O šachových princeznách, šampiónkách a potvorách
Jsem žena, která hraje mužskou hru. A tak se snažím balancovat ženské emoce s mužskou logikou, abych se stala co nejsilnější hráčkou, říká osmá ženská mistryně světa v šachu Zhu Chen. Čínská bojovnice tím naznačila, že tu je určitý nebo, chcete-li, značný rozdíl mezi tím, jak po šachovnici pohybují figurkami ženy a jak je pošupujou muži. V čem ten rozdíl spočívá a v jaké míře vůbec existuje, stojí za popovídání.
A tak se podíváme do minulosti, ve které líbezná princezna mlátila své soupeře po hlavě šachovnicí. Do prvních ženských klubů, jak vznikaly i zanikaly. Povíme si, o prvních ženách, které se vášnivě vrhly do šachových rejů a troufly si vyzvat muže na šachový souboj. O tom, jak jedna Češka způsobila mezinárodní konflikt. O ženských šachových dynastiích a o nádherných šampionkách.
Obletíme zeměkouli, od Japonska po skálu Gibraltaru a dál přes Atlantický oceán. A zastavíme se v Praze a v Budapešti. Najdeme ženy, které se při šachu svíjí a tančí a objevíme šachovou potvoru, která donutila svého soupeře hrát bez šatů. Nezmíníme se o Adamovi a Evě, jen o Evě, která jako Adamova Eva vypadala, když hrála šachy. A najdeme nemilosrdné mistryně, kterým nezáleží na tom zda hrají v krásných šatech nebo v teplácích. Nakoukneme do pestrého spektra ženského šachu.