Podzim je takové zvláštní období. Na člověka začnou doléhat podivné myšlenky, cítí se nějak jinak. Alespoň u mě tomu tak je. Často si v poslední době říkám, jestli to, co dělám, a jak to dělám, je správné. Ne že bych byl schizofrenik (alespoň doufám), ale právě na podzim se ve mně střídavě probouzí několik různorodých bytostí. Jeden den udělám něco, co považuji za přínosné a předmětné, ale hned druhý den mne mé druhé či třetí či x-té já radikálně vyvede z omylu. Navíc právě v podzimních měsících mám víc než kdy jindy nepříjemné pocity, kdy se mi nechce vůbec ale vůbec nic dělat. Vždy jsem se považoval (a považuji) za voluntaristu, tj. člověka, který je přesvědčen o tom, že vůlí lze dosáhnout všeho. Jenomže v poslední době to jaksi nefunguje tak, jak by mělo. A promrhaný čas, ve kterém mé x-té já bloumá nekonečností a pomíjivostí světa, se už nedá vrátit zpět. Opravdu mám velmi divný pocit, že během uplynulých dnů (či snad týdnů) jsem se ve své podstatě jenom válel v posteli a veškerý elán a nadšení z radostí života šel vniveč. Jsem to ještě vůbec já? Co když si mé původní/první já vzalo časově neomezenou dovolenou?…
Stalo se od mého posledního zápisu vůbec něco zajímavého? Mám takový pocit, že nikoli. Ve škole nic, studentské akce rovněž žádné, doma nic nového. Jenom ty šachy. Matně si vzpomínám, že jsem odehrál první dvě kola slovenské extraligy. Páteční příprava byla fajn, z té jsem si zapamatoval, že když je někde fernet-akce, není dobré pít fernet… Ze dvou partií jedna prohra a jedna superrychlá remíza, nic, z čeho bych měl být happy. Dvě prohry družstva taky nejsou zrovna cool. Česká extraliga dopadla výrazně lépe, 6 bodů asi nečekali ani ti největší optimisté a fanoušci Polabin. Ne že bych se svým výkonem byl nějak spokojený, ale víkend to byl pohodový. No a mezitím jsem ještě stihl dohlídnout na své ovečky, které z MMaS mládeže přivezly 4 medaile a 7 postupových míst na MČR mládeže. Jo, taky fajn akce. Pokud někdy budete ve Zlíně v hotelu Moskva, rozhodně mohu doporučit Irské pivo a Mexickou restauraci. No řekněte: není to hrozně málo na člověka, který se považuje (i když právě teď ani moc ne) za umělce a bohéma?…
Je jedna hodina v noci a já tu píšu další podivný článek na svůj blog. Vlastně ani nemám psací náladu, ale mám pocit, že bych měl něco stvořit, kdo ví, kdy zase budu mít chuť vůbec něco dělat. Poslední tři dny jsem v první řadě strávil nad legendárním Falloutem, řekl bych, že už to bude pěkných pár let, co jsem na počítači nějakou hru doslova „pařil“. Ještě štěstí, že zítra odjíždím na soustředění, tam alespoň bude o práci i o zábavu postaráno a já snad přijdu na jiné myšlenky. A hned potom na dovolenou do Turecka, tam to snad taky nebude k za(c)hození.
No, opět jsem toho moc nenapsal, ale víc už dnes nezvládnu. Začínají ve mně vybublávat pocity marnotratnosti a prachbídnosti, to není dobré. Ja na čase podívat se na nějaký pěkný oduševnělý film. Třeba se pak i já budu cítit podobně jako ten film, tedy nikoli bez duše. Anebo ano?…
