Je možné, že šachista s Elo 2500, jenž musel tomuto koeficientu tolik obětovat, nakonec zjistí, že tudy ta hlavní cesta nevede. Asi to musí být tristní.
Podporujete ideově výuku šachu na školách?
O tom není sporu, šachy do škol je úžasná myšlenka, je to nejlépe investovaný školní čas. A vůbec nejde o vznik nových velmistrů, ale o všestranný a kompatibilní rozvoj dospívajících osobností.
Při náročném duševním zaměstnání je důležitý
aktivní odpočinek. Nakolik Vám ho přinášejí
šachy a na kolik jiné aktivity?
Šachy jsou životní styl, ze kterého vyplývá tvarování mnoha vlastností, namátkou – rozvaha, nadhled, vidění cíle, spoléhání sama na sebe, odpovědnost kolektivu, umění prohrát, umění vyhrát, motivace, vážit si soupeře, atd. atd. Jiné aktivity slouží k fyzické a následně duševní pohodě. Když dojíždím závod na horských kolech, jsem šťastný až dojatý, kéž by mě to vydrželo hodně dlouho. Když v bowlingové lize, v mužstvu se svým bratrem a synem, cítím naši týmovou pospolitost, je to moc úžasný pocit.
Jste znám i jako štědrý sponzor šachu. Co jste
ochoten podporovat?
Podílíme se jako firma Dopravní stavby Brno na kulturním, sportovním a společenském životě v městě Brně a v Jihomoravském kraji. K desátému výročí založení firmy jsme věnovali půl milionu korun na dětskou onkologii. Jako Vlastimil Chládek organizuji na okrese Blansko bowlingové, squashové, volejbalové, šachové a nohejbalové turnaje. Letos bych chtěl se svými dvěma kamarády uspořádat přebor okresu Blansko základních škol v bowlingu, squashi a v šachu. Cílem je tisíc spokojených účastníků – tisíc dětí.
Kdybyste byl jedním ze sponzorů zápasu o šachovou korunu mezi Kramnikem a Topalovem, jak byste vnímal ty tahanice okolo? Neodradilo by vás to pro příště?
Myslím, že záchodové tahanice byly chybou a slabostí organizátorů. A jen na okraj, při řízení firmy s obratem půl miliardy, řeším často složité situace. Ale nikdy se nevzruším, nikdy necítím emoce, nezvedne se mi tep v žilách. Při šachovém zápasu jsem zcela pohlcen událostmi na šachovnici a na záchod musím někdy velmi často. Tělo pracuje.
Díky vaší aktivitě vyšla kniha Gens una Sumus se třemi povídkami o celoživotním
vyznání k šachu. Kromě vás přispěli i Josef Maršálek a Bohumír Štědroň. Prý chystáte
další publikaci, můžete o ní něco prozradit?
Shodou okolností jsem se setkal s řadou šachových osobností, sehrál jsem s nimi v simultánkách zajímavé partie. Možná by tato setkání simultánního druhu stála za ztvárnění. Ale píši i další příběhy typu Gens una Sumus.
Hrajete někdy šachy se svým bratrem? Kdo to dotáhl dál?
Bratr je lepší, má trpělivost. Nedávno mi řekl překvapivou větu, že nikdy neviděl můj útok na
dámském křídle. Zajímá mě jen král, ale teď už to nevadí. Měnit se nebudu.
Koho ze světových šachistů historie máte nejraději a proč?
Asi Borise Spasského (ne to byl vtip), samozřejmě Roberta Fischera. Přitáhl k šachu miliony fanoušků. Jako jeden z prvních, a sám proti přesile, svedl vítězný boj proti východu. Bylo to nečekané, hříšně krásné a motivující. Možná taky sebezničující, protože nápor na jeho duševní schopnosti byl nepředstavitelný. Myslím, že jsme Robertu Fischerovi hodně dlužni, bohužel už to nikdy nenapravíme. Je mi to líto.
Kdo Vám přirostl k srdci z našich bývalých a současných hráčů?
Vlastimil Hort. Jeho kniha o tom, co prožil, by byla bestsellerem a jedinečným svědectvím
doby.
Vzhledem k času hrajete rád blicky a také v simultánkách proti velikánům. Jakých partií či výsledků si nejvíce vážíte?
Vážím si krásných partií s Karpovem, Korčným, Širovem, Navarou a Spasským, byl jsem
v nich na pokraji vítězství. 095_Skutečně rád hraji blicky, hraji je intuitivně a s nadšením, a samozřejmě mě zajímá jen a jen soupeřův král. Zaujaly mě mé poslední partie ve 2. lize. Jedna z hlavních vět, jimiž se v životě řídím, totiž říká… pokusit se obrátit negativum v pozitivum. Někdy při pracovních jednáních stojím ve špatné pozici a trumfy soupeře mě špendlí k podlaze. V tu chvíli mnou prostupuje jediná myšlenka, zachovat maximální klid, ukolébat soupeře, jeho trumfy přeměnit na neškodné argumenty a svoji strategii lehounce pilovat a brousit až na dřeň dokonalosti. Často se to podaří.
Chládek (2022) – Kratochvíl M. (2041)
Hráno 3. 12. 2006
1.g3 d5 2.c4 e6 3.Sg2 Jf6 4.d4 dxc4 5.Da4+ Sd7 6.Dxc4 Sc6 7.Jf3 Jbd7 8.0–0 Jb6 9.Dd3 Jbd5 10.Jc3 Jxc3 11.bxc3 Se7 12.Ve1 Se4 13.Db5+ Dd7
14.Dg5 h6 15.Dxg7 Vh7
V tuto chvíli na mne padla nevýslovná bolest a lítost. Nedařilo se mi extra v práci. Samé problémy a starosti, a teď taková chyba. Představa, že vzdám v patnáctém tahu, potom budu jako řidič čekat na své spoluhráče a při tom všem snášet útrpné pohledy přítomných, mě přivedla na samotné dno beznaděje. Nechci se s nikým bavit, něco vysvětlovat, budu hrát dál, kalich hořkosti a pokory až do dna…
16.Je5 Dc8 17.Dxf6 Sxf6 18.Sxe4 Vh8 19.Vb1 c6 20.Jc4 Se7 21.Ja5 Dc7
22.Jxb7 e5 23.dxe5 Vb8 24.Jd6+ Sxd6 25.exd6 Dxd6 26.Sxc6+ Ke7 27.Sf4 Dxc6 28.Sxb8 Dxc3 29.Sxa7 Va8 30.Se3 h5 31.Vec1 De5 32.Vb7+ Ke8 33.Vcc7 f5 34.Sg5 Dd5 35.Ve7+ Kf8 36.Sh6+ 1:0
Dvořák (2079) – Chládek (2022)
Hráno 17. 12. 2006
1.Jf3 d5 2.c4 c6 3.g3 Jf6 4.Sg2 g6 5.b3 Sg7 6.Sb2 0–0 7.0–0 Sf5 8.d3 Dc8
9.Ve1 Sh3 10.Sh1 Df5 11.Jbd2 Dh5 12.e4 e6 13.Jh4 Dxd1 14.Vaxd1 g5 15.Jhf3 Sg4 16.h3 Sxh3 17.Jxg5 Sg4 18.f3 Sh5 19.Jh3 Ja6 20.g4 Jxg4 21.Sxg7 Kxg7 22.Jf4 Jf6 23.e5 Sg6 24.exf6+
A opět nepoučitelně na poli f6 ztrácím sice ne dámu, ale i tak pozice bez figury za dva pěšce je ihned k vzdáni. Navíc přece nevstoupíš dvakrát do jedné řeky.
24…Kxf6 25.Jxg6 hxg6 26.a3 Jc5 27.d4 Jd3 28.Ve2 Jf4 29.Vh2 Vh8 30.Jf1 Vxh2 31.Jxh2 dxc4 32.bxc4 Vd8 33.Kf2 Kf5 34.Jg4 g5 35.Je3+ Kf6 36.Sg2 c5
Mé figury asi stojí nejlépe, jak mohou, přesto se jich zbavím a umožním vstup do hry „černému monarchovi“.
37.dxc5 Vxd1 38.Jxd1 Jxg2 39.Kxg2 Ke5
Od této chvíle jsem měl pocit, že černý král si dal oblíbeny nápoj poslední doby „Křidla“ a že stíhá oblítat úplně všechno.
40.Kf2 Kd4 41.Je3 Kc3 42.Ke2 Kb3 43.Kd3 f5 44.Kd4 Kxa3 45.Kc3 Ka2 46.Jc2 g4 47.fxg4 fxg4 48.c6 bxc6 49.Jb4+ Ka3 50.Jxc6 g3 51.Je5 g2 52.Jf3 Ka4 53.Jg1 Ka5 54.Je2 Kb6 55.Kb4 a5+ 56.Ka4 Kc5 57.Kxa5 Kxc4 58.Ka4 e5
59.Ka3 Kd3 60.Jg1 e4 0:1
Bohyně Caissa je někdy velmi nemilosrdná, ale v těchto dvou partiích byla velkorysá až
neuvěřitelně. Možná mě tím posílila do dalších, někdy nevýhodných jednání, jež mě čekají.
Další věta, již se snažím až pedanticky dodržovat, říká: „Dokázat si přiznat chybu a poučit se
z ni do budoucnosti.“ V životě se mi to daří, ale na šachovnici moc ne (viz dále). Až při svých
odpovědích jsem si uvědomil, že příčina mnoha proher nebyla v mé šachové výkonnosti, ale ve špatném hospodařeni s časem. Snad se z tohoto poznání poučím do příště.
Just (2027) – Chládek (2022)
Hráno 19. 11. 2006
1.e4 Jc6 2.Jf3 f5 3.Jc3 fxe4 4.Jxe4 e5 5.Sb5 Jf6 6.Ke2 d5 7.Jxf6+ gxf6
8.d4 e4 9.Je5 fxe5 10.Dh5+ Kd7 11.Dxe5 Sd6 12.Dg7+ Se7 13.Dg4+ Ke8
14.Dh5+ Kf8 15.Sh6+ Kg8 16.0–0–0 Sf6 17.f3 Se6 18.fxe4 De8 19.Dxe8+ Vxe8 20.exd5 Sxd5 21.c4 Sf7 22.d5
První útočný tah černého 22…Ve2 mohl celou partii otočit, např. 23.dxc6 Sxb2+ 24.Kb1 Sg6+ s matem. Bohužel stalo se 22…Je5 23.Sxe8 a po několika dalších tazích 1:0. Při analýze partie, a zvláště při pohledu na své střelce po 22 tahu, jsem na větu o poučení hodně myslel.
Markovič (2209) – Chládek (2022)
Hráno 14. 1. 2006
Nepoučil jsem se a zahrál 27…Vdf8 s následnou remízou; mělo ale přijít 27…Vc8! 28.Se4 Vxc2 29.Sxc2 Sd5+ 1:0 Tak snad příště už s dvěma střelci matovou síť naleznu.
Prosím o okomentováni vaší „nesmrtelné“ partie, nejen šachově, ale i ohledně dění okolo. Chcete ještě něco vzkázat čtenářům nebo šachovým adeptům?
V knize Gens una sumus jsem se v jednom z příběhů pokusil popsat své pocity o tom, jak
je krásné, že šachista může na svou životni partii čekat neustále, v podstatě až do své smrti. Šach je jeden z mála oborů, profesi, sportů, uměni, filosofií, jenž tento pocit těšení se na něco krásného umožňuje. Myslím, že napsáním příběhu jsem o tuto konkrétní radost přišel. Naše bohyně Caissa mě krásným velkolepým způsobem řekla; Vlastíku dobrý, ale jako každý smrtelník i ty se mýlíš. Hleď si svého a životní partie nech na mně, to je moje starost a práce! Že má pravdu dokázala neuvěřitelným způsobem….
Spasskij – Chládek
Už odpoledne, kdy jsem uháněl zasněženými pláněmi z Brna do Karlových Varů, jsem zažíval nádherné pocity, kdy člověk je jen sám sebou, ale vše se mu zdá jasné a pohodové a kdy ho prostupuje pocit bezdůvodného štěstí, pocit, že stojí za to žít. Jsem hráč, který neustále zápolí s Elo body někde okolo dvou tisíc, ale simultánky se mi daří, respektive se mi daří hrát a spolupodílet se na vzniku zajímavých partií. Splnit přání a okomentovat šachovými poznámkami partii s Borisem Spasským se mi nechce, necítím se k tomu povolaný a opravdu si myslím, že jsem ji nehrál úplně sám. Snad tedy jen jaksi pocitově. 1.e4 Jc6 2.d4 d5 3.Jc3 dxe4 4.d5 Je5 5.Sf4 Jg6 6.Sg3 a6 7.f3 e5 8.fxe4 Jf6 9.Sd3 Sc5 10.Jf3 Jh5 11.Sf2 Sxf2+ 12.Kxf2 De7
Tah De7 mě velmi uspokojoval. Zapojení dámy do hry, její kontrola obou černých digonál a možnost výpadu po nich, její mateřský dohled nad lehkými figurami a i možnost obou rošád, to všechno bylo velmi příjemné.
13.Dd2 Jhf4 14.Vhe1 Sg4 15.g3 Jh3+ 16.Kg2 h5 17.Jg1? h4!+
Kdysi dávno jsem přehrával partii ze zápasu Rusko – Svět. Její průběh na mne tehdy zapůsobil, jako by to byla partie z jiného světa, z jiné dimenze. Nyní jsem cítil, že jsem někde blízko této hranice, že se mi odkrývá možnost něčeho, co už třeba nikdy neuvidím. Byl jsem si jistý, že i Spasskij vzpomíná na onen příběh, a tušil jsem že oběť střelce na g4 nemusím moc počítat. Můj soupeř nemohl nechat žít pěšce h a připustit byť nepatrnou možnost takové blamáže, jakou on tehdy způsobil Bentu Larsenovi.
18.Se2 hxg3 19.hxg3 Jgf4+ 20.Kf1 Dc5 0:1
Pocit štěstí byl dokonalý. Boris Spasskij mi na následujícím večírku svojí společností a svým chováním dopřál pocit, že jsme šachový partneři. Byl velkorysý, jak dokážou být velkorysí jen velcí a mimořádní lidé.
Brzy jsem se rozloučil a uháněl zpět k Moravskému krasu. Zase jsem byl sám, jen já, bílá silnice a hvězdy na nebi. Brzy jsem pochopil, že všechno je jinak. Tím pravým vítězem jsem nebyl já, ale Caissa. Ten den mi darovala nepřekonatelnou partii. Ještě chvíli se mnou setrvala, pohladila mě po tváři a zmizela. Možná zpátky za Borisem. Za legendárním mistrem světa.
…
.